SKALICKÝ: „Problém s osobou blízkou“ neexistuje

SKALICKÝ: „Problém s osobou blízkou“ neexistuje

Ve zprávách 6. září jsme se dozvěděli, že poslanci přehlasovali veto Senátu, čímž se „podařilo vyřešit problém s osobou blízkou“. Toto zdánlivě pozitivní sdělení je natolik závažné, že si zasluhuje bližší pozornost. 

Senát tím, že navrhl, aby bylo toto ustanovení ze zákona vypuštěno, přesně splnil to, co je jeho úkolem: být pojistkou, bránit zaplevelení legislativy excesy a paskvily, které by tam mohly být podsunuty z nejrůznějších lobbistických zájmů příslušných vlivových skupin. Bohužel v tomto případě správná funkce Senátu nepomohla.

Je třeba si uvědomit, že neexistuje „problém s osobou blízkou“. Existuje jen právo občana v trestním nebo přestupkovém řízení nevypovídat proti sobě, nebo proti osobě, jejíž újmu by považoval za újmu vlastní. Toto právo je respektováno ve všech civilizovaných státech světa.  Kdyby náš právní systém toto právo skutečně „vyřešil“, jsme na úrovni Mugabeho Zimbabwe. Ve skutečnosti se stalo něco jiného. Do návrhu další novely zákona 361/2000 Sb. byl usnesením Hospodářského výboru PS PČR vznesen pozměňovací návrh, kterým se navrhovatelé pokusili výše uvedené nezpochybnitelné právo občana obejít tak, že v případě nezjištění „pachatele“ přestupku, ať již skutečného nebo domnělého, postihnou (zkasírují) toho, kdo je v evidenci uveden jako majitel vozidla. Je to vlastně totéž, jako by byl člověk činěn odpovědným za to, co kdo spáchá s jeho propisovačkou, kladívkem nebo nožem..  

V praxi to znamená, že právo občana sice nebylo zrušeno, ale bylo obejito. Dlužno říci, že motiv předkladatelů v tomto případě  zřejmě nebyl vysvětlit občanům, co si myslí o jejich nezadatelných  právech, ale spočíval ve snaze nastavit příslušné penězovody, které budou občané vydatně napájet ze svých kapes. Pokud by tento návrh pan prezident nevetoval, dojde ke spuštění „naprosto automatizovaného systému silniční buzerace“ jako průmyslového odvětví, kdy automatické systémy budou zaznamenávat registrační značky vozidel, která se skutečně nebo domněle dopustí „protiprávního jednání“. Tato budou dále automaticky přiřazována ke svým majitelům a těm budou automaticky tištěny výzvy k placení, atd.  Zkrátka zcela automatická fabrika na peníze. Vybudování automatických systémů, jejich údržba a servis sebou nese příslušné veřejné zakázky a každý ví, co to v naší zemi (ostatně kdekoliv na světě) znamená. 

Rétorika, že věc je „v zájmu bezpečnosti na silnicích“ je naprosto lichá. Skutečná bezpečnost na silnicích vcelku nikoho nezajímá, jinak by vypadala naše dopravní legislativa i její aplikace na silnicích zcela odlišně, vypadaly by odlišně naše silnice. Koneckonců všichni víme, že „automatické systémy“ (například úsekové měření) je zásadně instalováno na místa s vysokou výnosností jako je např. magistrála. Dát takové zařízení před školu a provozovat jej v době, kdy skutečně může dojít k ohrožení dětí nikoho nenapadne. Tam jede rychle jen skutečný darebák a proti němu tento návrh opravdu nesměřuje.  Tady jde opravdu jen o oloupení nás všech a popsaný návrh zákona tomu má dát jen pláštík legálnosti.

Jan Skalický je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31