Pokuta za příliš nízkou mzdu? Jen vrchol ledovce

Pokuta za příliš nízkou mzdu? Jen vrchol ledovce

Před několika dny obletěla Internet zpráva o českém řidiči, který ve Francii dostal pokutu za to, že měl příliš nízkou mzdu. Situace tak absurdní, že to člověku nemohlo nepřijít úsměvné. Bohužel to taková sranda není. Podobnou povinnost, tedy dostávat mzdu místní úrovně, i když jste vázáni pracovním právem v úplně jiné zemi, zavedlo v nedávné minulosti také Německo. Ve Francii to není jediné podobné opatření. Řidiči kamionů mají třeba zakázáno spát v kamionech. Před necelými dvěma lety jsem o tom obsáhleji psal v článku „Čeká nás další vlna protekcionismu?“ (https://web.svobodni.cz/clanky/radim-smetka-ceka-nas-dalsi-vlna-protekcionismu)

Stále rostoucí protekcionismus

Na první pohled by se mohlo zdát, jak to s našimi zaměstnanci nemyslí v zahraničí dobře. Chtějí jim dopřát vyšší odměnu a dokonce i pohodlný spánek v hotelovém pokoji místo kabiny kamiónu. Nic není vzdálenějšího pravdě. Jediným smyslem těchto opatření je zlikvidovat zahraniční levnější konkurenci. Kdo si nebude moct dovolit platit svým zaměstnancům francouzskou nebo německou mzdu, nebude jezdit na západ; stejně tak ten, kdo si nebude moct dovolit platit zaměstnancům ubytování.

Vypadá to jako dílčí opatření, která jsou jen důsledkem lobby místních přepravců ve Francii, v Německu, v Itálii a dalších zemích. V tom jistě bude díl pravdy. Nepochybuju o tom, že tato konkrétní opatření zákonodárci jednotlivých zemí schválili pod vlivem argumentů místní lobby. Pokud se však podíváme na širší kontext toho, co se v Evropě děje, trend je jasný. Před nedávnem tu byly debaty o udělení statutu tržní ekonomiky Číně, které by mělo za důsledek uvolnění obchodních bariér vzájemného obchodu. V těchto dnech valonský parlament odmítl mezinárodní smlouvu uvolňující obchod mezi EU a Kanadou.

Specializace a dělba práce je dobro

Celý problém protekcionismu vychází z mylné představy, že je třeba chránit domácí odvětví před levnější konkurencí ze zahraničí. Ba co víc, že takové kroky snad dokonce pomohou domácí ekonomice. Pravý opak je pravdou. Naopak volný obchod, ničím nekomplikovaná specializace jednotlivých států a celosvětová dělba práce je tím, co zvýší prosperitu.

Němce a Francouze nemusí vůbec trápit to, že na jejich území budou přepravovat české kamiony. Stejně, jako nemusí výhledově trápit nás to, že to po našem území budou dělat kamiony z Rumunska. Pokud je někdo ochotný dělat nějakou činnost za méně peněz než za kolik bych ji byl ochotný dělat sám, je výhodné takové nabídky využít. Nám to rozvazuje ruce k tomu, abychom se soustředili na sofistikovanější obory, lépe placené obory. Ostatně, kdo jiný má takové zázemí, jako Evropané a Severoameričané? Můžeme se uzavřít a chránit stará pracovní místa před levnější konkurencí (zejména) z východu. Jen riskujeme, že nás ti otevření předběhnou a ve výsledku budeme dělat špatně placenou práci my pro ně.

