Tomáš Grygar: Přerozdělování uprchlíků a lisabonský podvod

Tomáš Grygar: Přerozdělování uprchlíků a lisabonský podvod

Evropská komise uveřejnila minulý týden na svých webových stránkách[1] podrobnější informace o přerozdělování uprchlíků prostřednictvím tzv. „dočasného mechanismu pro přemísťování žadatelů o azyl“.

K překvapení mnohých Komise využije čl. 78, odst. 3 Smlouvy o fungování EU (SFEU), který umožňuje ve stavu nouze, v němž se ocitly některé členské státy v důsledku „přívalu“ uprchlíků ze třetích zemí, přijmout na pomoc těmto členským státům „dočasná“ opatření. Bylo tak (zne)užito jedno z nejmocnějších ustanovení primárního práva, které mají unijní orgány k dispozici.

Svobodní již před přijímáním Lisabonské smlouvy varovali, že tato smlouva (resp. SEU a SFEU ve znění Lisabonské smlouvy) nemalým způsobem rozšiřuje pravomoci EU v oblasti azylové politiky (včetně právního režimu uprchlíků) a to na úkor státní suverenity členských zemí. Na tato slova bohužel skutečně došlo.  Je úsměvné, že proti přerozdělování uprchlíků se dnes staví mj. i velká část vládní ČSSD, která v minulosti silně podporovala Lisabonskou smlouvu, a následně dokonce prezidenta republika, který (z ústavního hlediska zcela oprávněně) váhal s její ratifikací, hnala před Ústavní soud za údajnou velezradu.

Článek 78, odst. 3 SFEU sice hovoří o tom, že dané opatření Unie musí být jen „dočasné“, tomu lze jen však jen stěží věřit. I zde platí pořekadlo, že „jednotkou dočasnosti je jeden furt“. V minulosti bylo totiž v čl. 64, odst. 2 SES stanoveno, že opatření Unie musí být dočasné, v délce maximálně 6 měsíců. To však Lisabonská smlouva změnila, když lhůtu 6 měsíců zcela odstranila! „Dočasná“ opatření, která by byla přijata na základě tohoto ustanovení, tedy nově nejsou určitým způsobem časově omezena.[2]

Tím, že Evropská komise celou situaci posoudila jako nouzovou, tak obejde i Evropský parlament. Zatímco podle čl. 78, odst. 2 SFEU Rada spolurozhoduje s Evropským parlamentem (návrh podává Komise); podle čl. 78, odst. 3 SFEU, pro který se Komise rozhodla, rozhoduje sama Rada, která přijímané opatření s Evropským parlamentem pouze konzultuje. I pokud tedy s přerozdělováním uprchlíků nebude Evropský parlament souhlasit, Rada si může na návrh Komise v zásadě schválit, co chce. To je ta unijní demokracie! Lisabonská smlouva navíc přinesla s účinností od podzimu 2014 změnu při posuzování kvalifikované většiny, která oslabuje naši pozici v Radě.  

Petr Mach se chystá vyzvat vládu ČR, aby podala vůči EU žalobu z důvodu porušení zásady subsidiarity.[3] To je správný krok, jelikož vláda ČR může u Soudního dvora EU namítat porušení zásady subsidiarity a zneužití pravomoci v rámci tzv. řízení (žaloby) o neplatnosti. Petr Fiala z ODS naproti tomu chce[4], aby ČR raději využila tzv. „žluté“, popř. zřejmě i „oranžové karty“, kterou mohou parlamenty jednotlivých členských států vyjádřit, že dotyčný akt považují za rozporný se zásadou subsidiarity. Každý členský stát má přitom dva hlasy (v případě, že má dvoukomorový parlament, náleží každé komoře jeden hlas). Aby se předmětnými výtkami však unijní orgány zabývaly, je potřeba, aby členské státy poskládaly dohromady alespoň třetinu všech hlasů (žlutá karta) a to navíc ve velmi krátké lhůtě osmi týdnů od postoupení legislativního aktu. Unie pak následně jen suše konstatuje, že subsidiarita nebyla porušena a jde se dál! „Oranžová karta“, která se aktivuje při získání alespoň poloviny hlasů, pak nepřináší o moc víc. Unie musí záležitost jen přezkoumat a zdůvodnit si své. Navíc lze mít důvodně[5] za to, že tuto kartu v případě přijetí „dočasného“ opatření na redistribuci uprchlíků nelze vůbec použít, jelikož dané opatření nebude schvalováno řádným legislativním postupem. Právně se jedná o naprosto neúčinné (ne-li nerealizovatelné) řešení. Návrh Petra Fialy, který by zřejmě místo žaloby rozdával jen karty, proto odmítám. 

Jak však kdysi trefně řekl Václav Klaus, tak „slovo subsidiarita bylo eurofanatiky a eurofily používáno jako útočná zbraň. Bojovalo se s tímto slovem. Ale toto slovo postrádá jakýkoliv obsah. Nic neznamená. Nedefinuje nic. Je z hlediska obsahu prázdné. Můžete pod tento pojem shromáždit všechny možné myšlenky a postoje. Máme mít společnou zahraniční politiku nebo ne? Obhájci subsidiarity budou aplaudovat oběma pozicím. Kdo používá slovo subsidiarita, říká nesmysly. Já už to raději vůbec neposlouchám.“[6]

Je selháním naší politické reprezentace, že nedokázala pro ČR zajistit výjimku z aplikace unijní azylové politiky (resp. celé třetí částí hlavy V Smlouvy o fungování EU), jakou má sjednáno Spojené království, Irsko a Dánsko.[7]

Nevymýšlejme nucené kvóty na přerozdělování uprchlíků a odstraňme raději tarifní i netarifní překážky při pohybu zboží mezi EU a zeměmi Afriky. Právě volný obchod je cestou k bohatství národů. Dokud k tomu EU nepřistoupí, budou se stále naplňovat slova Ronalda Reagana, který říkal, že „čím více plány selhávají, tím více plánovači plánují.“ O EU to platí dvojnásob.

Tomáš Grygar,
místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji
a stážista u poslance EP Petra Macha

 


[1] http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-15-4957_en.htm

[2] Shodně POHL, PEJCHALOVÁ In SYLLOVÁ, PÍTROVÁ, PALDUSOVÁ et al. Lisabonská smlouva. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 368.

[3] www.facebook.com/mach.svobodni/videos/vb.1422617594662590/1586641178260230/?type=2&theater

[4] http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/370278-mach-vlada-by-mela-zalovat-eu-budou-li-kvoty-na-uprchliky.html

[5] Srov. čl. 7, odst. 3, alinea 1 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality

[6] http://euportal.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/1589-vaclav-klaus-o-subsidiarite-v-evropske-unii.aspx

[7] Protokoly č. 21 a 22 ke Smlouvám.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31