Vláda se snaží nechat po sobě nesmazatelnou stopu s on-line evidencí tržeb v maloobchodě a pohostinství. Ekonom akademik musí být „nadšen“, že to může sledovat na vlastní oči. Tenhle neprověřený systém totiž používá jen Chorvatsko a jen krátce. Například Německo, jímž se vláda asi inspirovat nechce, pochopitelně nic takového nemá. Ekonom občan a spotřebitel je naopak zděšen, protože z toho kouká další státní kontrola. Celé je to o tom, že celní správa dostane za úkol kontrolovat živnostníky, jestli vydávají účtenky. Jenže proč musím dokazovat, že nejsem lump? Neměl by spíš stát prokázat lumpárnu mně? Systém ale má být ještě kurióznější. Některé zprávy tvrdí, že účtenky by se měly losovat po vzoru Slovenska. To losování zavedlo, aby spotřebitele motivovalo si účtenky brát. A funguje to? Ne.
Stát také tvrdí, že vybere navíc na dani 10 miliard ročně. Těžko říct, jak k tomu číslu došel. Zavedení systému má prý stát maximálně 380 milionů. Spíš se bojím, že celý systém bude dražší než navýšení inkasa daně, jak už to se státními IT systémy bývá, viz třeba registr vozidel.
A co až v regionu dočasně vypadne internet? Zastaví se kvůli tomu hospoda? Kdepak. Stát nikdy nedocílí toho, aby obchodníci všechny tržby elektronicky evidovali. Prostě přijmou peníze na ruku.
Pravice místo rozumné reakce jen straší, že lidé přestanou podnikat. Nepřestanou. Jenom přibude špatná nálada. A to není nepodstatné. Nálada toho v podnikání ovlivňuje strašně moc. A tak se zase budeme divit, proč okolní státy prosperují a my ne.
Tipuji, že se systém po řadě problémů nakonec potichu opustí, podobně jako penzijní reforma. Místo toho se začne říkat, že problém je vlastně v tom, že se platí hotovostně. A že ve Skandinávii také všude platí platebními kartami, tak co by to nešlo u nás? A nakonec nás donutí přejít na platební karty. Vlastně zavedeme další „daň“, protože karetní společnosti si z každé platby něco nechávají. Teď mi to konečně secvaklo: Že ona je ta naše vláda ve skutečnosti prolezlá tajnými agenty Visa & MasterCard?
Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty
Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“
V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.
Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.
Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“
Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.
Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.
Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.
Spor o dluh: kdo je „levicový“?
Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.
Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.
Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.
Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí
Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.
ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.
Stropy, Polsko, Maďarsko a daně
Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.
K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.
Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“
V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.
Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.
Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.
Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.
