POLANECKÝ: Nechci, aby mi politici určovali, jak žít

POLANECKÝ: Nechci, aby mi politici určovali, jak žít

Je mi velmi smutno z lidí, jejichž jediným životním cílem je řídit druhým život. Vídáme je kolem sebe každý den. Nejčastěji se v tomto smyslu musíme potýkat s výplody našich politiků, jejichž jedinou náplní bývá právě vršení nových a „lepších“ pravidel, do kterých se snaží ostatní natlačit.

Jak absurdní je tato situace v momentě, kdy jsou placeni z našich daní. Jak absurdní je jejich počínání při pochopení, že tak činí jen proto, aby autorizovali vlastní politické živobytí, či z vlastního pokřiveného pocitu, že musí „konat dobro“ i proti vůli ostatních, namísto toho, aby se starali o ekonomickou a sociální svobodu lidí, omezovali moc státu a jeho všeobjímající dirigismus, tj. aby svým nezasahováním podpořili přirozený sociální vývoj a ekonomickou prosperitu.

V poslední době mě zvedly ze židle dvě skutečnosti, které jsou sice dopadem a mírou vlivu jejich propagátorů velmi odlišné, mají však společného jmenovatele: snahu řídit lidem život za každou cenu, snahu vnutit lidem životní priority, které tito propagátoři považují za správné.

V prvním případě se jednalo o nedávno vysílaný pořad Politické spektrum k tématu rodinné politiky, kde vystoupila jistá Jana Kavková z České ženské lobby. Horlivě prosazovala správnost povinného střídání obou rodičů na rodičovské dovolené. Nikoliv dobrovolně, jako je tomu dnes, nikoliv z vlastní vůle, ale povinně, tedy ze zákona. Tuto dámu a podobně horlivé agitátory státem řízené zvůle vůbec nezajímá, že jiné rodiny by si nepřály aplikovat model péče o děti, který konkrétně jim tak vyhovuje. Nezajímá je ani, že může nastat situace, kdy výpadkem příjmu jednoho z rodičů, který má vyšší plat, se může rodina ocitnout ve vážných finančních problémech. Prostě to zástupkyni této podivné lobby vyhovuje a tak to musí vyhovovat všem, tečka! 

Druhý případ je evergreen jiné skupiny zhoubných sociálních inženýrů – omezení pracovní doby obchodů, aktuálně schválené Senátem zatím jen pro sváteční dny. Socialista Bublan a jemu podobní nám prostě hodlají nařizovat, co máme ve svém volném čase dělat. Rodina musí povinně vypnout televize, zmizet ze supermarketů a jít do přírody nebo do kostela, protože tak je to správné! Osobně nejsem zastáncem trávení času v hypermarketech, ale chci mít možnost trávit tam čas vždy, když budu potřebovat. Chci mít byť jen teoretickou možnost si jít nakoupit i pozdě večer nebo v noci resp. o svátku, protože je to pohodlnější nebo protože to jindy kvůli pracovnímu vytížení nejsem schopen zvládnout. Mimochodem právě díky i mojí práci a navázaným parazitně vysokým daním může pan Bublan a jemu podobní pobírat svou tučnou senátorskou každoměsíční výslužku. Jak absurdní…

Chci mít zkrátka možnost svobodné volby, do které mi žádný manipulátor na státem garantované židli nebude zasahovat. Chci ponechat volbu rodinám, aby dle vlastního uvážení rozhodly, co je pro ně nejlepší z hlediska péče o děti nebo trávení volného času. Chci ponechat svobodnou volbu obchodníkům, zda a kdy otevřou. Chci ponechat možnost zaměstnancům vydělat si příplatkové peníze za práci o svátcích či v noci, neboť je nikdo nenutí pracovat tam, kde právě pracují (možná paradoxně jen přebujelý stát nastavením podmínek, které znepružňují pracovní trh).

Mám již opravdu dost sociálních inženýrů, kteří neustále z dobrých či špatných pohnutek „konají dobro v zájmu všech“, místo toho, aby nechali lidi svobodně rozhodovat o tom, co je pro ně samotné nejlepší. 

Jan Polanecký je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31