Pětice kandidátů Svobodných do pražského Magistrátu dnes na tiskové konferenci představila základní teze volebního programu.
Lidové veto
Tímto nástrojem veřejnost může zastavit nebo úplně zrušit rozhodnutí politiků, které se jí nelíbí. „Dlouhodobě to funguje ve Švýcarsku a dokonce je to nejfrekventovanější součást přímé demokracie. Lidové veto je jakýsi prvek sebeobrany, jak se mohou lidé bránit proti tomu, když politici rozhodují v rozporu jejich přáním,“ uvedl Jiří Payne. Podle něj by se nemuselo konat často – asi tak na jednou za pět let. „Navrhujeme ho doplnit o takový prvek, že by došlo automaticky k rozpuštění zastupitelstva a vyhlásily by se nové volby. Povinností politiků je hlasovat tak, jak si přejí voliči. Jestli to neumějí, tak tam nemají co dělat a mají odejít,“ zdůraznil Payne.
Připomněl některé kauzy jako je Tunel Blanka či Opencard. „Kdybychom se zeptali lidí, tak by určitě řekli, že to takto nechtějí,“ dodal.
Tržní řád
Svobodní chtějí umožnit drobným podnikatelům v Praze, aby mohli jednodušeji a dle reálné poptávky prodávat své zboží a služby. Tržní řád Hl. města Prahy svazuje obchodníkům ruce, na což doplácejí prodávající i kupující.
Jiří Kubíček (č. 2 na kandidátce) proto představil návrh nového tržního řádu: „Chceme umožnit využívat veřejné prostory všem. S tím souvisí i naše snaha o zjednodušení vyřizování záborů veřejného prostranství.“
Svobodná doprava
Řešením problémů v oblasti individuální automobilové dopravy nejsou nepřiměřené regulace, ale dostavba chybějící silniční infrastruktury.
„Rádi bychom také umožnili vznik konkurence v městské hromadné dopravě, přinejmenším v autobusové. Férová soutěž patří i do této oblasti. Soukromí dopravci by měli mít možnost využívat zastávky MHD,“ oznámil Damir Špoljarič (č. 3 na kandidátce).
Zrušit poplatky za psy a další snížit
Svobodní chtějí zrušit poplatky za psy. „Psi nejsou jediný prvek, který znečišťuje veřejný prostor. Tento poplatek vnímáme jako nespravedlivou sankci občanům za vlastnictví psa,“ vysvětlil Pavel Pešan (č. 4 na kandidátce). Obec je dle jeho slov povinna udržovat čisté prostranství bez ohledu na to, kdo je znečistil.
Dalším cílem je snížení poplatků za pronájem či zábor veřejného prostoru. „Chceme tím podporovat rozvoj podnikání – např. větší možnosti pro provozovatele restaurací, které mají zahrádku před svým podnikem,“ dodal Pešan.
Více strážníků do ulic
Svobodní dále požadují snížení počtu administrativních pracovníků Městské policie a naopak posílit přítomnost strážníků v ulicích za účelem udržování veřejného pořádku, což je hlavním posláním MP.
Vyrovnaný obecní rozpočet a průhledné veřejné zakázky
Obce by měly hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Dluhy by měly dělat pouze v mimořádných případech. Prostředky by měly dávat hlavně na silnice, pořádek a čistotu.
„V případě obecních zakázek není možné odvolávat se na obchodní tajemství. Je to veřejná zakázka, tudíž i smlouvy by měly být veřejné,“ upozornila Kateřina Kykalová Ramešová (č. 5 na pražské kandidátce Svobodných).
„Svobodní podporují takové změny v zákonech, aby zůstalo co nejvíc peněz lidem, protože přerozdělování na jakékoliv úrovni považujeme za špatné,“ dodala Ramešová.
Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.
Spor o plakáty
První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.
Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.
Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.
Svoboda slova
Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.
V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.
Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.
Migrace a Ukrajina
Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.
Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.
Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.
Referendum
Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.
Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.
Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.
Euro a suverenita
V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.
Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.
Úřad vlády a reorganizace
Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.
