Smetka: Guvernér ČNB překvapil – důchod jen jako pojistka

Smetka: Guvernér ČNB překvapil – důchod jen jako pojistka

Samotného mě překvapuje, že je autorem tohoto výroku právě pan Rusnok, který byl ministrem financí sociálně demokratické vlády. Jsou to právě sociální demokraté, kteří na průběžném systému tak lpí. Nicméně musím s panem guvernérem naprosto souhlasit. Stát by měl především udělat tlustou čáru za průběžným systémem jako hlavním (a často dokonce jediným) zdrojem financí penzistů. Současným pracujícím ještě splnit, co jim průběžný systém slibuje a lidem, kteří v těchto letech nastupují do zaměstnání jasně říct, že průběžný systém je jen pojistka. Samozřejmě by měl stát zároveň s tím snížit odvody na sociálním pojištění, aby si lidé mohli svobodně zvolit, jakým způsobem se na stáří zajistí.

Průběžný systém má zásadní vady

Nedobrovolnost

Stát nás nutí do celé řady povinností. Tato je však zcela mimořádná svým rozsahem. Spolu se zdravotním pojištěním se pohybuje průběžný důchodový systém ve stamiliardových částkách. To na své výplatě pocítí opravdu každý a dost citelně. Mediánový zaměstnanec, který bere 20 880,- čistého, odvádí na důchodové pojištění 7 650,- měsíčně. 7 650 korun, které by člověk mohl spořit, investovat, vložit do vzdělání svých dětí, apod.

Princip letadla

Průběžný systém je schopný fungovat jen tehdy, pokud do něj vstupují pořád další a další účastníci. Jakmile by nepřicházeli noví účastníci, nebylo by z čeho vyplácet důchody. Samozřejmě je tak systém velmi citlivý na to, kolik lidí je v produktivním věku. To politiky motivuje k celé řadě dalších zásahů: politiky umělého zvyšování porodnosti, umělého zvyšování imigrace, apod.

Nevýhodnost

Stát je schopen důchodcům zajistit jen to, co jsou produktivní lidé schopni odvést do důchodového systému, vyděleno tím, o kolik přibylo důchodců. Tedy o méně, než činí růst produktivity práce. Přitom většina lidí má kolem sebe řadu příležitostí, jak investovat peníze výhodněji. Do nemovitosti, do vlastních dětí, kamkoliv. Státní důchod tak pro mnohé lidi není nejvýhodnější způsob, jak s vydělanými prostředky naložit.

„Krabicovatění“ křivky přežívání

S růstem bohatství a technologickým pokrokem si mohou lidé dovolit dostatečné množství kvalitní stravy a kvalitní lékařské péče, aby neumírali ještě před příchodem stáří. Pokud je lidské tělo schopno přežít přibližně 80 – 100 let, s růstem bohatství a pokrokem se stále větší počet lidí dožívá právě tohoto věku – tedy se i stále větší počet lidí dožije zaslouženého důchodu. Systém tak vyžaduje stále více peněz.

Důchod - křivka přežívání

Poslední bod chci rozvést trochu více, protože bývá ve veřejné diskusi často opomíjený. Přitom je zcela zásadní. Pro ilustraci vývoje křivky přežívání jsem vybral roky 1920, 1950, 1990, 1995 a 2016. Z roku 1920 jsou k dispozici nejstarší česká statistická data, z roku 2016 ta nejnovější. „Krabicovatění“ křivky přežívání je jasně patrné.

Z grafu je zcela zřejmé, že byla úplně jiná situace v době zavádění důchodového systému (kterému je z dostupných dat nejblíže rok 1920), kdy důchodový systém sloužil jen jako pojistka pro případ, že se člověk dožije výjimečného věku. Dnes se však důchodového věku dožije prakticky každý. A na to systém není stavěný. Přitom tento trend bude pokračovat. Do devadesátých let jsme téměř vymýtili umírání v prvních letech života. V budoucnosti podobným způsobem téměř vymýtíme umírání v produktivní části života a stále více lidí bude umírat až po 80. roce života.

Důchod - 1920

Důchod - 2016

Ve zcela zjednodušeném modelu, ve kterém se nepočítá s výkyvy porodnosti a který předpokládá, že zhruba od 20 do 65 let člověk vydělává a zhruba od 65 do smrti si užívá důchodu, je přehledně vidět, jak se změnila situace za necelých 100 let od roku 1920 do roku 2016 z hlediska počtu lidí v ekonomicky aktivních letech ku počtu těch, kteří se dožijí důchodového věku. Poměr v roce 1920 byl více než 11:1, dnes ani ne 5:1. Samozřejmě to neodpovídá přesnému poměru těch, kteří platí sociální odvody a těch, kteří pobírají důchod. Ten poměr se bude i dále měnit. A tak jednoho dne možná prostě nebude na státní důchody.

Co s tím?

Současný systém nenechává lidem dost peněz. Peněz, které by mohli investovat do svých dětí, aby se měly dobře a měly lepší vzdělání. Peněz, ze kterých by se mohli lépe postarat o své staré rodiče. Peněz, za které by si třeba mohli koupit větší byt, který by mohli ve stáří pronajímat nebo prodat. Peněz, které by mohli jakkoliv investovat. Současný systém je cynický a dělá z lidí závislé na státu až do vlastního skonu.

Stát by měl důchodový systém zcela překopat. Kompromisem mezi politickými proudy by mohlo být zásadní snížení odvodů tak, aby každý odváděl jen tolik, kolik odvádí nejchudší a ve stáří potom vyplácet jen takové důchody, které dnes pobírají nejchudší. Tedy jako pouhou pojistku. Současným pracujícím, kteří museli odvádět do systému značnou část svého platu ještě zajistit důchody podle současného systému, ale nejmladším umožnit se ze současného systému vymanit a umožnit se na stáří zajistit lépe, než to dokáže stát.

Radim Smetka,
místopředsedou Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31