Předseda strany Svobodných občanů Petr Mach poskytl nedávno zajímavý rozhovor pro studentský ECP Magazine. Jedna z otázek se dotýkala sociálních rozdílů ve společnosti: D.T.: „Co si myslíte o problematice vzrůstajících příjmových nerovností bez přerozdělování? Bohatí mají kapitál, který jim bude dále vynášet ještě více peněz, zatímco chudí kapitál nemají, takže zůstanou chudí. …“ Petr Mach odpověděl tak, jak odpověděl – viz odkaz. Já považuji položenou otázku za hodnu hlubšího rozboru. Dovodím, že zvyšování daní tlačí na zvyšování sociálních rozdílů. Zvyšování daní tlačí nízké mzdy dolů, vysoké mzdy tlačí ještě výše nahoru.
Hrubý příjem
Člověk (A) má hrubý příjem 10 tis. Kč. Člověk (B) má hrubý příjem 60 tis. Kč. Tento sociální rozdíl (spíš poměr) 1:6 je evidentně nespravedlivý.
Vím to, protože oba ty lidi osobně znám. Očekávám políček od zastánců laissez-faire kapitalismu, kteří budou (oprávněně) tvrdit, že ani Šebelík, ani žádné Ministerstvo není oprávněno posuzovat, jaké rozdíly jsou ještě spravedlivé a jaké už ne. Posuzovat zde může jenom trh – tentokrát trh práce. Na tuto výtku a políček odpovím níže.
Spotřeba
Člověk (A) skoro žádné daně platit nebude. Naopak spotřebuje další statky, které mu poskytuje stát formou „služeb zdarma“ (tedy z přerozdělených daní) – školství, zdravotnictví, státní sportovní reprezentaci, dětská hřiště a další. Řekněme, že dotyčný tak dostane dalších 10 tis. Kč, celkem tedy 20 tis. Kč.
Člověk (B) zaplatí na daních celkem (nejen DPFO, myslím všechny daně) řekněme 30 tis. Kč. Spotřebuje tedy 30 tis. Kč plus ovšem těchž 10 tis. Kč za „služby zdarma“, stejně jako (A). Celkem tedy 40 tis. Kč. Vidíme tak, že poměr spotřebovaných statků je 20:40.
Trh práce zapůsobil na popsanou situaci a stlačil mzdu člověka (A) na 10 tis. Kč. Jeho zaměstnavatel totiž kalkuluje s těmi 10 tis. Kč navíc, které člověk dostane od státu a místo toho aby človíčkovi zaplatil rovnou 20 tis. Kč, mzdu o ty peníze sníží. Může si to dovolit – dotyčný díky přerozdělení daní hlady neumře. A dotyčný to ví a v tržním vztahu na tuto mzdu přistoupí.
A trh práce zapůsobil na popsanou situaci a mzdu člověka (B) vytlačil na 60 tis. Kč. On i zaměstnavatel totiž nutně kalkulují s těmi 30 tis. Kč, které bude třeba zaplatit na daních.
A zastáncům laissez-faire kapitalismu vzkazuji: „Ano, máte pravdu!“ Trh sám dospěl k poměru, který můžeme „pocitově“ považovat za spravedlivý, přirozený.
Závěr
Sečteno a podtrženo: kdyby v souladu s principy laissez-faire kapitalismu nebyly daně a nebylo přerozdělování, člověk (A) by prostě bral svých 20 tis. Kč rovnou a bez přerozdělení. Člověk (B) by bral svých 40 tis. Kč rovnou a bez přerozdělení. Vidíme, že sociální rozdíl (měřeno hrubým příjmem, jak jinak) by se snížil z „nespravedlivých“ 1:6 na „přirozených“ 1:2.
Pozorný čtenář si přitom jistě všiml, že nám přitom ještě někde zůstalo dalších 10 tis. Kč. Ne, nezapomněl jsem na ně! Ty peníze prostě prožral stát! Utratil je za služby, které nechce ani (A) ani (B). Utratil je za předražené služby, které (A) i (B) sice potřebuje, ale za peníze z vlastní kapsy by je pořídili mnohem levněji, než to udělal stát. Část těch peněz se ztratila díky korupci. Ještě další část spotřeboval státní byrokratický přerozdělovací mechanismus. Když o tom tak přemýšlím, možná to bylo ještě víc, než nějakých 10 tis. Kč.
