POLANECKÝ: Obhajoba pojištění proti pokutám

POLANECKÝ: Obhajoba pojištění proti pokutám

Lidé často velmi ochotně vyměňují svobodu za pofiderní přísliby bezpečnosti. Nakonec bohužel nemají ani svobodu ani bezpečnost a vnímavější z nich jsou následně udiveni, jak tomu vůbec mohlo dojít. Velmi typickým příkladem tohoto jinak obecného celospolečenského problému je situace státem garantované represe na našich silnicích, kde jediným reálným výsledkem úspěšně řízených pokryteckých a účelových „snah o bezpečnost“ je buzerace majoritní, tedy bezproblémové řidičské populace.

Systematický a manipulativní tlak mainstreemových médií vede velmi efektivně k tomu, že hrůznými zprávami vyděšení spoluobčané požadují více represe. Vždy, když se objeví byť jen sebemenší či vykonstruovaný náznak silničního pirátství, nedej bože zraněné malé dítě před školou rukou nezodpovědného řidiče, okamžitě nastupuje armáda předpojatých nebo tak či onak zkorumpovaných novinářů, kteří veřejnosti předhazují nutnost dalšího utahování šroubů. A většinové stádo poslušně naslouchá a jedná dle předem naplánovaného scénáře. Postupující represi schvaluje či dokonce přímo vyžaduje, aniž by si přitom uvědomovalo, že zájmovým skupinám slouží právě jen jako pověstné stádo užitečných idiotů. Jakoby dříve v minulosti neexistovaly odstrašující případy zaviněných dopravních nehod s fatálními důsledky, jakoby se silniční piráti vyrojili teprve před několika lety. Jakoby na našich silnicích umírali děti či dospělí až nyní…

Lidé, kteří vědomě či podvědomě upřednostňují cíl vlastního bezpečí před svobodou, si však neuvědomují, že represe, tedy větší pravomoci represivních složek, ve finále nedopadnou na jimi zamýšlenou cílovou skupinu (na tzv. silniční piráty), ale téměř výhradně na ně samotné (včetně zvýšených nároků státu v rámci silniční „pokutové daně“). Současně s tím však kýžené pozitivní efekty téměř úplně a vždy absentují.

Nehodlám se zde pouštět do filosofických diskusí o tom, zda je lidský život méně nebo více než svoboda jednotlivce. Je však zřejmé, že vyšší represe k vysněnému cíli ochrany lidských životů jednoduše nevede (nenechme se zmást trendem počtu obětí dopravních nehod, který ovlivňují zcela jiné faktory než fašismus zavedeného bodového systému). Všimněme si však, kolik reálných silničních pirátů média, policie a represivní složky společnými silami za posledních několik let skutečně odstranily z našich silnic. Spočetli bychom je na prstech jedné ruky. A kam se posunula silniční buzerace řidičské většiny? Odpověď je snad zřejmá všem.

V kontextu nekorektního a neférového přístupu státu k řidičské veřejnosti se nelze divit, že existuje nemalá část řidičů, která se chce (nebo přinejmenším by se chtěla) efektivně bránit. Obranu proti silničnímu fašismu považuji za zcela legitimní a dokonce potřebnou formu odporu, vyvažující jinak nesprávně nevyrovnaný vztah občana a státu. Stát totiž obvykle proti občanovi využívá všech dostupných prostředků, občan z neznalosti nebo odevzdanosti většinou nikoliv. Využívání absolutně všech dostupných prostředků či mezer v legislativě je tedy podle mého názoru adekvátní odpovědí na přístup státu ke svým občanům.

Tak jako naštěstí již nemálo řidičských kolegů jsem přivítal možnost oficiální obrany, neboť moje právní vzdělání nepostačuje na efektivní využívání celého prostoru, který mi zákon jako občanovi – řidičovi vymezuje (produkt nabízí např. pojišťovna Slavia, DAS či naposledy nechcipokutu.cz).

Ne náhodou se ohledně produktu pojišťovny Slavia a projektu nechcipokutu.cz zvedla umělá vlna mediální nevole. Padalaslova jako „nemorálnost“, „podpora silničního pirátství“, „vyhýbání se spravedlnosti“ apod. Ale proč? Proč by mělo být využití všech zákonných práv občana nemorální? Proč by měly takovéto produkty sloužit pouze pro malou hrstku skutečných silničních pirátů? Kde berou tendenční nebo zkorumpovaná média a zmanipulovaná část veřejnosti právo moralizovat na místě, kde by měla pouze mlčet? Proč někteří zkratkovitě nebo účelově staví automatické rovnítko mezi klienty těchto služeb a piráty silnic?

Možná budu pro tuto skupinu stádně poslušných či užitečných individuí také já silničním pirátem a vrahem malých dětí. Obvykle však používám obyčejnou Octavii se slabou motorizací, nikdy nejezdím na červenou či opilý, v autě poutám sebe i dceru (z vlastní vůle a ne proto, že mi chytrý stát říká, že bych měl). Naposledy jsem nekorektně zaparkoval možná před několika lety. Obvykle však nejsem striktní v dodržování rychlostních limitů. Pro hlupáky jsem zřejmě pirátem a zavrženíhodným nemorálním asociálem, který pohrdá lidským životem a propaguje anarchii a chaos na silnicích. Ano, proti svému „pirátství“ jsem se pojistil a jsem velmi rád, že tato šance existuje. Vřele to doporučuji všem vnímavým a uvažujícím řidičům, kterým není lhostejná vlastní materiální existence a také těm, kterým je odporné, jakým způsobem s řidiči tento stát zachází. Všem ostatním přeji hodně údivu v momentě, kdy kosa policejní represe dopadne také na „kámen jejich nezpochybnitelné slušnosti“.

Jan Polanecký je člen Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31