Média si v posledních dnech všimla jistého politického pnutí, které ve vzduchu visí minimálně rok. Mám na mysli úvahy o spojování politických stran do nějakého hnutí, které bude zaštiťovat Václav Klaus. Toto pnutí má svůj původ v mimořádně oslabené ODS a neviditelném boji o to, kdo se chopí příležitosti a zaplní uvolněný prostor. TOP09 se tohoto boje prakticky neúčastní, protože ty voliče, které ODS mohla vzít, už jí vzala. Otázka jen byla, zda se prostor pokusí zaplnit univerzální zaplňovačka Bobošíková, nebo někdo jiný. Ono pnutí, latentní souboj o pravicového voliče, vyústilo v tlak na vznik nové strany Václava Klause.
Mnohá média, ale především podivní patroni tohoto nového hnutí, stále vnímají Svobodné jako jednu ze složek tohoto vznikajícího celku. Přitom Svobodní o tom ani na vteřinu neuvažovali. Možnost, že by se Svobodní do takového projektu zapojili, nikdy neexistovala. A pokud v ni někdo věřil, pak nepochopil, kdo Svobodní jsou, s jakým cílem vznikli a jaký je vlastně jejich smysl na politické scéně.
Pokud by se Svobodní zapojili do takového projektu, museli by zahodit čtyři a půl roku práce několika stovek lidí. Nemluvím o práci na propagaci strany, ta je jen dílem celku, který tvoří seriózně budovanou politickou stranu. Mluvím především o struktuře strany a jejích vnitřních mechanismech.
Svobodní jsou unikátní projekt, v němž byla odstraněna celá řada chyb ostatních politických stran. Kandidáty Svobodných nikdy nevybírá politická strana formou obchodu na nějakých uzavřených jednáních; kandidáty vybírá široká veřejnost transparentně na webu. Svobodní nelavírují a nevezou se na módních názorových vlnách, nýbrž si jasně zvolili sobě blízkou politickou filosofii a tu užívají jako univerzální princip. Svobodní nerostou překotně, nedělají žádné huráakce, ale zato rostou stabilně a rozrůstají se o členy, kteří vědí, proč vstupují právě do Svobodných.
Ale především – Svobodní nejsou stranou jedné autority. Svobodní jsou stranou šesti set (a stále přibývají) svébytných osobností. Těchto šest set lidí má stranu pevně v rukou a nebojí se vyjádřit svůj názor. Zatímco se Suverenitou, Véčky či Libertas si mohou jejich „majitelé“ dělat, co uznají za vhodné, protože nemají sebevědomé členy, autorita vedení Svobodných pramení jenom z toho, že dělá to, co od nich členové očekávají. Pokud bych dnes uzavřel s Václavem Klausem dohodu o rozmělnění Svobodných v ohebném hnutí bez léta budovaných základů, hned zítra by se členové Svobodných postarali o to, abych už nebyl místopředsedou.
Pravicová řeka či proud, jak prostředí pro vznik hnutí sám Václav Klaus nazval, není Občanské Fórum a dnes není rok 1990. Vlastně ani žádná taková pravicová řeka neexistuje, maximálně pravicová stoka a to pravicová bych si ještě dovolil dát do uvozovek. Jednotlivé pramínky této stoky jsou toxické. Toto hnutí totiž nepramení z desítek tisíc nadšených lidí, kteří chtějí transformovat společnost v něco lepšího. Je to jen hrstka lidí, kteří jinde neuspěli; které jinde nechtěli. Těm, kteří v tomto hnutí za něco stojí, bych přál, aby si toho včas všimli. Neexistuje jediný důvod, proč by měl čistý pramen Svobodných skončit v SUPR kanálu.
Radim Smetka je místopředsedou Svobodných
