Ve zprávách 6. září jsme se dozvěděli, že poslanci přehlasovali veto Senátu, čímž se „podařilo vyřešit problém s osobou blízkou“. Toto zdánlivě pozitivní sdělení je natolik závažné, že si zasluhuje bližší pozornost.
Senát tím, že navrhl, aby bylo toto ustanovení ze zákona vypuštěno, přesně splnil to, co je jeho úkolem: být pojistkou, bránit zaplevelení legislativy excesy a paskvily, které by tam mohly být podsunuty z nejrůznějších lobbistických zájmů příslušných vlivových skupin. Bohužel v tomto případě správná funkce Senátu nepomohla.
Je třeba si uvědomit, že neexistuje „problém s osobou blízkou“. Existuje jen právo občana v trestním nebo přestupkovém řízení nevypovídat proti sobě, nebo proti osobě, jejíž újmu by považoval za újmu vlastní. Toto právo je respektováno ve všech civilizovaných státech světa. Kdyby náš právní systém toto právo skutečně „vyřešil“, jsme na úrovni Mugabeho Zimbabwe. Ve skutečnosti se stalo něco jiného. Do návrhu další novely zákona 361/2000 Sb. byl usnesením Hospodářského výboru PS PČR vznesen pozměňovací návrh, kterým se navrhovatelé pokusili výše uvedené nezpochybnitelné právo občana obejít tak, že v případě nezjištění „pachatele“ přestupku, ať již skutečného nebo domnělého, postihnou (zkasírují) toho, kdo je v evidenci uveden jako majitel vozidla. Je to vlastně totéž, jako by byl člověk činěn odpovědným za to, co kdo spáchá s jeho propisovačkou, kladívkem nebo nožem..
V praxi to znamená, že právo občana sice nebylo zrušeno, ale bylo obejito. Dlužno říci, že motiv předkladatelů v tomto případě zřejmě nebyl vysvětlit občanům, co si myslí o jejich nezadatelných právech, ale spočíval ve snaze nastavit příslušné penězovody, které budou občané vydatně napájet ze svých kapes. Pokud by tento návrh pan prezident nevetoval, dojde ke spuštění „naprosto automatizovaného systému silniční buzerace“ jako průmyslového odvětví, kdy automatické systémy budou zaznamenávat registrační značky vozidel, která se skutečně nebo domněle dopustí „protiprávního jednání“. Tato budou dále automaticky přiřazována ke svým majitelům a těm budou automaticky tištěny výzvy k placení, atd. Zkrátka zcela automatická fabrika na peníze. Vybudování automatických systémů, jejich údržba a servis sebou nese příslušné veřejné zakázky a každý ví, co to v naší zemi (ostatně kdekoliv na světě) znamená.
Rétorika, že věc je „v zájmu bezpečnosti na silnicích“ je naprosto lichá. Skutečná bezpečnost na silnicích vcelku nikoho nezajímá, jinak by vypadala naše dopravní legislativa i její aplikace na silnicích zcela odlišně, vypadaly by odlišně naše silnice. Koneckonců všichni víme, že „automatické systémy“ (například úsekové měření) je zásadně instalováno na místa s vysokou výnosností jako je např. magistrála. Dát takové zařízení před školu a provozovat jej v době, kdy skutečně může dojít k ohrožení dětí nikoho nenapadne. Tam jede rychle jen skutečný darebák a proti němu tento návrh opravdu nesměřuje. Tady jde opravdu jen o oloupení nás všech a popsaný návrh zákona tomu má dát jen pláštík legálnosti.
Jan Skalický je členem Republikového výboru Svobodných
