Člověk se z novin dozví, že Senát ve středu projednával novelu zákona o archivnictví, důležitou novelu o poštovních službách a dokonce i zákon o evropské občanské iniciativě. Představte si. Skvělá práce, novináři a šéfredaktoři. Ale jaksi jste opomněli informovat o přijetí návrhu na zásadní změnu Lisabonské smlouvy Senátem Parlamentu České republiky.

A protože česky psaná německá média neinformují a komentátoři nekomentují, musím si zazpravodajovat a událost okomentovat sám.

Krátce: V Senátu to dopadlo stejně, jako kdyby se Zlatovlásku vydali zachraňovat ze spárů zlého čaroděje místo Dlouhého, Širokého, Bystrozrakého a prince jiní braši: Malý, Závislý, Krátkozraký a občan Brych.
Malý v půli cesty mudroval, že by neměli černokněžníkovi činit trable a navrhl, aby se raději otočili a pelášili domů. Vzápětí Krátkozrakého napadlo, že když Zlatovlásku nezachrání teď, tak to určitě půjde napřesrok. Poté pod černokněžníkovým hradem „Černá škvíra“ dostal Závislý od čaroděje nabídku stát se od července jeho vrchním štolbou a vzápětí se připojil ke stanovisku Krátkozrakého. V hradní síni, tváří v tvář ideové převaze černokněžníka, prozřel konečně i občan Brych a konstatoval, že „Černá škvíra“ je vlastně pro Zlatovlásku super letovisko. Předali tedy čarodějovi dary, popřáli mu hodně zdraví a stability, rozloučili se a pelášili domů za neustálého pokřikování Malého „Já jsem to hned říkal, nemuseli jsme se sem trmácet“.

Ale vážně:
Na kladné hlasování Senátu bylo zaděláno již při návštěvě kancléřky Merkelové v Praze začátkem dubna. Merkelová se při pobytu u premiéra Nečase usmívala na všechny strany, ani premiérův postoj k fiskálnímu kompaktu jí očividně nevadil. Merkelová dobře ví, že příští sociálnědemokratická povolná vláda ČR k fiskálnímu kompaktu stejně přistoupí, takže ten premiérův postoj ji tolik netrápí.

Ne tak předmětná změna Lisabonské smlouvy. U té existuje nebezpečí z prodlení. To, co se předtím po mnoho měsíců navrhovatelům – tj. vládě rozpočtové zodpovědnosti – v Senátu prosadit nedařilo (vždy, když byl bod zařazen na program jednání, vláda požádala o jeho stažení, neboť viděla v řadách senátorů velký odpor), šlo náhle jak po másle. Jak prozradil při středečním projednávání v Senátu ministr Vondra:  kancléřka při návštěvě v Praze velmi slušně požádala, ať změnu Lisabonské smlouvy schválíme (o tom jsme se ovšem začátkem dubna od našich novinářů také překvapivě nedozvěděli). A vypadá to tak, že německé kancléřce bylo v českém Senátu promptně vyhověno.

Přitom tato změna Lisabonské smlouvy, pokud projde celým ratifikačním procesem, by měla zcela zásadní dopad na ČR i EU. V podstatě trvale přebije klauzuli v Lisabonské smlouvě o tom, že státy se nesmí vzájemně finančně zachraňovat, a vytvoří podmínky ke vzniku stálého záchranného mechanizmu eurozóny, tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Jeho vznik si evropští politici naplánovali už na 1.7.2012, a to bez toho, aby příslušná změna Lisabonské smlouvy vůbec prošla ratifikačním procesem ve všech státech EU. Ke změně Lisabonské smlouvy (tj. základního práva EU) je nutný souhlas všech států Unie, tedy včetně ČR.

Do ESM budou přispívat země eurozóny částečně přímými platbami a částečně zárukami za dluhopisy ESM. A ČR, která nemá ve svých rukách rozhodnutí, zda a kdy se staneme členem eurozóny, by pak musela svůj podíl splatit. Jedná se o 350 miliard korun (s možností dalšího navýšení), což je zhruba desetina ročního HDP České republiky. Pravidla ESM, která již existují (aniž by byl dovršen ratifikační proces), jsou ke zúčastněným státům velmi tvrdá: fond a jeho představitelé jsou nepostižitelní, státy musí na požádání finančně plnit do 7 dnů. Své pochybnosti o průhlednosti fungování ESM vyjádřili i auditoři EU.

