ŠPOLJARIČ: Rizika místo podnikatelů ponesou daňoví poplatníci?!

ŠPOLJARIČ: Rizika místo podnikatelů ponesou daňoví poplatníci?!

Nejedná se o novou zprávu (přišel s ní už ex-ministr Kocourek před více než rokem), neuškodí si ale stručně připomenout, jak stát hospodaří s penězi vybraných od daňových poplatníků.

Stát se rozhodl, že začínajícím technologickým firmám, které nesídlí v Praze, poskytne dotace ve výši 660 mil. Kč a bude tedy zastupovat roli investorů. Stát ovšem na rozdíl od investorů neinvestuje soukromé peníze určené pro tento typ investic (tzv. „venture capital“), ale veřejné peníze (jinými slovy peníze, které stát sebral lidem, které nějaké začínající firmy nezajímají). Pro podnikatele (či investora) představuje podnikání příjímání rizik z možné situace, že jejich podnik nebude fungovat, jak si naplánovali a pouze oni nesou přímou odpovědnost za problémy, které svým podnikáním způsobili a pouze tito lidé si jsou vedomi, že v případě neúspěchu mohou přijít o své vložené finanční prostředky a investovaný čas. Pro podnikatele a především pro investora je to tedy skoro až sázka do loterie (úspěšnost start-up projektů odhaduji tak na 20%).

Stát tedy v roli investora hazarduje s veřejnými finančními prostředky, které musel vybrat od jiných podnikatelů a občanů, kteří doma počítají každou korunu. Při úspěšnosti start-up projektů jsou to tedy téměř jistě vyhozené peníze. I kdyby se poštěstilo, že všechny „zadotované“ firmy budou fungovat a vykazovat zisk a daně z něj vykázané by pokryly veškeré investice, je nutné si uvědomit, že si stát v žádném případě nemá hrát na investora, deformovat tak trh a přitom občanům neustále zvyšovat daně a generovat další dluhy.

Státní účastí v začínajících firmách rovněž opadá snaha těchto podnikatelů vytvářet co nejlepší činnost i proto, že nad nimi nevisí Damoklův meč v podobě nesplacených úvěrů v bankách zajištěných směnkami apod. Stát se sice bude snažit najít „nejlepší“ možné projekty tím, že si klade za podmínku účast soukromého investora s minimálně 30% účastí na celkové investici. Pro soukromého investora to může být nová zkušenost, kdy si „sáhne“ na firmu s větším objemem investice, na které však sám participuje pouze z 30%. Takový investor je jistě schopen nést větší riziko a hlavně riziko v průběhu chodu firmy eliminovat například tím, že pokud by se firmě nedařilo, mohl by se pokusit vyplatit svůj podíl či jinak minimalizovat své ztráty a to vše v krátkém čase (než se stát jakožto hlavní investor „rozkouká“). Z opačného pohledu, pokud by se firmě i dařilo, shledávám jako nespravedlivé, proč má nějaký vyvolený podnikatel profitovat z daní cizích lidí, kteří je nedobrovolně odevzdali státu.

Státní spoluúčast na začínajících projektech má další zajímavou vlastnost. Stát investuje pouze do firem, které jsou technologické, nejsou z Prahy a nejsou starší než 5 let. Pokud jste tedy z Prahy a pečete třeba housky, máte smůlu. Někdo chytrý v Bruselu rozhodl, že Praha je příliš bohatá a podnikatelé, kteří mají sídlo na území Prahy, si nezaslouží dotaci. Radost z celé situace jistě nebudou mít ani podnikatelé, kteří podnikají v technologickém oboru, mimo Prahu, ale déle než 5 let a budou se tedy muset potýkat s možnou konkurencí, která nespravedlivě vznikne i z jejich daní.

Stát také nějakým způsobem rozhodl, že právě technologické firmy zajistí „prosperitu“ České republiky. Stát tedy prokazatelně diskriminuje a to u státu považuji za naprosto nepřijatelné. Obecně lze tedy říct, že celý dotační program přináší pouze negativa – nesmyslné utrácení peněz daňových poplatníků v situaci, kdy se stát zadlužuje, deformace trhu (kdy pekař místo toho aby pekl housky půjde vymýšlet něco technologického, aby dostal dotaci), diskriminace podnikatelů a zásadní zhoršení postavení firem na trhu, které podnikají již déle než 5 let.

Celá situace má souvislost také s tolik diskutovaným tématem korupce. Raději si ani nepředstavuji, kolik těchto start-up projektů vznikne jen „na oko“, aby dostalo dotaci, nakoupilo za ně služby u třetích subjektů „na rozvoj svého podniku“ a následně zkrachuje nebo se stane insolventní. Proč tato „protikorupční“ vláda tyto aktivity, které generují další potenciální korupční prostředí, nezastavila? Možná i proto, že autorem celého projektu je známý „odkloňovač“ ex-ministr Kocourek.

Na závěr nutno uvést, že celá tato situace je pouhou kapkou v moři, neboť stát tyto dotační programy s oblibou praktikuje pravidelně již delší dobu u různých projektů například prostřednictvím agentury CzechInvest, která jenom za rok 2010 přislíbila investice do projektů v hodnotě více než 16 mld. Kč. Je tedy patrné, že některá z příštích a opravdu pravicových vlád bude mít před sebou mnoho úkolů k řešení.

Damir Špoljarič je místopředsedou krajského sdružení Svobodných v Praze

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31