Média si v posledních dnech všimla jistého politického pnutí, které ve vzduchu visí minimálně rok. Mám na mysli úvahy o spojování politických stran do nějakého hnutí, které bude zaštiťovat Václav Klaus. Toto pnutí má svůj původ v mimořádně oslabené ODS a neviditelném boji o to, kdo se chopí příležitosti a zaplní uvolněný prostor. TOP09 se tohoto boje prakticky neúčastní, protože ty voliče, které ODS mohla vzít, už jí vzala. Otázka jen byla, zda se prostor pokusí zaplnit univerzální zaplňovačka Bobošíková, nebo někdo jiný. Ono pnutí, latentní souboj o pravicového voliče, vyústilo v tlak na vznik nové strany Václava Klause.
Mnohá média, ale především podivní patroni tohoto nového hnutí, stále vnímají Svobodné jako jednu ze složek tohoto vznikajícího celku. Přitom Svobodní o tom ani na vteřinu neuvažovali. Možnost, že by se Svobodní do takového projektu zapojili, nikdy neexistovala. A pokud v ni někdo věřil, pak nepochopil, kdo Svobodní jsou, s jakým cílem vznikli a jaký je vlastně jejich smysl na politické scéně.
Pokud by se Svobodní zapojili do takového projektu, museli by zahodit čtyři a půl roku práce několika stovek lidí. Nemluvím o práci na propagaci strany, ta je jen dílem celku, který tvoří seriózně budovanou politickou stranu. Mluvím především o struktuře strany a jejích vnitřních mechanismech.
Svobodní jsou unikátní projekt, v němž byla odstraněna celá řada chyb ostatních politických stran. Kandidáty Svobodných nikdy nevybírá politická strana formou obchodu na nějakých uzavřených jednáních; kandidáty vybírá široká veřejnost transparentně na webu. Svobodní nelavírují a nevezou se na módních názorových vlnách, nýbrž si jasně zvolili sobě blízkou politickou filosofii a tu užívají jako univerzální princip. Svobodní nerostou překotně, nedělají žádné huráakce, ale zato rostou stabilně a rozrůstají se o členy, kteří vědí, proč vstupují právě do Svobodných.
Ale především – Svobodní nejsou stranou jedné autority. Svobodní jsou stranou šesti set (a stále přibývají) svébytných osobností. Těchto šest set lidí má stranu pevně v rukou a nebojí se vyjádřit svůj názor. Zatímco se Suverenitou, Véčky či Libertas si mohou jejich „majitelé“ dělat, co uznají za vhodné, protože nemají sebevědomé členy, autorita vedení Svobodných pramení jenom z toho, že dělá to, co od nich členové očekávají. Pokud bych dnes uzavřel s Václavem Klausem dohodu o rozmělnění Svobodných v ohebném hnutí bez léta budovaných základů, hned zítra by se členové Svobodných postarali o to, abych už nebyl místopředsedou.
Pravicová řeka či proud, jak prostředí pro vznik hnutí sám Václav Klaus nazval, není Občanské Fórum a dnes není rok 1990. Vlastně ani žádná taková pravicová řeka neexistuje, maximálně pravicová stoka a to pravicová bych si ještě dovolil dát do uvozovek. Jednotlivé pramínky této stoky jsou toxické. Toto hnutí totiž nepramení z desítek tisíc nadšených lidí, kteří chtějí transformovat společnost v něco lepšího. Je to jen hrstka lidí, kteří jinde neuspěli; které jinde nechtěli. Těm, kteří v tomto hnutí za něco stojí, bych přál, aby si toho včas všimli. Neexistuje jediný důvod, proč by měl čistý pramen Svobodných skončit v SUPR kanálu.
Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.
Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.
Strategický význam vztahů se Slovenskem
Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.
Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.
Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“
Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.
Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.
„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.
Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny
V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.
Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.
Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.
Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem
Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.
„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.
Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.
Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády
Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.
Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.
Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.
Debata o polské cestě a zadlužení
V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.
„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.
Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.
