Terézia Išková: Češky mají mít právo na přirozený porod

Terézia Išková: Češky mají mít právo na přirozený porod

Případů, kdy lékaři nerespektují oprávněná přání pacientů je nespočet. Zdaleka nejvíce se jich zdá být v porodnictví.

Příběhů o tom, jak si lékaři všemožně snaží ulehčit práci a k rodící matce přistupují nešetrně jsou weby o těhotenství a mateřství plné. Většinou jde ale o matky, které se plně a s důvěrou vložily do péče lékařů. O rodičky, které nepřemýšlely o žádné alternativě k porodu, který je dnes v českých nemocnicích běžný.

Takovéto případy jsou sice na pováženou, ale nijak neporušily ženinu vůli, protože daná žena chtěla rodit zcela podle pokynů lékařů a to se jí také dostalo.

O to smutnější ale je, když do porodnice přijde žena, která chce rodit co nejpřirozeněji, s co nejmenším zásahem doktorů a její přání je ignorováno. Do porodnic často přichází ženy, které jsou informované, vědí, co chtějí a co nechtějí, a v rukou drží porodní plán. Toho by se měli doktoři, v případě, že nenastanou žádné komplikace, držet. Jde o plán toho, jak by měl porod probíhat. V něm se rodička vyjádří také k tomu, jestli chce, aby jí byl podán epidural, oxytocin, případně vyjádří nesouhlas s tím, aby rodila v nevhodné (ale v českých porodnicích zcela běžné) poloze vleže nebo jí byla nastřižena hráz.

Přestože jsou tyto požadavky zcela oprávněné, často nebývají respektovány. O odebrání dítěte matce ihned po porodu proti její výslovné vůli ani nemluvě.

Alternativa téměř v šedé zóně

Přestože existují porodní asistentky, které nastávající matku připraví na přirozený a šťastný porod, je stále málo nemocnic které umožňují, aby žena rodila přímo v nemocnici se svou asistentkou, avšak bez doktorů. Domácí porody jsou téměř sprosté slovo a vznik porodních domů či ambulantních zařízení, kde by ženy rodily s asistentkami, ministerstvo zdravotnictví rázně odmítá. Na začátku minulého roku byla ustavena Pracovní skupina pro porodnictví, která vyjádřila názor, že nevidí žádný důvod pro vznik těchto zařízení.

Plno žen má porod spojený s traumatem. A to jen kvůli tomu, že doktoři se rozhodli nerespektovat jejich přání. Pokud je toto rozhodnutí oprávněné, nedá se vůči němu nic namítat. Existují však desítky (ne-li stovky) případů, kdy se ukáže, že lékaři nerespektovali přání rodičky zcela neoprávněně a jejich zásah byl zbytečný.

Přestože je zdravotní péče hrazena ze zdravotního pojištění, které si platíme, a nemocnice jsou hrazeny z příjmů státního rozpočtu, který tvoří naše daně, nejsme my jako pacienti doktorům partneři. Jsme vydáni na pospas toho či onoho doktora, u kterého musíme doufat, že zrovna on je nejen skvělým odborníkem, ale i empatickým a naslouchajícím člověkem.

Soukromá zařízení respektující přání rodičky

Jak je vidět, tento model nefunguje. Řešením by byl vznik co nejvíce soukromých zařízení, které by poskytovaly služby pacientům podle zaměření. Podmínky pro zřizování soukromých praxí, klinik či zdravotnických zařízení by měly být výrazně zjednodušeny. Stát by se také měl přestat chovat jako vychovávač, který ví, co je pro nás nejlepší. Pokud se zdravá matka se zdravím průběhem těhotenství rozhodne rodit doma nebo v porodním domě za přítomnosti vzdělané porodní asistentky, nemělo by na ni být pohlíženo jako na zločince.

České porodnictví to dotáhlo tak daleko, že se pro ženy stal porod výhledem hororu a ne šťastné chvíle, kdy na svět přivedou potomka. Ministerstvo zdravotnictví deklaruje, že není možné vyhovět marginální části populace za cenu ohrožení kvality péče a rozvrácení primární péče v ČR. To ohrožení chápejte tabulkově. Ministerstvo se totiž bojí, že by se vyhověním (a podle mě už zdaleka ne marginální) části populace, která si přeje co nejpřirozenější průběh porodu, zvýšil počet úmrtí dětí při porodu. Přestože počet dětí narozených mimo zdravotnické zařízení v ČR každým rokem roste, počet dětí, které krátce po porodu mimo zdravotnické zařízení umře nebo se narodí mrtvé je stále stejný. Nenastal už tedy konečně čas, kdy by ČR (snad jako první posttotalitní země) měla narovnat podmínky pro porod mimo zdravotnické zařízení?

 

Terézia Išková,
zastupitelka v Hodoníně,
členka Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31