ŠPOLJARIČ: Rizika místo podnikatelů ponesou daňoví poplatníci?!

ŠPOLJARIČ: Rizika místo podnikatelů ponesou daňoví poplatníci?!

Nejedná se o novou zprávu (přišel s ní už ex-ministr Kocourek před více než rokem), neuškodí si ale stručně připomenout, jak stát hospodaří s penězi vybraných od daňových poplatníků.

Stát se rozhodl, že začínajícím technologickým firmám, které nesídlí v Praze, poskytne dotace ve výši 660 mil. Kč a bude tedy zastupovat roli investorů. Stát ovšem na rozdíl od investorů neinvestuje soukromé peníze určené pro tento typ investic (tzv. „venture capital“), ale veřejné peníze (jinými slovy peníze, které stát sebral lidem, které nějaké začínající firmy nezajímají). Pro podnikatele (či investora) představuje podnikání příjímání rizik z možné situace, že jejich podnik nebude fungovat, jak si naplánovali a pouze oni nesou přímou odpovědnost za problémy, které svým podnikáním způsobili a pouze tito lidé si jsou vedomi, že v případě neúspěchu mohou přijít o své vložené finanční prostředky a investovaný čas. Pro podnikatele a především pro investora je to tedy skoro až sázka do loterie (úspěšnost start-up projektů odhaduji tak na 20%).

Stát tedy v roli investora hazarduje s veřejnými finančními prostředky, které musel vybrat od jiných podnikatelů a občanů, kteří doma počítají každou korunu. Při úspěšnosti start-up projektů jsou to tedy téměř jistě vyhozené peníze. I kdyby se poštěstilo, že všechny „zadotované“ firmy budou fungovat a vykazovat zisk a daně z něj vykázané by pokryly veškeré investice, je nutné si uvědomit, že si stát v žádném případě nemá hrát na investora, deformovat tak trh a přitom občanům neustále zvyšovat daně a generovat další dluhy.

Státní účastí v začínajících firmách rovněž opadá snaha těchto podnikatelů vytvářet co nejlepší činnost i proto, že nad nimi nevisí Damoklův meč v podobě nesplacených úvěrů v bankách zajištěných směnkami apod. Stát se sice bude snažit najít „nejlepší“ možné projekty tím, že si klade za podmínku účast soukromého investora s minimálně 30% účastí na celkové investici. Pro soukromého investora to může být nová zkušenost, kdy si „sáhne“ na firmu s větším objemem investice, na které však sám participuje pouze z 30%. Takový investor je jistě schopen nést větší riziko a hlavně riziko v průběhu chodu firmy eliminovat například tím, že pokud by se firmě nedařilo, mohl by se pokusit vyplatit svůj podíl či jinak minimalizovat své ztráty a to vše v krátkém čase (než se stát jakožto hlavní investor „rozkouká“). Z opačného pohledu, pokud by se firmě i dařilo, shledávám jako nespravedlivé, proč má nějaký vyvolený podnikatel profitovat z daní cizích lidí, kteří je nedobrovolně odevzdali státu.

Státní spoluúčast na začínajících projektech má další zajímavou vlastnost. Stát investuje pouze do firem, které jsou technologické, nejsou z Prahy a nejsou starší než 5 let. Pokud jste tedy z Prahy a pečete třeba housky, máte smůlu. Někdo chytrý v Bruselu rozhodl, že Praha je příliš bohatá a podnikatelé, kteří mají sídlo na území Prahy, si nezaslouží dotaci. Radost z celé situace jistě nebudou mít ani podnikatelé, kteří podnikají v technologickém oboru, mimo Prahu, ale déle než 5 let a budou se tedy muset potýkat s možnou konkurencí, která nespravedlivě vznikne i z jejich daní.

Stát také nějakým způsobem rozhodl, že právě technologické firmy zajistí „prosperitu“ České republiky. Stát tedy prokazatelně diskriminuje a to u státu považuji za naprosto nepřijatelné. Obecně lze tedy říct, že celý dotační program přináší pouze negativa – nesmyslné utrácení peněz daňových poplatníků v situaci, kdy se stát zadlužuje, deformace trhu (kdy pekař místo toho aby pekl housky půjde vymýšlet něco technologického, aby dostal dotaci), diskriminace podnikatelů a zásadní zhoršení postavení firem na trhu, které podnikají již déle než 5 let.

Celá situace má souvislost také s tolik diskutovaným tématem korupce. Raději si ani nepředstavuji, kolik těchto start-up projektů vznikne jen „na oko“, aby dostalo dotaci, nakoupilo za ně služby u třetích subjektů „na rozvoj svého podniku“ a následně zkrachuje nebo se stane insolventní. Proč tato „protikorupční“ vláda tyto aktivity, které generují další potenciální korupční prostředí, nezastavila? Možná i proto, že autorem celého projektu je známý „odkloňovač“ ex-ministr Kocourek.

Na závěr nutno uvést, že celá tato situace je pouhou kapkou v moři, neboť stát tyto dotační programy s oblibou praktikuje pravidelně již delší dobu u různých projektů například prostřednictvím agentury CzechInvest, která jenom za rok 2010 přislíbila investice do projektů v hodnotě více než 16 mld. Kč. Je tedy patrné, že některá z příštích a opravdu pravicových vlád bude mít před sebou mnoho úkolů k řešení.

Damir Špoljarič je místopředsedou krajského sdružení Svobodných v Praze

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31