POLANECKÝ: Babiš, Věci veřejné a nezlomná naivita některých voličů

POLANECKÝ: Babiš, Věci veřejné a nezlomná naivita některých voličů

Má to ještě smysl? Ptá se Andrej Babiš na svých bilboardech, které se začínají množit v ulicích našich měst. Ano má, zcela jistě. Pro něj samotného. Míra politické naivity voličů, kteří po odkrytí účelové podstaty konceptu Věcí veřejných stále slyší na protikorupční rétoriku, je zřejmě nezlomná.

Andrej Babiš ztratil svůj dřívější silný politický vliv. Jeho údajně apolitická iniciativa, která se objevila – ne náhodou – záhy poté, měla být prý reakcí na neutuchající problém s korupcí a myšlenkovou vyprázdněností naší politické scény. Bohudík jen naivním nebylo od samého počátku zřejmé, kam tato akce směřuje. Ztrátu politického vlivu bylo potřeba kompenzovat cílenou kampaní za účelem získání přímé politické moci. Vývoj v rámci „hnutí“ ANO 2011 to ostatně jednoznačně dokazuje.

Nutno podotknout, že myšlenková vyprázdněnost je vlastní nejen aktuální špičkové politické garnituře, ale především Andreji Babišovi samotnému (jak paradoxní, když proti ní sám brojí). V podstatě to i on sám bezelstně přiznává, když popisuje zaměření projektu ANO 2011. Nenabízí vize, ideje, koncepty či řešení. Nedokáže určit, kam by tento politický subjekt měl patřit. Zřejmě volně pluje v prostoru někde mezi Sládkem, komunisty, Bobošíkovou a Dělnickou stranou. Ne že by nutně musel být subjekt striktně zaškatulkovatelný, ale určité zařazení a především čitelnost jsou pro voliče nutné. V tomto případě však není možné jej zařadit opravdu nikam. Andrej Babiš a jeho přisluhovací ansámbl si vystačí s několika populistickým výkřiky (zejména o korupci) a širokou finanční podporou zabezpečující kvalitní marketing. O vše ostatní se postará již jen přihlouplost některých českých voličů.

V reakcích na jeden z mých původních článků mě velice nemile překvapil fakt, že Babišovi dopřávají sluchu nejen podprůměrně inteligentní jedinci, kteří nejsou schopni rozpoznat, jakou hru s nimi tento podnikatel hraje. Nedokážu pochopit, jak to, že vnímavý, inteligentní a vzdělaný člověk nevidí, že celá politická iniciativa Andreje Babiše je jen dalším podnikatelským či mocenským projektem, stejně jako tomu bylo v případě strany Věcí veřejných. Ostatně způsob verbování spolupracovníků do ANO 2011, které nepokrytě cílí na prospěchářskou notu nabíraných členů a celé organizace, je kapitolou samo pro sebe a jen dokladuje pravou podstatu věci. Nedokážu rovněž pochopit, že lidé nejsou schopni vmímat logickou a předem pečlivě připravenou posloupnost kroků, stejně tak jako motivy, které Babiše k jeho manipulativnímu působení na českou veřejnost vedou. A konečně nedokážu pochopit, jak někdo ještě dnes dokáže slyšet na vyčpělá hesla o státem garantovaném boji proti korupci. V Číně je za korupci trest smrti a přesto je zde korupce nezměrná. Jediné skutečně funkční opatření proti korupci spočívá v omezení možnosti jejího vzniku, tedy zmenšením prostoru státu a jeho vlivu na naše životy, zmenšení počtu úředníků, razítek, státních zakázek, dotací, státní podpor, přerozdělování atd. Ani to však Babišovi podporovatelé absolutně nechápou, neboť on sám míří zcela opačným směřem (již velmi dlouho je to viditelné na příkladu lukrativních biopaliv).

Andreji Babišovi ani v nejmenším nejde o snížení míry korupce či o veřejný prospěch. Jde mu o to, jak co možná nejefektivněji a co nejrychleji získat přímý politický vliv, aby mohl realizovat své zájmy. Věřit v čistotu úmyslů politického projektu ANO 2011 a jeho lídra tak není pouhou naivitou nejhrubšího zrna, ale spíše občanskou a voličskou imbecilitou, jednoznačně srovnatelnou pouze s podporou zkrachovalého politicko-podnikatelského projektu Víta Bárty.

Jan Polanecký je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31