A jaká je moje prognóza vývoje v blízké budoucnosti:

Při předpokládaném schválení změny Lisabonské smlouvy Poslaneckou sněmovnou (kde vláda a ČSSD dohromady disponují potřebnou kvalifikovanou většinou) dostane změnu smlouvy k podpisu prezident. Možná ještě nastane krátké intermezzo podání k ústavnímu soudu. Předpokládám však, že takové podání by bylo promptně zamítnuto s krátkým a krátkozrakým odůvodněním, že se nás momentálně závazky z ESM netýkají, protože nemáme zavedeno euro. Zbude pak jen poslední instance, která může zabránit našemu zavázání se do budoucna k házení peněz do černé díry. Tou instancí je prezident, který nemusí změnu Lisabonské smlouvy ratifikovat.

Jak jsem již zmínil výše, Evropská komise a některé státy eurozóny na vznik ESM spěchají (chtějí ho mít k prvnímu červenci 2012), neboť hrozící nutnost pomoci předluženému Španělsku či Itálii. Proto budou na ČR, potažmo na prezidenta tlačit, aby co nejrychleji změnu ratifikoval. Možnosti nátlaku jsou, kromě jiného, i finanční. Pokud prezident bude podpis odmítat, nebo ho podmiňovat například výjimkou z přijetí eura (v což osobně doufám), pak může EU prodloužit „stop“ čerpání strukturálních fondů EU. Čerpání je pozastaveno (i když pouze na bázi „gentlemanské“ dohody) zvláštní shodou okolností do 30.6.2012.

Média pak případně okolo prodloužení pozastavení ztropí hysterický povyk, z kterého bude každému občanovi a každé občance ČR ihned jasné, že bez strukturálních fondů EU nepřežijeme příští zimu. Nebo alespoň že půjdeme žebrotou (pozn.: jsem naopak přesvědčen, že bychom měli jakýkoliv tok peněz přes fondy EU buď zcela odmítnout nebo alespoň vyjednat použití prostředků pouze na transformaci penzijního systému).

Samozřejmostí budou – v případě prezidentova vzpěčování se podepsat – i různé mediální útoky na jeho osobu (zřejmě obvinění z nesolidarity, nevděčnosti, populismu, provinčnosti a nízkého handlování). Mainstreamová média budou vyškrabávat nejspodnější kouty svých šuplíků a databází, aby na prezidenta něco (cokoliv) negativního našla. Možná se dočkáme i zahnízdění nějakého dalšího návrhu na jeho odvolání z funkce.

Na druhou stranu by mohl prezident k prosazení požadavku na opt-out z přijetí eura využít případné další pomoci (nebo hrozící pomoci) některému předluženému státu v rámci eurozóny (např. Španělsku). Navíc může prezident argumentovat (pro požadavek prosazení opt-outu) zdánlivě neujasněnou finanční politikou eurozóny, která v posledním roce měla na transparentu Merkelovou vynucené heslo „Spořit, spořit, spořit!“, avšak to se právě nyní začíná již otevřeně měnit na „lít peníze, lít peníze, lít peníze.“ ^{*[viz též pozn. pod čarou]}

Vzhledem ke spěchu EU na spuštění ESM je, myslím, dobrá šance, aby byl případný požadavek na výjimku z přijetí eura pro ČR prosazen. Rozhodne-li se ovšem prezident vznést takovýto požadavek, nebude se moci opřít o žádnou parlamentní stranu jako celek a o žádnou ústavní instituci ČR, snad kromě České národní banky. Bude se však pravděpodobně v tomto úsilí moci opřít o podporu obyvatelstva. A bude ji – pokud se rozhodne nepodepsat či alespoň požadovat opt-out z přijetí eura – setsakramentsky potřebovat.

———————————————————————-
Pozn.pod čarou: Nicméně pozadí této změny je celkem jasné: V prosinci 2011 a v únoru 2012 to ještě tak nebylo, trilionová půjčka bankám od Evropské centrální banky proběhla v poměrné tichosti, neboť se ještě dojednával fiskální kompakt kancléřky Merkelové a bylo by divné, že na jedné straně se požadují úspory a na straně druhé se některým (bankám) nalévají obrovské sumy. Jakmile si však Merkelová prosadila (pod záminkou finanční krize) fiskální pakt, který uvázal státy do silnějšího područí Bruselu, může již nyní umožnit inflační cestou znehodnocení dluhů (ale i úspor). Ta cesta se bude vznešeně jmenovat „podpora růstu“, ovšem povede do ještě hlubších pekel, neboť státem dirigovaný růst nemůže být růstem na pevných základech.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných