ŠEBELÍK: Sociální rozdíly očima laissez-faire kapitalismu

ŠEBELÍK: Sociální rozdíly očima laissez-faire kapitalismu

Předseda strany Svobodných občanů Petr Mach poskytl nedávno zajímavý rozhovor pro studentský ECP Magazine. Jedna z otázek se dotýkala sociálních rozdílů ve společnosti: D.T.: „Co si myslíte o problematice vzrůstajících příjmových nerovností bez přerozdělování? Bohatí mají kapitál, který jim bude dále vynášet ještě více peněz, zatímco chudí kapitál nemají, takže zůstanou chudí. …“ Petr Mach odpověděl tak, jak odpověděl – viz odkaz. Já považuji položenou otázku za hodnu hlubšího rozboru. Dovodím, že zvyšování daní tlačí na zvyšování sociálních rozdílů. Zvyšování daní tlačí nízké mzdy dolů, vysoké mzdy tlačí ještě výše nahoru.

Hrubý příjem

Člověk (A) má hrubý příjem 10 tis. Kč. Člověk (B) má hrubý příjem 60 tis. Kč. Tento sociální rozdíl (spíš poměr) 1:6 je evidentně nespravedlivý.

Vím to, protože oba ty lidi osobně znám. Očekávám políček od zastánců laissez-faire kapitalismu, kteří budou (oprávněně) tvrdit, že ani Šebelík, ani žádné Ministerstvo není oprávněno posuzovat, jaké rozdíly jsou ještě spravedlivé a jaké už ne. Posuzovat zde může jenom trh – tentokrát trh práce. Na tuto výtku a políček odpovím níže.

Spotřeba

Člověk (A) skoro žádné daně platit nebude. Naopak spotřebuje další statky, které mu poskytuje stát formou „služeb zdarma“ (tedy z přerozdělených daní) – školství, zdravotnictví, státní sportovní reprezentaci, dětská hřiště a další. Řekněme, že dotyčný tak dostane dalších 10 tis. Kč, celkem tedy 20 tis. Kč.

Člověk (B) zaplatí na daních celkem (nejen DPFO, myslím všechny daně) řekněme 30 tis. Kč. Spotřebuje tedy 30 tis. Kč plus ovšem těchž 10 tis. Kč za „služby zdarma“, stejně jako (A). Celkem tedy 40 tis. Kč. Vidíme tak, že poměr spotřebovaných statků je 20:40.

Trh práce zapůsobil na popsanou situaci a stlačil mzdu člověka (A) na 10 tis. Kč. Jeho zaměstnavatel totiž kalkuluje s těmi 10 tis. Kč navíc, které člověk dostane od státu a místo toho aby človíčkovi zaplatil rovnou 20 tis. Kč, mzdu o ty peníze sníží. Může si to dovolit – dotyčný díky přerozdělení daní hlady neumře. A dotyčný to ví a v tržním vztahu na tuto mzdu přistoupí.

A trh práce zapůsobil na popsanou situaci a mzdu člověka (B) vytlačil na 60 tis. Kč. On i zaměstnavatel totiž nutně kalkulují s těmi 30 tis. Kč, které bude třeba zaplatit na daních.

A zastáncům laissez-faire kapitalismu vzkazuji: „Ano, máte pravdu!“ Trh sám dospěl k poměru, který můžeme „pocitově“ považovat za spravedlivý, přirozený.

Závěr

Sečteno a podtrženo: kdyby v souladu s principy laissez-faire kapitalismu nebyly daně a nebylo přerozdělování, člověk (A) by prostě bral svých 20 tis. Kč rovnou a bez přerozdělení. Člověk (B) by bral svých 40 tis. Kč rovnou a bez přerozdělení. Vidíme, že sociální rozdíl (měřeno hrubým příjmem, jak jinak) by se snížil z „nespravedlivých“ 1:6 na „přirozených“ 1:2.

