Nedávno jsem si opět utřepával názory na současnou politickou situaci a dospěl jsem k poměrně radikálnímu závěru. V minulosti jsem volil vždy metodou nejmenšího zla a racionálně zvažoval, které strany mají možnost podílet se po volbách na moci. Moje ideové motivace však byly tehdy (a jsou stále) poměrně konstantní:
– levicové strany v principu nivelizují společnost, trestají úspěch a snahu, tlačí na ještě extrémnější přerozdělení vytvořených hodnot, což považuji (pro některé paradoxně) za hrubě sociálně nespravedlivé. Na rozdíl od podstatné části společnosti totiž nevykládám pojem sociální spravedlnosti jediným možným způsobem, tedy tím, který je dnes obvyklý.
– po pravicových stranách chci, aby prováděly skutečnou pravicovou politiku, nikoliv jen líbivý pseudosociální populismus. To je ostatně příklad dnešní „pravicové“ koalice, která podporuje přerozdělování a sociální inženýrství. Jde mi o politiku, která bude podporovat zdravý a přirozený sociální a ekonomický egoismus, individualismus, svobodu jednotlivce, tedy minimální zásahy státu do života každého z nás, resp. přirozený vývoj společnosti a ekonomiky.
Aktuální obsazení klíčových postů naší politiky je tristní. Jak nalevo, tak napravo. Dámy a pánové z vládních i opozičních stran nesplňují téměř nic z výše uvedených kritérií. Ba co více, velmi často jsou rozdíly mezi nimi pouze rétorické, zatímco v cílech, na kterých nezřídka spolupracují, se neliší.
Současné levici nedokážu dokonce věřit ani to, že je to skutečná levice. Její reprezentanti jsou pro mě pouhými individualistickými prospěcháři. Elitáři, kteří těží politický kapitál z voličů-hlupáků skákajících do nastražených pastí zkratkovitých řešení. Věřím, že levicovým ideím drtivá většina reprezentantů současné levice vůbec ani nevěří, neboť jejich život, ekonomické zázemí a aktivity svědčí o opaku.
Vždy jsem říkal, že lidé by měli volit podle toho, co dané strany a jejich lídři udělají s ekonomikou situací státu a jednotlivců, protože korupčnictví a prospěchářství je stejným dílem vlastní všem stranám a jejich vrcholovým členům. Proto jsem vždy volil pravici, jejíž zásahy do ekonomiky jsou o málo menší, ačkoliv o lidských kvalitách jednotlivců jsem měl vždy vážné pochybnosti. Pravicové strany by měly nechat firmy a jednotlivce více dýchat, což v principu přináší více prosperity pro všechny. Dnešní pravicová politická reprezentace však tyto zásady dramaticky likviduje a své rozdíly od levicových proudů systematicky stírá. Proto již v podstatě není alternativou.
V příštích volbách tedy již nebudu volit nejmenší zlo, ale stranu podle svého přesvědčení. Čistě jako svou malou osobní demonstraci. Bez ohledu na to, že třeba můj hlas propadne do pasti procentních kvót.
Jan Polanecký píše na blog idnes.cz. Stal se voličem Svobodných.