„Ochranářská“ politika je zlo

Tím nejvážnějším důvodem, proč mám s protekcionismem problém, je historická zkušenost. Francouzský ekonom FrédéricBastiat už v první polovině 19. století řekl: „Tam, kde nemůže překračovat hranice zboží, překračují je armády.“Měl pravdu a to hned ze dvou úhlů. Jednak je volný přeshraniční obchod skvělou prevencí války, protože pokud si země A zvykne dovážet nějaký druh zboží ze země B, protože to země B umí fakt levně, nemá země A tendenci zemi B vyhlašovat válku, protože by o to levné zboží přišla. Druhý úhel pohledu si můžeme zase krásně ukázat na příkladu meziválečného období. Po první světové válce se začalo poražené Německo těžce zvedat ze země. Bylo tlumeno vysokými válečnými reparacemi, ale přesto docházelo k určitému zlepšování. Zanedlouho poté se sešly dvě události, které Německo opět srazily k zemi. Jednak Velká hospodářská krize a také nárůst protekcionismu. Ten se dotkl řady odvětví včetně chemického průmyslu, který byl trumfem v rukávu Německa. Cesta k nástupu Hitlera byla umetena.

Ne, opravdu nechci strašit válkou kvůli pokutě českému řidiči ve Francii. Chci ale ukázat určitý stále se opakující cyklus, kdy se země v první fázi otevírají světu, dochází k hospodářskému boomu a utužování míru a vzájemné spolupráce, které je následováno fází vnitrostátních politických chyb, které potlačují ekonomickou aktivitu vlastních lidí, což politici „zachraňují“ protekcionismem, který vyhrotí zahraniční vztahy. V poslední fázi nastává v lepším případě jen izolace státu a vlastní stagnace, v horším případě mezinárodní konflikt.

Zastavme jakékoliv náznaky protekcionismu a obchodujme svobodně s celým světem. Posílíme tím prosperitu svojí, svých obchodních partnerů i světový mír.

Radim Smetka,
místopředseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Úvod do debaty o důchodové reformě

Terezie Tománková otevřela druhou část pořadu Partie představením hostů a klíčových témat, včetně návrhu programového prohlášení nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě, s důrazem na důchody, financování slibů a ustavující schůzi sněmovny plánovanou na pondělí. Diskuze začala otázkou na Aleše Juchelku ohledně zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let, což bylo slibováno před volbami, a jak to kompenzovat vzhledem k demografickým výzvám po roce 2030. Juchelka obhajoval návrat k valorizaci důchodů podle poloviny růstu reálných mezd plus inflace, motivaci seniorů k delší práci prostřednictvím kompenzací za odpracované roky a slev na sociálním pojištění, což podle něj vyváží systém bez nutnosti prodlužovat pracovní aktivitu. Moderátorka upozornila na ekonomické varování před deficity bez prodloužení věku, navazujíc na kritiku předchozí vlády.

Kritika parametrické reformy a demografické výzvy

Martin Baxa z ODS ostře kritizoval plán s odkazem na příliv 150–190 tisíc lidí do důchodů ročně oproti přítoku méně než 100 tisíc na trh práce, což má vést k deficitům průběžného systému. Podle něj chybí reálné argumenty kromě volebních slibů a připomněl neúspěšné pokusy o konsenzus, jako schůzku na Hradě, kde ANO údajně couvlo z dohody. Libor Vondráček reagoval, že zodpovědnost spočívá v komplexním přístupu, včetně podpory porodnosti, ochrany zaměstnanosti před zelenými předpisy jako Green Deal, které ohrožují průmysl Česka. Kritizoval parametrické změny předchozí vlády jako neefektivní, které sebraly důchodcům valorizaci retroaktivně a strašily prodloužením věku na 66–67 let bez motivace k dobrovolnému spoření v třetím pilíři.

