Před několika dny obletěla Internet zpráva o českém řidiči, který ve Francii dostal pokutu za to, že měl příliš nízkou mzdu. Situace tak absurdní, že to člověku nemohlo nepřijít úsměvné. Bohužel to taková sranda není. Podobnou povinnost, tedy dostávat mzdu místní úrovně, i když jste vázáni pracovním právem v úplně jiné zemi, zavedlo v nedávné minulosti také Německo. Ve Francii to není jediné podobné opatření. Řidiči kamionů mají třeba zakázáno spát v kamionech. Před necelými dvěma lety jsem o tom obsáhleji psal v článku „Čeká nás další vlna protekcionismu?“ (https://web.svobodni.cz/clanky/radim-smetka-ceka-nas-dalsi-vlna-protekcionismu)
Stále rostoucí protekcionismus
Na první pohled by se mohlo zdát, jak to s našimi zaměstnanci nemyslí v zahraničí dobře. Chtějí jim dopřát vyšší odměnu a dokonce i pohodlný spánek v hotelovém pokoji místo kabiny kamiónu. Nic není vzdálenějšího pravdě. Jediným smyslem těchto opatření je zlikvidovat zahraniční levnější konkurenci. Kdo si nebude moct dovolit platit svým zaměstnancům francouzskou nebo německou mzdu, nebude jezdit na západ; stejně tak ten, kdo si nebude moct dovolit platit zaměstnancům ubytování.
Vypadá to jako dílčí opatření, která jsou jen důsledkem lobby místních přepravců ve Francii, v Německu, v Itálii a dalších zemích. V tom jistě bude díl pravdy. Nepochybuju o tom, že tato konkrétní opatření zákonodárci jednotlivých zemí schválili pod vlivem argumentů místní lobby. Pokud se však podíváme na širší kontext toho, co se v Evropě děje, trend je jasný. Před nedávnem tu byly debaty o udělení statutu tržní ekonomiky Číně, které by mělo za důsledek uvolnění obchodních bariér vzájemného obchodu. V těchto dnech valonský parlament odmítl mezinárodní smlouvu uvolňující obchod mezi EU a Kanadou.
Specializace a dělba práce je dobro
Celý problém protekcionismu vychází z mylné představy, že je třeba chránit domácí odvětví před levnější konkurencí ze zahraničí. Ba co víc, že takové kroky snad dokonce pomohou domácí ekonomice. Pravý opak je pravdou. Naopak volný obchod, ničím nekomplikovaná specializace jednotlivých států a celosvětová dělba práce je tím, co zvýší prosperitu.
Němce a Francouze nemusí vůbec trápit to, že na jejich území budou přepravovat české kamiony. Stejně, jako nemusí výhledově trápit nás to, že to po našem území budou dělat kamiony z Rumunska. Pokud je někdo ochotný dělat nějakou činnost za méně peněz než za kolik bych ji byl ochotný dělat sám, je výhodné takové nabídky využít. Nám to rozvazuje ruce k tomu, abychom se soustředili na sofistikovanější obory, lépe placené obory. Ostatně, kdo jiný má takové zázemí, jako Evropané a Severoameričané? Můžeme se uzavřít a chránit stará pracovní místa před levnější konkurencí (zejména) z východu. Jen riskujeme, že nás ti otevření předběhnou a ve výsledku budeme dělat špatně placenou práci my pro ně.
„Ochranářská“ politika je zlo
Tím nejvážnějším důvodem, proč mám s protekcionismem problém, je historická zkušenost. Francouzský ekonom FrédéricBastiat už v první polovině 19. století řekl: „Tam, kde nemůže překračovat hranice zboží, překračují je armády.“Měl pravdu a to hned ze dvou úhlů. Jednak je volný přeshraniční obchod skvělou prevencí války, protože pokud si země A zvykne dovážet nějaký druh zboží ze země B, protože to země B umí fakt levně, nemá země A tendenci zemi B vyhlašovat válku, protože by o to levné zboží přišla. Druhý úhel pohledu si můžeme zase krásně ukázat na příkladu meziválečného období. Po první světové válce se začalo poražené Německo těžce zvedat ze země. Bylo tlumeno vysokými válečnými reparacemi, ale přesto docházelo k určitému zlepšování. Zanedlouho poté se sešly dvě události, které Německo opět srazily k zemi. Jednak Velká hospodářská krize a také nárůst protekcionismu. Ten se dotkl řady odvětví včetně chemického průmyslu, který byl trumfem v rukávu Německa. Cesta k nástupu Hitlera byla umetena.
Ne, opravdu nechci strašit válkou kvůli pokutě českému řidiči ve Francii. Chci ale ukázat určitý stále se opakující cyklus, kdy se země v první fázi otevírají světu, dochází k hospodářskému boomu a utužování míru a vzájemné spolupráce, které je následováno fází vnitrostátních politických chyb, které potlačují ekonomickou aktivitu vlastních lidí, což politici „zachraňují“ protekcionismem, který vyhrotí zahraniční vztahy. V poslední fázi nastává v lepším případě jen izolace státu a vlastní stagnace, v horším případě mezinárodní konflikt.
Zastavme jakékoliv náznaky protekcionismu a obchodujme svobodně s celým světem. Posílíme tím prosperitu svojí, svých obchodních partnerů i světový mír.
Radim Smetka,
místopředseda Svobodných