Je mi velmi smutno z lidí, jejichž jediným životním cílem je řídit druhým život. Vídáme je kolem sebe každý den. Nejčastěji se v tomto smyslu musíme potýkat s výplody našich politiků, jejichž jedinou náplní bývá právě vršení nových a „lepších“ pravidel, do kterých se snaží ostatní natlačit.
Jak absurdní je tato situace v momentě, kdy jsou placeni z našich daní. Jak absurdní je jejich počínání při pochopení, že tak činí jen proto, aby autorizovali vlastní politické živobytí, či z vlastního pokřiveného pocitu, že musí „konat dobro“ i proti vůli ostatních, namísto toho, aby se starali o ekonomickou a sociální svobodu lidí, omezovali moc státu a jeho všeobjímající dirigismus, tj. aby svým nezasahováním podpořili přirozený sociální vývoj a ekonomickou prosperitu.
V poslední době mě zvedly ze židle dvě skutečnosti, které jsou sice dopadem a mírou vlivu jejich propagátorů velmi odlišné, mají však společného jmenovatele: snahu řídit lidem život za každou cenu, snahu vnutit lidem životní priority, které tito propagátoři považují za správné.
V prvním případě se jednalo o nedávno vysílaný pořad Politické spektrum k tématu rodinné politiky, kde vystoupila jistá Jana Kavková z České ženské lobby. Horlivě prosazovala správnost povinného střídání obou rodičů na rodičovské dovolené. Nikoliv dobrovolně, jako je tomu dnes, nikoliv z vlastní vůle, ale povinně, tedy ze zákona. Tuto dámu a podobně horlivé agitátory státem řízené zvůle vůbec nezajímá, že jiné rodiny by si nepřály aplikovat model péče o děti, který konkrétně jim tak vyhovuje. Nezajímá je ani, že může nastat situace, kdy výpadkem příjmu jednoho z rodičů, který má vyšší plat, se může rodina ocitnout ve vážných finančních problémech. Prostě to zástupkyni této podivné lobby vyhovuje a tak to musí vyhovovat všem, tečka!
Druhý případ je evergreen jiné skupiny zhoubných sociálních inženýrů – omezení pracovní doby obchodů, aktuálně schválené Senátem zatím jen pro sváteční dny. Socialista Bublan a jemu podobní nám prostě hodlají nařizovat, co máme ve svém volném čase dělat. Rodina musí povinně vypnout televize, zmizet ze supermarketů a jít do přírody nebo do kostela, protože tak je to správné! Osobně nejsem zastáncem trávení času v hypermarketech, ale chci mít možnost trávit tam čas vždy, když budu potřebovat. Chci mít byť jen teoretickou možnost si jít nakoupit i pozdě večer nebo v noci resp. o svátku, protože je to pohodlnější nebo protože to jindy kvůli pracovnímu vytížení nejsem schopen zvládnout. Mimochodem právě díky i mojí práci a navázaným parazitně vysokým daním může pan Bublan a jemu podobní pobírat svou tučnou senátorskou každoměsíční výslužku. Jak absurdní…
Chci mít zkrátka možnost svobodné volby, do které mi žádný manipulátor na státem garantované židli nebude zasahovat. Chci ponechat volbu rodinám, aby dle vlastního uvážení rozhodly, co je pro ně nejlepší z hlediska péče o děti nebo trávení volného času. Chci ponechat svobodnou volbu obchodníkům, zda a kdy otevřou. Chci ponechat možnost zaměstnancům vydělat si příplatkové peníze za práci o svátcích či v noci, neboť je nikdo nenutí pracovat tam, kde právě pracují (možná paradoxně jen přebujelý stát nastavením podmínek, které znepružňují pracovní trh).
Mám již opravdu dost sociálních inženýrů, kteří neustále z dobrých či špatných pohnutek „konají dobro v zájmu všech“, místo toho, aby nechali lidi svobodně rozhodovat o tom, co je pro ně samotné nejlepší.
Jan Polanecký je členem Svobodných
