Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda.
Will Rogers
V posledních týdnech a měsících jste možná stejně jako já zaznamenali v médiích články, které se věnují tomu, co se v poslední době rozjelo na sociálních sítích: bleskové a skutečně masové šíření poplašných či jinak velmi nepřesných zpráv. V podobě drbů tu ten jev existoval asi vždycky, ale nejprve s rozmachem e-mailu, dnes s rozmachem sociálních sítí, dostává úplně jiný rozměr. Mnozí začali mluvit o regulaci sociálních sítí či alespoň tlaku na vlastní cenzurní mechanismy vlastníků sítí. Sociální sítě ale nejsou tím problémem; jsou jenom prostředkem, který nám ukázal v plné „kráse“ problém, který tu už dlouho existuje: absenci kritického myšlení.
Za poslední dobu jsem se nejednou zarazil u svých přátel, kteří sdíleli evidentně zfalšovaný citát někoho slavného s komentářem typu „vidíte, on to říkal už tehdy!“ Nedalo mi to, upozornil jsem je, že je zjevně falešný a podivil se nad tím, že si toho sami nevšimli. Namísto předpokládaného: „sorry, to jsem nevěděl, smáznu to a příště si dám bacha,“ se mi pokaždé dostalo odzbrojující odpovědi, s výrazem dítěte, které netuší, proč se to nedělá, v duchu „to je fuk, vždyť je to přesný, přesně to vystihuje, co si myslím.“ Zjistil jsem, že vážně netuší, proč je špatně někomu něco vkládat do úst bez základního ověření. Vlastně tím i odhalují, že se sami necítí v nějakém názoru natolik jistí, protože to potřebují opatřit autoritou nějaké mnohdy mrtvé celebrity.
Elektromord – vím já?
Jako by v poslední době všichni měli pocit, že se od nich očekává, že na vše budou mít názor. Ale to je obrovská chyba. Nic takového se neočekává. Dokud si tvoříte názor jen na to, k čemu máte všechny dostupné informace, jen zřídka bude chybný. Jakmile se pustíte do tvorby názoru na všechno, budete jen blábolit.
Vraždil Petr Kramný v Egyptě elektrickým proudem? Co myslíte? A střílel opravdu Jiří Kájínek? Měl by být jeho proces obnoven? Nevím. Já to vážně nevím. Fakt to nedokážu posoudit. Neviděl jsem vůbec žádné důkazy, nedokážu zodpovědně posoudit kontext. Vím jenom povrchně, co se o tom šíří médii a to nemusí mít s realitou a důkazy nic společného. Dobrovolně jsem se rozhodl, že nemám kapacitu zjistit si potřebné informace a tak si netvořím názor. Naopak v případě Lukáše Nečesaného jsem se snažil zjistit, co nejvíc šlo. Ale i tak vím příliš málo na to, abych si hrál na soudce.
Co jsou to sinice?
Ze základní školy mi z hodin přírodopisu v hlavě utkvělo, co jsou to sinice. Naopak „co je to kritické myšlení“ jsem nevěděl ještě o několik let později. A stejně tak to, proč je potřebné. Tím chci naznačit, že celý problém začíná už ve školách. Myslím, že je kritické myšlení důležitější než sinice. Možná by mělo mít i vlastní předmět. Skoro mi připadá nezodpovědnost lidi naučit číst a nenaučit je kritickému myšlení. Sám jsem si na to musel přijít až mnohem později.
Na úvod článku jsem zmínil jeden z mých oblíbených citátů. Asi už jste pochopili, že jsem ho použil z části v nadsázce. Netuším totiž, jestli ho Will Rogers řekl. Možná ho řekl Franta z Horní Lhoty. Tak jako tak je geniální a nikoho nechci oslňovat jeho autorem. Ať už ho Will Rogers skutečně řekl nebo ne, vystihuje současnou situaci lépe, než co jiného. Tím spíš, že i já jsem ho slyšel už v době, kdy nikdo netušil, že nějaké sociální sítě přijdou.
Všechno začíná u kritického myšlení
Pokud sdílíte bláznovinu, která bije do očí a to ještě ze serveru, který je tady a v okolních třech galaxiích vyhlášený šířením článků vycucaných z prstu, těžko si získáte respekt v dané problematice. Mám alternativní návrh: netvořte si primárně názory. Primárně si utvořte principy. Principy, které vám dávají smysl v jakékoliv budoucí situaci. Vyberte si okruh problémů, kterým máte čas se zodpovědně věnovat, o těch si zjistěte co nejvíc a odvoďte svůj postoj k problému z obecných principů za použití informací, které jste získali. A předně, naučte to svoje děti, když to školy nedělají. I já to udělám, až je budu mít.
Děláme v životě spoustu chyb. Mnohdy i přes veškeré úsilí nedokážeme prověřit informace; mnohdy čerpáme ze špatných zdrojů; mnohdy se chyba prostě stane. Udělal jsem jich sám nespočet. Náš obraz reality je dost pokřivený i tehdy, když se opravdu snažíme. Když na kritické myšlení rezignujeme, obraz bude od reality nekonečně vzdálený. Pokud mají diskuse na sociálních sítích vést ke skutečnému řešení problémů a ke spojování lidí v boji za správnou věc, musí se od kritického myšlení začít.
Radim Smetka,
místopředseda Svobodných
