STRUNZ: Opiti biolihem

STRUNZ: Opiti biolihem

Život v bludu může někomu přinášet uspokojení. Pokud žije v tuplovaném bludu, pak zřejmě tuplované. Dokud ho ovšem z toho někdo nevyvede. Pak následuje obvykle rozčarování, skřípěním zubů, přiznání chyby a pokus o odstranění jejích následků. Tedy u normálního soudného člověka.

Ne tak u eurokomisařů pro energii a pro klima, Günthera Oettingera a Connie Hedegaard, kteří v takovém navršení bludu na blud žili:

1) Za prvé věřili, že k záchraně planety je nutné omezit množství produkovaného CO2. Je to drahé, ale co by neudělali pro ten vznešený cíl.

2) Přesvědčeni byli i o tom, že jednou z cest jak toho dosáhnout jsou biopaliva. Jsou drahá, ale co by neobětovali z peněz ostatních pro takový super cíl. Tak jen zvyšovat podíl, nastavovat limity, finančně pobízet.

Nedávno se to však změnilo. Hedegaar a Oetinger žijí už jen v jednom bludu, v tom vedeném výše pod číslem jedna. Ten druhý jim vyvrátila s konečnou platností zpráva, kterou si jejich těleso, tj. Evropská komise, nechala vypracovat. Je to interní dokument, který Komise nehodlala nijak zveřejňovat, avšak před pár dny unikl do médií. Praví se v něm prý, že celkově je při používání biopaliv intenzita vypouštění CO2 do atmosféry větší než při spalování benzínu.

A vzápětí se také ukázalo, že Oettinger a Hedegaard hodlají tuto skutečnost ignorovat a dál vyhazovat peníze oknem, tedy přesněji řečeno do kapes agrární lobby a dalších zúčastněných na té taškařici. A to přinejmenším do r. 2014, možná však až do r. 2018. Teprve potom vezmou plně na vědomí tyto nové výpočty, které zahrnují i nepřímé důsledky pěstování řepky & co. na produkci kysličníku uhličitého. (Důsledky pro hladovění milionů zřejmě nebudou ani potom zohledněny.)

Je vidět, že ti, kteří sebe učinili závislými na jakési nepodložené doktríně nemohou jen tak přestat se svými nesmyslnými aktivitami. Asi by je to zruinovalo.

Něco takového by mělo v normálním státě za následek, že by mezi roky 2011 a 2014 v řádných parlamentních volbách již nebyli příslušní komisaři zvoleni a šli by od válu. Ale Günther Oettinger a Connie Hedegaard jsou eurokomisaři a na ty se demokracie nevztahuje. Takže budou i nadále válet a budou nám přes média a nařízení EU tlouci do hlavy, že

a) č. 1 rozhodně není blud,

b) v případě bludu č. 2 je někdo opil rohlíkem, nejspíš namočeným v biolihu (tedy, pokud se opravdu ukáže, že to blud je; radši do vystřízlivění zachováme v dotační politice status quo).

Nabízí se také otázka, proč si Komise nenechala vypracovat důkladnou zprávu o bilanci tzv. „uhlíkové stopy“ biolihu předtím, než spustila miliardové programy na jeho podporu v rámci jeho povinného přimíchávání do paliv. Kdyby nějaký úředník na jakémkoliv našem ministerstvu neudělal před návrhem zákona sahajícím do kapes poplatníků všestrannou rozvahu dopadů, hned by to v parlamentě opozice omlátila jeho ministrovi o hlavu (tedy kromě případu použití zaklínací formulky „je to nařízení z Bruselu“). Komise však opozici nemá.

Bylo by skvělé, kdyby konečně nějaká interní zpráva Komise konstatovala, že i č. 1 je blud. Nicméně musíme se připravit na to, že moment hybnosti celého sektoru zvaného „doktrína člověkem způsobeného globálního oteplování“ je mnohem větší než setrvačnost jednoho jejího odvětví zvaného „bioetanol nám všem prospívá“. U bioetanolu je třeba počítat s dobou života ještě 3-7 let (jak vidno z termínů 2014-2018 pro oficiální uznání faktu bludu) plus ještě nějaká doba na dobrždění, u celé doktríny to pak odhaduji nejméně na dvojnásobek. To znamená 6-14 let od chvíle, co se Komisi dostane do rukou zpráva, že je to celé padlé na hlavu. Jak se velmi správně praví v příručce klimaskeptika: „Jednu věc o změnách klimatu víme jistě: že politicky financované klimatické komise budou plodit své papíry ještě dlouho poté, co to ztratí jakýkoliv smysl“.

Takže ještě mnoho let potrvá, než se zmenší frekvence přednášek s podobně hrozivým názvem jako „Evropa bez CO2: od teorie k praxi“ na snesitelnou úroveň. A ještě roky po krachu doktríny budeme zaznamenávat znepokojivé informaci o projektech pokoušejících se o geoengineering – aktivní pokusy o změny podnebí vypouštěním aerosolů do atmosféry (Trial aims to hose down warming climate – SPICE).

A nemylme se: až bude skomírat hysterie kolem CO2, hoši a děvčata ze spolku vzájemně se podporujících Gambusínů si najdou jinou mašinu na tahání peněz z většinou netučných kont daňových poplatníků. Jediná možnost, jak se neúčastnit další předražené hry o to, kdo dříve splní jakési nové stachanovské limity je odstoupit z pseudosoutěže a používat vlastní mozek.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31