STRUNZ: Sněmovna prolomila limity těžby sádrovce

STRUNZ: Sněmovna prolomila limity těžby sádrovce

Takticky správně načasovala Nečasova vláda a vedení Poslanecké sněmovny projednávání změny Lisabonské smlouvy na dobu po hlasování o vydání jednoho exvýznamného exhejtmana a poslance k trestnímu stíhání. Televizní štáby a novináři tištěných médií odjeli zpracovávat nedůležitý, ale divácky vděčný projev exhejtmana a nacpat jím kdejaký prostor na titulních i dalších stranách a nejsledovanější vysílací časy.

A již nezbyli žádní redaktoři, kteří by zachytili to, co se událo ve sněmovně po odjezdu exhejtmana zpět do vazební věznice. A již nezbylo ani místo v novinách a ani pár vteřin v televizi na informování daňových poplatníků o vyslovení souhlasu  sněmovny se změnou Lisabonské smlouvy (ústavní většinou – což samo o sobě znamená, že se jednalo o velmi důležité rozhodnutí). Hlasatelky a hlasatelé švitořili o milionech, které si mocní středočeského kraje rozdělovali, ale již nepohovořili o stamiliardách, které kvůli této změně mohou být vhozeny do černých děr krachujících států eurozóny z budoucích rozpočtů České republiky.

Ale o tak závažném rozhodnutí by občané měli vědět, tedy poreferuji (videozáznam z jednání je možno shlédnout zde):

Ministr Schwarzenberg se probudil, pokáral sněmovnu za nepozornost a obhajoval návrh vlády na vyslovení souhlasu se změnou Lisabonské smlouvy ve smyslu, že státy eurozóny si budou moci vytvářet trvalé záchranné fondy. Toto ustanovení přebíjí klauzuli v platném znění Lisabonské smlouvy, že se státy nesmí vzájemně finančně zachraňovat. Ministr Schwarzenberg argumentoval, že záchrnný fond je nutný pro stabilitu eurozóny. Nemyslím si to – jen o něco oddálí, ale hlavně zvětší krach. Ale i kdyby: pokud je eurozóna tak křehká, že potřebuje stabilizovat, není lepší jí zároveň říci, že v jejích řadách být nechceme?

Poslanec za LIDEM Paggio řekl lidem, že se nás to netýká. Případné platby do Evropského stabilizačního mechanismu ESM (jehož vznik projednávaná změna Lisabonské smlouvy posvětí) nás prý případně budou zajímat až za nějakých 6-8 let. Poslanec Paggio je zřejmě bezvývojník, který v roce 2018 hodlá spáchat harakiri. Mohu ho ubezpečit, že naprostá většina občanů ČR to samé učinit nehodlá.

Ministr Kalousek místo argumentů útočil proti poslancům, kteří s návrhem na změnu nesouhlasili a dovolili si to dát najevo. Zaplňoval tak argumentační vakuum, které jako správce státní kasy v této věci má.

Ale nejvíce zklamal premiér Nečas. Ten argumentoval tím, že se přece nerozhoduje o ESM, ale pouze o změně Lisabonské smlouvy, kterou musí schválit všechny státy EU, tedy i Británie a Dánsko, které mají vyjednánu výjimku z přijetí eura (viz videozáznam v čase 48:45)

No právě, pane premiére, no právě. Oni ano, my ale nikoliv.

V dopise poslancům sněmovny k tomuto projednávanému bodu jsem všechny zákonodárce, tedy i poslance Nečase, žádal, aby před přijetím změny Lisabonské smlouvy chtěli po vládě Ceské republiky vyjednání výjimky z přijetí eura. Pak by pro naši republiku nebyl problém záchranných mechanizmů eura tak závažný, i když – bezpochyby – bláznivá politika dluhové unie v našem sousedství by nás též zasáhla. Ale ne plnou silou.

Premiér dokolečka opakuje, že si o přijetí eura rozhodneme sami. Ale není to pravda
Už v r. 2010 jsem mu oponoval, že rozhodnutí je na Radě ministrů EU, nikoliv na vládě ČR. A nevěřím, že premiér o těchto a dalších (1, 2, 3) argumentech neví, od té doby mu to již přece musel některý z poradců říci.

Pokud někomu připadne nemožné, že by nás do přijetí eura někdo tlačil, rád bych připoměl, že současná realita také mohla před 6-8 lety lidem připadat jako fantasmagorie: neekonomické pěstování biopaliv na poli, venkov zaplavený dotovanými solárními farmami, přikazování, čím nemáme svítit, obchodování s uhlíkovými odpustky, porušování právních norem Unie, když se to někomu velkému hodí, primárním právem zakázané platby na záchranu krachujících států, nákupy dluhopisů evropskou centrální bankou, zcela vážné hovory o fiskální a politické unii z úst významných politiků.
 

A výsledek předmětného hlasování o změně Lisabonské smlouvy umožňující vznik ESM? Hlasy ČSSD, ODS, TOP09 a LIDEM změna v pohodě prošla (záznam o hlasování zde).


Až v blízké době požádá o záchranný balík i Španělsko (a je to pravděpodobné, neboť krásnou krycí mediální událostí je probíhající evropský fotbalový šampionát), pak bude GIPSraum (v překladu z němčiny „sádrovna“) eurozóny dobudován. Pokud v budoucnu budeme nuceni přijmout euro, jak to s námi asi dopadne? Budeme také zasádrovaní od hlavy k patě – nebo se naopak stane Česká republika vývozcem sádry? Spíš to druhé – proto bylo nutno ve sněmovně prolomit těžební limity sádrovce. A až bude vytěženo, nedostatek sádry se svede na nějakého dalšího sádrového trpaslíka.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.

Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.

Energie a ceny

Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.

V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.

Soběstačnost a trh

Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.

Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.

Prezident, NATO a kompetence

Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.

Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.

Explosia, koalice a styl vlády

Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.

Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní

Alkohol ve sněmovně

Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.

Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31