Je tedy vidět, že ve výsledku by nebyl poměr příjmů 20:40, ale třeba 25:45. Oba by si polepšili.
Zvyšování daní a přerozdělování tedy tlačí na zvyšování sociálních rozdílů. Tlačí nízké mzdy dolů, vysoké mzdy tlačí ještě výše nahoru.
Uvedená čísla jsou jenom ilustrační. Dosaďte si vlastní čísla, dosaďte si přesnější čísla. Dostanete přesnější výsledek. Čím přesnější výsledek, tím pádnější argumenty pro obhajobu mých slov.
Dovětky
(a) Kde beru tu jistotu?
Okamžitě očekávám otázku, kde beru tu jistotu, že by se v neregulovaném prostředí bez přerozdělování poměr příjmů ustálil na hodnotě 1:2. Odpovědi mám hned dvě:
Neregulované systémy mají tendenci se stabilizovat v „přirozeném“ stavu. Jestliže jsme tedy prohlásili, že přirozený poměr mezi (A) a (B) je 1:2, pak si můžeme být jisti, že to tak nakonec dopadne. Leda bychom se mýlili. Pak by se to ustálilo jinde a lépe. Druhá odpověď zní: volný trh zafungoval dokonce i v regulovaném přerozdělovacím prostředí. Stlačil mzdu (A) a vytlačil mzdu (B) tak, aby skutečná spotřeba dosáhla poměru 1:2, tedy zase zafungoval přirozeně.
(b) Minimální mzda a průměrná mzda?
Minimální mzda diskvalifikuje na trhu práce ty lidi, kteří na ni svým výkonem nedosáhnou. Představme si na okamžik, že bychom za dnešní situace zvýšili minimální mzdu na 20 tis. Kč. Pracovník (A) by se stal nezaměstnaným. Zaměstnavatel by na něj prostě neměl dostatek prostředků – kde by je vzal? Už teď vidíme, že čím dál tím větší skupina lidí nedosáhne ani na dnešní minimální mzdu a musí pracovat „na černo“ – zase skutečnost podporující moji argumentaci.
Povšimněme si ale přitom, že pokud bychom snížili (zrušili) daně, pak by člověk (A) svých 20 tis. Kč dostat mohl! Zaměstnavatel by na to v klidu měl, protože by nemusel člověku (B) vyplácet jeho 60 tis. Kč, stačilo by zmíněných 40 tis. Kč. A můžeme si zase ještě připočíst těch 10 tis. Kč, které přitom prožral stát – to je ještě rezerva.
Máme na to? Moje argumenty platí i tehdy, když vidíme, že lidí typu (A) je dneska hodně, lidí typu (B) celkem málo. Jestliže ale dohromady na celkovou spotřebu dneska (bídně) vyděláme, vyděláme na ni i potom. Jenom poměry se posunout blíže k „přirozenému“ stavu. Ztráty způsobené rozmařilostí státu přitom zmiznou – to máme ještě v rezervě.
(c) Kapitalismus?
Použil jsem termín “ laissez-faire kapitalismus“ (rakouská škola), abych odlišil mezi popisovaným a tím, co se dneska nazývá „kapitalismus“ bez přívlastků. Dnešní realita má k laissez-faire kapitalismu hodně daleko. Regulace zajišťují vyvoleným dominantní postavení na trhu, dotace zajišťují pro vyvolené naše přerozdělené peníze, další vyvolení se dostávají k našim penězům prostřednictvím veřejných financí za pomoci korupce. Na vině ovšem není (laissez-faire) kapitalismus. Na vině je rozežraný stát, regulace a přerozdělování – vše podpořeno naší úžasnou „pravicovou“ vládou.
Jan Šebelík je členem Republikového výboru Strany Svobodných občanů.