ŠPOLJARIČ: Vážení demonstrující, ja Vás chápu

ŠPOLJARIČ: Vážení demonstrující, ja Vás chápu

Včera se v Praze sešly desítky tisíc odborářů a protestujících proti vládě Petra Nečase. S touto skupinou osob sdílím snad jedinou myšlenku, která je ale pravdivá a naprosto reálná. Politika vlády Petra Nečase je namířena proti lidem. Osobně sice nedělím lidi na ty obyčejné a neobyčejné (ani jsem toto rozdělení nikdy nepochopil), ale pravdou je, že takto se pravicová vláda určitě chovat nemá.

Zvyšování už tak vysokých daní, které postihuje všechny (možná je to pro protestující novinka, ale třeba DPH neplatí jen oni, ale všichni občané ČR), vyšší režie státní správy a další regulace a omezení neprospívají nikomu. Takto se pravicová vláda prostě chovat nemá. Možná to je i tím, že ODS, TOP09 a VV, které fungují spíše na základě populistických než ideologických základech, mají blíže k pánům z ČSSD než k opravdu pravicovým stranám (např. Svobodným). Důkazem tohoto tvrzení je např. i solidární příspěvek bohatých (nebo-li daň pro bohaté). Vláda si určitě uvědomuje, že efektivita takové daně se bude blížit nule, ale možná si jen někteří členové současné vlády potřebují vytvořit budoucí koaliční potenciál s ČSSD.

Vláda Petra Nečase zklamala své voliče. Osobně jsem sice nevolil žádnou ze současných parlamentních stran, ale říkal-li premiér Petr Nečas před volbami, že nebude zvyšovat daně a nyní tak činí po záminkou penzijní reformy a ekonomické krize, lze to považovat za klamání svých voličů. Rovněž se domnívám, že plošné škrty na mzdách státních zaměstnanců jsou také ukvapené vzhledem k situaci, kdy stát zatím stále vyhazuje peníze oknem za různé nespravedlivé dotace různým firmám, nákupy předražených věcí (policejní passaty za desítky milionu v situaci, kdy policie pomalu nemá ani na benzín atd.) atd. Policisté, hasičí a další hrstka opravdu potřebných státních zaměstnanců tak doplácí na své „kolegy“ státní zaměstance, které stát zaměstnává naprosto zbytečně, na zbytečném úřadě, který má dělat zbytečnou činnost.

Od pravicové vlády bych očekával, že začně s reformami právě zde. Zruší zákony zřizující některé zbytečné úřady a ministerstva, zruší různé dotace vyvoleným firmám, přestane se míchat do věcí, které může přenechat volnému trhu a konkurenčnímu prostředí (krásný příklad jsou žluté vlaky Student Agency na trase Praha – Ostrava, které se pustili do konkurence s neefektivním a špatně fungujícím státním molochem s názvem České dráhy. Kdo mohl porovnat kvalitu obou provozovatelů, jistě pochopí o čem je řeč. A co teprve konkurenční boj, až tam bude jezdit těch dopravců ještě více). Vyrovnat rozpočet lze zcela jistě právě těmito úpravami. Od pravicové vlády bych dále očekával, že jakmile se ji podaří vyrovnat rozpočet (tzn. nulový deficit státního rozpočtu), půjde cestou snižování daní a to jak těch přímých tak těch nepřímých.

Žijeme ve zvláštní době. Bežný zaměstnanec, který není invalida a nemá děti a patří např. mezi středně příjmovou skupinu, zaplatí daně ze mzdy kolem 45%! Ono je to sice schováno za různé typy daní a pojištění (sociální a zdravotní) a jednu část platí zaměstnavatel a jednu zaměstnanec (ve výsledku to celé platí zaměstnanec, neboť pro zaměstnavatele je mzdový náklad superhrubá mzda), ale ve výsledku zaměstnanci zůstane jenom polovina peněz. No a z té poloviny, která mu zbyde, platí ještě DPH ze všeho, spotřební daň na alkohol, benzín a další. Tohle by nemělo dát pravicové vládě spát! Snižování (nikoliv zvyšování!) daní by tak mělo být jedna z hlavních priorit pravicové vlády. Kdybychom měli opravdu pravicovou vládu, věřím tomu, že i „demonstrující z Václaváku“ by se měli lépe, protože by jim zbylo více pěnez. Sice pro některé státní zaměstnance a úředníky to bude znamenat najít si jinou práci, kde se uplatní a jistě z toho pak budou mít i lepší pocit, že nejsou zbyteční a také to bude znamenat nést za svůj život a svoje činy vyšší míru odpovědnosti. Na tom ale nevidím nic špatného.

Na současnou situaci nemají jiný lék ani socialisté, jejichž mottem je žít na dluh (a která bude dělat de facto to samé co dělá tato vláda). Situaci nevyřeší ani instalování samozvaných vyvolených odborníků (jak žádá Holešovská výzva). Současnou situaci vyřeší jen vláda, která začne minimalizovat státní správu, brát lidem méně peněz a méně lidi omezovat v jejich práci a podnikání.

 

Damir Špoljarič je místopředsedou krajského sdružení Strany svobodných občanů v Praze

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31