Pozorný čtenář si přitom jistě všiml, že nám přitom ještě někde zůstalo dalších 10 tis. Kč. Ne, nezapomněl jsem na ně! Ty peníze prostě prožral stát! Utratil je za služby, které nechce ani (A) ani (B). Utratil je za předražené služby, které (A) i (B) sice potřebuje, ale za peníze z vlastní kapsy by je pořídili mnohem levněji, než to udělal stát. Část těch peněz se ztratila díky korupci. Ještě další část spotřeboval státní byrokratický přerozdělovací mechanismus. Když o tom tak přemýšlím, možná to bylo ještě víc, než nějakých 10 tis. Kč.

Je tedy vidět, že ve výsledku by nebyl poměr příjmů 20:40, ale třeba 25:45. Oba by si polepšili.

Zvyšování daní a přerozdělování tedy tlačí na zvyšování sociálních rozdílů. Tlačí nízké mzdy dolů, vysoké mzdy tlačí ještě výše nahoru.

Uvedená čísla jsou jenom ilustrační. Dosaďte si vlastní čísla, dosaďte si přesnější čísla. Dostanete přesnější výsledek. Čím přesnější výsledek, tím pádnější argumenty pro obhajobu mých slov.

Dovětky

(a)               Kde beru tu jistotu?

Okamžitě očekávám otázku, kde beru tu jistotu, že by se v neregulovaném prostředí bez přerozdělování poměr příjmů ustálil na hodnotě 1:2. Odpovědi mám hned dvě:

Neregulované systémy mají tendenci se stabilizovat v „přirozeném“ stavu. Jestliže jsme tedy prohlásili, že přirozený poměr mezi (A) a (B) je 1:2, pak si můžeme být jisti, že to tak nakonec dopadne. Leda bychom se mýlili. Pak by se to ustálilo jinde a lépe. Druhá odpověď zní: volný trh zafungoval dokonce i v regulovaném přerozdělovacím prostředí. Stlačil mzdu (A) a vytlačil mzdu (B) tak, aby skutečná spotřeba dosáhla poměru 1:2, tedy zase zafungoval přirozeně.

(b)               Minimální mzda a průměrná mzda?

Minimální mzda diskvalifikuje na trhu práce ty lidi, kteří na ni svým výkonem nedosáhnou. Představme si na okamžik, že bychom za dnešní situace zvýšili minimální mzdu na 20 tis. Kč. Pracovník (A) by se stal nezaměstnaným. Zaměstnavatel by na něj prostě neměl dostatek prostředků – kde by je vzal? Už teď vidíme, že čím dál tím větší skupina lidí nedosáhne ani na dnešní minimální mzdu a musí pracovat „na černo“ – zase skutečnost podporující moji argumentaci.

Povšimněme si ale přitom, že pokud bychom snížili (zrušili) daně, pak by člověk (A) svých 20 tis. Kč dostat mohl! Zaměstnavatel by na to v klidu měl, protože by nemusel člověku (B) vyplácet jeho 60 tis. Kč, stačilo by zmíněných 40 tis. Kč. A můžeme si zase ještě připočíst těch 10 tis. Kč, které přitom prožral stát – to je ještě rezerva.

Máme na to? Moje argumenty platí i tehdy, když vidíme, že lidí typu (A) je dneska hodně, lidí typu (B) celkem málo. Jestliže ale dohromady na celkovou spotřebu dneska (bídně) vyděláme, vyděláme na ni i potom. Jenom poměry se posunout blíže k „přirozenému“ stavu. Ztráty způsobené rozmařilostí státu přitom zmiznou – to máme ještě v rezervě.

(c)                Kapitalismus?

Použil jsem termín “ laissez-faire kapitalismus“ (rakouská škola), abych odlišil mezi popisovaným a tím, co se dneska nazývá „kapitalismus“ bez přívlastků. Dnešní realita má k laissez-faire kapitalismu hodně daleko. Regulace zajišťují vyvoleným dominantní postavení na trhu, dotace zajišťují pro vyvolené naše přerozdělené peníze, další vyvolení se dostávají k našim penězům prostřednictvím veřejných financí za pomoci korupce. Na vině ovšem není (laissez-faire) kapitalismus. Na vině je rozežraný stát, regulace a přerozdělování – vše podpořeno naší  úžasnou „pravicovou“ vládou.

Jan Šebelík je členem Republikového výboru Strany Svobodných občanů.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31