Smetka: Pravicová stoka

Smetka: Pravicová stoka

Média si v posledních dnech všimla jistého politického pnutí, které ve vzduchu visí minimálně rok. Mám na mysli úvahy o spojování politických stran do nějakého hnutí, které bude zaštiťovat Václav Klaus. Toto pnutí má svůj původ v mimořádně oslabené ODS a neviditelném boji o to, kdo se chopí příležitosti a zaplní uvolněný prostor. TOP09 se tohoto boje prakticky neúčastní, protože ty voliče, které ODS mohla vzít, už jí vzala. Otázka jen byla, zda se prostor pokusí zaplnit univerzální zaplňovačka Bobošíková, nebo někdo jiný. Ono pnutí, latentní souboj o pravicového voliče, vyústilo v tlak na vznik nové strany Václava Klause.

Mnohá média, ale především podivní patroni tohoto nového hnutí, stále vnímají Svobodné jako jednu ze složek tohoto vznikajícího celku. Přitom Svobodní o tom ani na vteřinu neuvažovali. Možnost, že by se Svobodní do takového projektu zapojili, nikdy neexistovala. A pokud v ni někdo věřil, pak nepochopil, kdo Svobodní jsou, s jakým cílem vznikli a jaký je vlastně jejich smysl na politické scéně.

Pokud by se Svobodní zapojili do takového projektu, museli by zahodit čtyři a půl roku práce několika stovek lidí. Nemluvím o práci na propagaci strany, ta je jen dílem celku, který tvoří seriózně budovanou politickou stranu. Mluvím především o struktuře strany a jejích vnitřních mechanismech.

Svobodní jsou unikátní projekt, v němž byla odstraněna celá řada chyb ostatních politických stran. Kandidáty Svobodných nikdy nevybírá politická strana formou obchodu na nějakých uzavřených jednáních; kandidáty vybírá široká veřejnost transparentně na webu. Svobodní nelavírují a nevezou se na módních názorových vlnách, nýbrž si jasně zvolili sobě blízkou politickou filosofii a tu užívají jako univerzální princip. Svobodní nerostou překotně, nedělají žádné huráakce, ale zato rostou stabilně a rozrůstají se o členy, kteří vědí, proč vstupují právě do Svobodných.

Ale především – Svobodní nejsou stranou jedné autority. Svobodní jsou stranou šesti set (a stále přibývají) svébytných osobností. Těchto šest set lidí má stranu pevně v rukou a nebojí se vyjádřit svůj názor. Zatímco se Suverenitou, Véčky či Libertas si mohou jejich „majitelé“ dělat, co uznají za vhodné, protože nemají sebevědomé členy, autorita vedení Svobodných pramení jenom z toho, že dělá to, co od nich členové očekávají. Pokud bych dnes uzavřel s Václavem Klausem dohodu o rozmělnění Svobodných v ohebném hnutí bez léta budovaných základů, hned zítra by se členové Svobodných postarali o to, abych už nebyl místopředsedou.

Pravicová řeka či proud, jak prostředí pro vznik hnutí sám Václav Klaus nazval, není Občanské Fórum a dnes není rok 1990. Vlastně ani žádná taková pravicová řeka neexistuje, maximálně pravicová stoka a to pravicová bych si ještě dovolil dát do uvozovek. Jednotlivé pramínky této stoky jsou toxické. Toto hnutí totiž nepramení z desítek tisíc nadšených lidí, kteří chtějí transformovat společnost v něco lepšího. Je to jen hrstka lidí, kteří jinde neuspěli; které jinde nechtěli. Těm, kteří v tomto hnutí za něco stojí, bych přál, aby si toho včas všimli. Neexistuje jediný důvod, proč by měl čistý pramen Svobodných skončit v SUPR kanálu.

Radim Smetka je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31