Radim Smetka: A tohle jsi slyšela, Jaruno…

Radim Smetka: A tohle jsi slyšela, Jaruno…

Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda.
Will Rogers

V posledních týdnech a měsících jste možná stejně jako já zaznamenali v médiích články, které se věnují tomu, co se v poslední době rozjelo na sociálních sítích: bleskové a skutečně masové šíření poplašných či jinak velmi nepřesných zpráv. V podobě drbů tu ten jev existoval asi vždycky, ale nejprve s rozmachem e-mailu, dnes s rozmachem sociálních sítí, dostává úplně jiný rozměr. Mnozí začali mluvit o regulaci sociálních sítí či alespoň tlaku na vlastní cenzurní mechanismy vlastníků sítí. Sociální sítě ale nejsou tím problémem; jsou jenom prostředkem, který nám ukázal v plné „kráse“ problém, který tu už dlouho existuje: absenci kritického myšlení.

Za poslední dobu jsem se nejednou zarazil u svých přátel, kteří sdíleli evidentně zfalšovaný citát někoho slavného s komentářem typu „vidíte, on to říkal už tehdy!“ Nedalo mi to, upozornil jsem je, že je zjevně falešný a podivil se nad tím, že si toho sami nevšimli. Namísto předpokládaného: „sorry, to jsem nevěděl, smáznu to a příště si dám bacha,“ se mi pokaždé dostalo odzbrojující odpovědi, s výrazem dítěte, které netuší, proč se to nedělá, v duchu „to je fuk, vždyť je to přesný, přesně to vystihuje, co si myslím.“ Zjistil jsem, že vážně netuší, proč je špatně někomu něco vkládat do úst bez základního ověření. Vlastně tím i odhalují, že se sami necítí v nějakém názoru natolik jistí, protože to potřebují opatřit autoritou nějaké mnohdy mrtvé celebrity.

Elektromord – vím já?

Jako by v poslední době všichni měli pocit, že se od nich očekává, že na vše budou mít názor. Ale to je obrovská chyba. Nic takového se neočekává. Dokud si tvoříte názor jen na to, k čemu máte všechny dostupné informace, jen zřídka bude chybný. Jakmile se pustíte do tvorby názoru na všechno, budete jen blábolit.

Vraždil Petr Kramný v Egyptě elektrickým proudem? Co myslíte? A střílel opravdu Jiří Kájínek? Měl by být jeho proces obnoven? Nevím. Já to vážně nevím. Fakt to nedokážu posoudit. Neviděl jsem vůbec žádné důkazy, nedokážu zodpovědně posoudit kontext. Vím jenom povrchně, co se o tom šíří médii a to nemusí mít s realitou a důkazy nic společného. Dobrovolně jsem se rozhodl, že nemám kapacitu zjistit si potřebné informace a tak si netvořím názor. Naopak v případě Lukáše Nečesaného jsem se snažil zjistit, co nejvíc šlo. Ale i tak vím příliš málo na to, abych si hrál na soudce.

Co jsou to sinice?

Ze základní školy mi z hodin přírodopisu v hlavě utkvělo, co jsou to sinice. Naopak „co je to kritické myšlení“ jsem nevěděl ještě o několik let později. A stejně tak to, proč je potřebné. Tím chci naznačit, že celý problém začíná už ve školách. Myslím, že je kritické myšlení důležitější než sinice. Možná by mělo mít i vlastní předmět. Skoro mi připadá nezodpovědnost lidi naučit číst a nenaučit je kritickému myšlení. Sám jsem si na to musel přijít až mnohem později.

Na úvod článku jsem zmínil jeden z mých oblíbených citátů. Asi už jste pochopili, že jsem ho použil z části v nadsázce. Netuším totiž, jestli ho Will Rogers řekl. Možná ho řekl Franta z Horní Lhoty. Tak jako tak je geniální a nikoho nechci oslňovat jeho autorem. Ať už ho Will Rogers skutečně řekl nebo ne, vystihuje současnou situaci lépe, než co jiného. Tím spíš, že i já jsem ho slyšel už v době, kdy nikdo netušil, že nějaké sociální sítě přijdou.

Všechno začíná u kritického myšlení

Pokud sdílíte bláznovinu, která bije do očí a to ještě ze serveru, který je tady a v okolních třech galaxiích vyhlášený šířením článků vycucaných z prstu, těžko si získáte respekt v dané problematice. Mám alternativní návrh: netvořte si primárně názory. Primárně si utvořte principy. Principy, které vám dávají smysl v jakékoliv budoucí situaci. Vyberte si okruh problémů, kterým máte čas se zodpovědně věnovat, o těch si zjistěte co nejvíc a odvoďte svůj postoj k problému z obecných principů za použití informací, které jste získali. A předně, naučte to svoje děti, když to školy nedělají. I já to udělám, až je budu mít.

Děláme v životě spoustu chyb. Mnohdy i přes veškeré úsilí nedokážeme prověřit informace; mnohdy čerpáme ze špatných zdrojů; mnohdy se chyba prostě stane. Udělal jsem jich sám nespočet. Náš obraz reality je dost pokřivený i tehdy, když se opravdu snažíme. Když na kritické myšlení rezignujeme, obraz bude od reality nekonečně vzdálený. Pokud mají diskuse na sociálních sítích vést ke skutečnému řešení problémů a ke spojování lidí v boji za správnou věc, musí se od kritického myšlení začít.

Radim Smetka,
místopředseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31