Tomáš Grygar: Přerozdělování uprchlíků a lisabonský podvod

Tomáš Grygar: Přerozdělování uprchlíků a lisabonský podvod

Evropská komise uveřejnila minulý týden na svých webových stránkách[1] podrobnější informace o přerozdělování uprchlíků prostřednictvím tzv. „dočasného mechanismu pro přemísťování žadatelů o azyl“.

K překvapení mnohých Komise využije čl. 78, odst. 3 Smlouvy o fungování EU (SFEU), který umožňuje ve stavu nouze, v němž se ocitly některé členské státy v důsledku „přívalu“ uprchlíků ze třetích zemí, přijmout na pomoc těmto členským státům „dočasná“ opatření. Bylo tak (zne)užito jedno z nejmocnějších ustanovení primárního práva, které mají unijní orgány k dispozici.

Svobodní již před přijímáním Lisabonské smlouvy varovali, že tato smlouva (resp. SEU a SFEU ve znění Lisabonské smlouvy) nemalým způsobem rozšiřuje pravomoci EU v oblasti azylové politiky (včetně právního režimu uprchlíků) a to na úkor státní suverenity členských zemí. Na tato slova bohužel skutečně došlo.  Je úsměvné, že proti přerozdělování uprchlíků se dnes staví mj. i velká část vládní ČSSD, která v minulosti silně podporovala Lisabonskou smlouvu, a následně dokonce prezidenta republika, který (z ústavního hlediska zcela oprávněně) váhal s její ratifikací, hnala před Ústavní soud za údajnou velezradu.

Článek 78, odst. 3 SFEU sice hovoří o tom, že dané opatření Unie musí být jen „dočasné“, tomu lze jen však jen stěží věřit. I zde platí pořekadlo, že „jednotkou dočasnosti je jeden furt“. V minulosti bylo totiž v čl. 64, odst. 2 SES stanoveno, že opatření Unie musí být dočasné, v délce maximálně 6 měsíců. To však Lisabonská smlouva změnila, když lhůtu 6 měsíců zcela odstranila! „Dočasná“ opatření, která by byla přijata na základě tohoto ustanovení, tedy nově nejsou určitým způsobem časově omezena.[2]

Tím, že Evropská komise celou situaci posoudila jako nouzovou, tak obejde i Evropský parlament. Zatímco podle čl. 78, odst. 2 SFEU Rada spolurozhoduje s Evropským parlamentem (návrh podává Komise); podle čl. 78, odst. 3 SFEU, pro který se Komise rozhodla, rozhoduje sama Rada, která přijímané opatření s Evropským parlamentem pouze konzultuje. I pokud tedy s přerozdělováním uprchlíků nebude Evropský parlament souhlasit, Rada si může na návrh Komise v zásadě schválit, co chce. To je ta unijní demokracie! Lisabonská smlouva navíc přinesla s účinností od podzimu 2014 změnu při posuzování kvalifikované většiny, která oslabuje naši pozici v Radě.  

Petr Mach se chystá vyzvat vládu ČR, aby podala vůči EU žalobu z důvodu porušení zásady subsidiarity.[3] To je správný krok, jelikož vláda ČR může u Soudního dvora EU namítat porušení zásady subsidiarity a zneužití pravomoci v rámci tzv. řízení (žaloby) o neplatnosti. Petr Fiala z ODS naproti tomu chce[4], aby ČR raději využila tzv. „žluté“, popř. zřejmě i „oranžové karty“, kterou mohou parlamenty jednotlivých členských států vyjádřit, že dotyčný akt považují za rozporný se zásadou subsidiarity. Každý členský stát má přitom dva hlasy (v případě, že má dvoukomorový parlament, náleží každé komoře jeden hlas). Aby se předmětnými výtkami však unijní orgány zabývaly, je potřeba, aby členské státy poskládaly dohromady alespoň třetinu všech hlasů (žlutá karta) a to navíc ve velmi krátké lhůtě osmi týdnů od postoupení legislativního aktu. Unie pak následně jen suše konstatuje, že subsidiarita nebyla porušena a jde se dál! „Oranžová karta“, která se aktivuje při získání alespoň poloviny hlasů, pak nepřináší o moc víc. Unie musí záležitost jen přezkoumat a zdůvodnit si své. Navíc lze mít důvodně[5] za to, že tuto kartu v případě přijetí „dočasného“ opatření na redistribuci uprchlíků nelze vůbec použít, jelikož dané opatření nebude schvalováno řádným legislativním postupem. Právně se jedná o naprosto neúčinné (ne-li nerealizovatelné) řešení. Návrh Petra Fialy, který by zřejmě místo žaloby rozdával jen karty, proto odmítám. 

Jak však kdysi trefně řekl Václav Klaus, tak „slovo subsidiarita bylo eurofanatiky a eurofily používáno jako útočná zbraň. Bojovalo se s tímto slovem. Ale toto slovo postrádá jakýkoliv obsah. Nic neznamená. Nedefinuje nic. Je z hlediska obsahu prázdné. Můžete pod tento pojem shromáždit všechny možné myšlenky a postoje. Máme mít společnou zahraniční politiku nebo ne? Obhájci subsidiarity budou aplaudovat oběma pozicím. Kdo používá slovo subsidiarita, říká nesmysly. Já už to raději vůbec neposlouchám.“[6]

Je selháním naší politické reprezentace, že nedokázala pro ČR zajistit výjimku z aplikace unijní azylové politiky (resp. celé třetí částí hlavy V Smlouvy o fungování EU), jakou má sjednáno Spojené království, Irsko a Dánsko.[7]

Nevymýšlejme nucené kvóty na přerozdělování uprchlíků a odstraňme raději tarifní i netarifní překážky při pohybu zboží mezi EU a zeměmi Afriky. Právě volný obchod je cestou k bohatství národů. Dokud k tomu EU nepřistoupí, budou se stále naplňovat slova Ronalda Reagana, který říkal, že „čím více plány selhávají, tím více plánovači plánují.“ O EU to platí dvojnásob.

Tomáš Grygar,
místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji
a stážista u poslance EP Petra Macha

 


[1] http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-15-4957_en.htm

[2] Shodně POHL, PEJCHALOVÁ In SYLLOVÁ, PÍTROVÁ, PALDUSOVÁ et al. Lisabonská smlouva. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 368.

[3] www.facebook.com/mach.svobodni/videos/vb.1422617594662590/1586641178260230/?type=2&theater

[4] http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/370278-mach-vlada-by-mela-zalovat-eu-budou-li-kvoty-na-uprchliky.html

[5] Srov. čl. 7, odst. 3, alinea 1 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality

[6] http://euportal.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/1589-vaclav-klaus-o-subsidiarite-v-evropske-unii.aspx

[7] Protokoly č. 21 a 22 ke Smlouvám.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31