Návrhy na racionalizaci školství a porodnosti

Vondráček navrhl alternativy, jako zkrácení základní školní docházky z 9 na 8 let, aby mladí lidé dříve vstupovali na trh práce a přispívali do důchodového fondu, místo prosazování 50 % vysokoškoláků, což podle něj vede k nedostudovaným studentům bez uplatnění. Zdůraznil, že i při současném nízkém podílu vysokoškoláků (27 % v Česku, nejnižší v OECD) mnozí neuplatňují své vzdělání, ale priorita by měla být kvalita před kvantitou a podpora řemesel. Moderátorka prezentovala data OECD, podle nichž vyšší vzdělání zvyšuje konkurenceschopnost, výdělky a delší pracovní aktivitu, na což Vondráček oponoval, že systém potřebuje stabilizaci skrze podporu porodnosti nad dvě děti na ženu, což je kulturně neuskutečnitelné bez širších opatření.

Financování důchodů a sociální systémy

Aleš Juchelka obhajoval, že růst reálných mezd a mírný hospodářský růst umožní udržet systém, s odkazem na vyřešení předčasných důchodů, které tvořily 80miliardový deficit, díky podmínkám předchozí vlády. Zdůraznil, že nižší valorizace by snížila životní úroveň seniorů, kteří by se obrátili na sociální dávky jako příspěvek na bydlení (20,3 miliardy Kč pro 310 tisíc domácností, převážně seniory), a volal po komplexním pohledu na sociální systémy. Vondráček souhlasil s komplexností, ale kritizoval předchozí vládu za nedostatek motivace k spoření a protahování věku bez reálného dopadu, navrhuje racionalizaci školství pro rychlejší vstup do práce.

Personální složení vlády a nominace

Diskuze přešla k personáliím, kde moderátorka ptala Juchelku, zda premiér Babiš představí prezidentovi nominanty od SPD a Motoristů sobě, včetně Filipa Turka, na kterém trvá SPD kvůli údajným kontroverzním výrokům. Juchelka potvrdil, že Babiš nese zodpovědnost, ale Turek se očistil a vysvětlil. Vondráček odmítl odhalovat jména před oficiálním oznámením, aby nedošlo k prodlení, a zdůraznil, že SPD nominuje odborníky neposlance pro plné soustředění na resorty, což bylo slibováno voličům. Na otázku k videu a spekulacím, že nominanti nejsou skutečně SPD, Vondráček potvrdil, že jména zná, ale koaliční smlouva obsahuje jen resorty, ne osoby, a obhajoval rychlost jednání bez kumulace funkcí.

Volba předsedy sněmovny a koaliční dohody

Baxa souhlasil se zodpovědností Babiše, ale varoval, že prezident má manévrovací prostor podle ústavy. Pivoňka Vaňková se ptala, zda prezident musí jmenovat všechny, což vedlo k debatě o Lipavském před čtyřmi lety bez kompetenční žaloby. Libor Vondráček popřel, že SPD vyměnila vládní posty za předsednictví sněmovny pro Tomia Okamuru, a zdůraznil strategii oddělení funkcí pro efektivitu, navazujíc na minulou praxi ANO-ČSSD. Obhajoval Turka jako partnera pro východoevropské země díky jeho bruselskému působení ve frakci Patrioti, a vysvětlil spekulace kolem Pošarové jako reakci na mediální tlak.

Závěrečné body k volbám a ideologiím K volbě předsedy sněmovny Juchelka řekl, že koalice podpoří nominanta SPD (Okamuru), ale tajná volba neumožňuje záruky, a popřel spekulace o závazném dodatku k smlouvě. Baxa navrhl Bartoška jako kandidáta SPOLU, kritizoval Okamuru a upozornil na absenci kompromisu. Vondráček označil podpis smlouvy všemi 108 poslanci za standardní praxi z roku 2018, ne závazek hlasovat, ale pro stabilitu vlády na čtyři roky, a označil Okamuru jako schopného nástupce Pekarové Adamové. K Rakušanovi jako místopředsedovi za STAN Vondráček slíbil gentlemanské dohody v tajné volbě bez strachu, a kritizoval předchozí vládu za nepravicové kroky jako zvyšování daní a ETS 2. Debata skončila ujištěním o rychlém nástupu vlády ke sjednání nápravy.  

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31