Radim Smetka: A tohle jsi slyšela, Jaruno…

Radim Smetka: A tohle jsi slyšela, Jaruno…

Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda.
Will Rogers

V posledních týdnech a měsících jste možná stejně jako já zaznamenali v médiích články, které se věnují tomu, co se v poslední době rozjelo na sociálních sítích: bleskové a skutečně masové šíření poplašných či jinak velmi nepřesných zpráv. V podobě drbů tu ten jev existoval asi vždycky, ale nejprve s rozmachem e-mailu, dnes s rozmachem sociálních sítí, dostává úplně jiný rozměr. Mnozí začali mluvit o regulaci sociálních sítí či alespoň tlaku na vlastní cenzurní mechanismy vlastníků sítí. Sociální sítě ale nejsou tím problémem; jsou jenom prostředkem, který nám ukázal v plné „kráse“ problém, který tu už dlouho existuje: absenci kritického myšlení.

Za poslední dobu jsem se nejednou zarazil u svých přátel, kteří sdíleli evidentně zfalšovaný citát někoho slavného s komentářem typu „vidíte, on to říkal už tehdy!“ Nedalo mi to, upozornil jsem je, že je zjevně falešný a podivil se nad tím, že si toho sami nevšimli. Namísto předpokládaného: „sorry, to jsem nevěděl, smáznu to a příště si dám bacha,“ se mi pokaždé dostalo odzbrojující odpovědi, s výrazem dítěte, které netuší, proč se to nedělá, v duchu „to je fuk, vždyť je to přesný, přesně to vystihuje, co si myslím.“ Zjistil jsem, že vážně netuší, proč je špatně někomu něco vkládat do úst bez základního ověření. Vlastně tím i odhalují, že se sami necítí v nějakém názoru natolik jistí, protože to potřebují opatřit autoritou nějaké mnohdy mrtvé celebrity.

Elektromord – vím já?

Jako by v poslední době všichni měli pocit, že se od nich očekává, že na vše budou mít názor. Ale to je obrovská chyba. Nic takového se neočekává. Dokud si tvoříte názor jen na to, k čemu máte všechny dostupné informace, jen zřídka bude chybný. Jakmile se pustíte do tvorby názoru na všechno, budete jen blábolit.

Vraždil Petr Kramný v Egyptě elektrickým proudem? Co myslíte? A střílel opravdu Jiří Kájínek? Měl by být jeho proces obnoven? Nevím. Já to vážně nevím. Fakt to nedokážu posoudit. Neviděl jsem vůbec žádné důkazy, nedokážu zodpovědně posoudit kontext. Vím jenom povrchně, co se o tom šíří médii a to nemusí mít s realitou a důkazy nic společného. Dobrovolně jsem se rozhodl, že nemám kapacitu zjistit si potřebné informace a tak si netvořím názor. Naopak v případě Lukáše Nečesaného jsem se snažil zjistit, co nejvíc šlo. Ale i tak vím příliš málo na to, abych si hrál na soudce.

Co jsou to sinice?

Ze základní školy mi z hodin přírodopisu v hlavě utkvělo, co jsou to sinice. Naopak „co je to kritické myšlení“ jsem nevěděl ještě o několik let později. A stejně tak to, proč je potřebné. Tím chci naznačit, že celý problém začíná už ve školách. Myslím, že je kritické myšlení důležitější než sinice. Možná by mělo mít i vlastní předmět. Skoro mi připadá nezodpovědnost lidi naučit číst a nenaučit je kritickému myšlení. Sám jsem si na to musel přijít až mnohem později.

Na úvod článku jsem zmínil jeden z mých oblíbených citátů. Asi už jste pochopili, že jsem ho použil z části v nadsázce. Netuším totiž, jestli ho Will Rogers řekl. Možná ho řekl Franta z Horní Lhoty. Tak jako tak je geniální a nikoho nechci oslňovat jeho autorem. Ať už ho Will Rogers skutečně řekl nebo ne, vystihuje současnou situaci lépe, než co jiného. Tím spíš, že i já jsem ho slyšel už v době, kdy nikdo netušil, že nějaké sociální sítě přijdou.

Všechno začíná u kritického myšlení

Pokud sdílíte bláznovinu, která bije do očí a to ještě ze serveru, který je tady a v okolních třech galaxiích vyhlášený šířením článků vycucaných z prstu, těžko si získáte respekt v dané problematice. Mám alternativní návrh: netvořte si primárně názory. Primárně si utvořte principy. Principy, které vám dávají smysl v jakékoliv budoucí situaci. Vyberte si okruh problémů, kterým máte čas se zodpovědně věnovat, o těch si zjistěte co nejvíc a odvoďte svůj postoj k problému z obecných principů za použití informací, které jste získali. A předně, naučte to svoje děti, když to školy nedělají. I já to udělám, až je budu mít.

Děláme v životě spoustu chyb. Mnohdy i přes veškeré úsilí nedokážeme prověřit informace; mnohdy čerpáme ze špatných zdrojů; mnohdy se chyba prostě stane. Udělal jsem jich sám nespočet. Náš obraz reality je dost pokřivený i tehdy, když se opravdu snažíme. Když na kritické myšlení rezignujeme, obraz bude od reality nekonečně vzdálený. Pokud mají diskuse na sociálních sítích vést ke skutečnému řešení problémů a ke spojování lidí v boji za správnou věc, musí se od kritického myšlení začít.

Radim Smetka,
místopředseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31