V pondělí 31. 3. a v úterý 1. 4. "obsadili" Svobodní vchody do finančních úřadů po celé České republice, aby získali podpisy pod petici proti novým typům povinných registračních pokladen. Přiipojit se můžete i Vy, a to osobně u petičních stolků nebo stažením, vyplněním a zasláním petice níže:
Argumenty proti zavádění registračních pokladen:
1. Kromě intenzivních diskusí a dohadů neexistují žádné objektivní (státní administrativou neprodukované) analýzy, které by kvantifikovaly či v detailu popisovaly výsledek těchto daňových opatření v jiných zemích (viz Slovensko). Pokud vlády či ministerstva financí uvádějí meziroční nárůst daňových výnosů, nelze prokázat, že ho nezapříčinily jiné faktory (např. růst ekonomiky).
2. Neexistují žádné analýzy, které by dopředu prokazovaly budoucí přínos (ani na základě zkušeností z jiných zemí – viz bod 1). Lze pouze predikovat nákladový a administrativní dopad na podnikatele (viz dále). Celý záměr by se tedy měl odehrávat metodou pokusu vlády na občanech – ekonomických subjektech.
3. Značné náklady na pořízení RP/zařízení EET, jejich provoz, administrativa, náklady na služby servisních středisek atd. Zařízení EET navíc vyžaduje on-line připojení k internetové síti, a to i v případě malých nevýznamných provozoven v odlehlých oblastech. Tyto náklady mimo jiné sníží základ daně z příjmů, a tím i daňový výnos pro stát.
Ceny RP/zařízení EET se pohybují zhruba od 5 do 35 tis, za střední cenovou úroveň zařízení bývá považována částka 10 tis Kč. Počet RP/zařízení EET se bude blížit miliónu. Celkové odhadované náklady na pořízení jsou 5–10 mld Kč, případně i více (závisí na počtu nových zařízení). V ČR existuje podle ČSÚ cca 235 tis. obchodních podniků a 50 tis. podniků veřejného stravování; přitom značná část podniků má více provozoven, a na značné části provozoven je více pokladen (včetně záložních). Každou pokladnu musí servisní středisko nejméně jednou za 24 měsíců kontrolovat, samozřejmě při změně provozovatele, při poruchách apod.
Např. na Slovensku stálo partikulární opatření vybavit RP fiskálním modulem zhruba 40 milionů eur, tedy asi miliardu českých korun.
4. Pravděpodobný nedostatek kvalitních servisních techniků (je certifikováno cca 160 typů registračních pokladen) a také nedostatek servisních míst.
5. Značné náklady daňové správy včetně Ministerstva financí, sestávající z nutnosti zavedení rozsáhlé administrativy a najmutí a vyškolení dalších pracovníků za účelem provádění nutné kontroly. Podle šéfa Generálního finančního ředitelství ČR Jana Knížka by si povinné zavedení registračních pokladen v ČR vyžádalo vznik až 500 nových pracovních míst pro úředníky, kteří by chodili do terénu kontrolovat účtenky z těchto pokladen (při průměrné mzdě by se tak jednalo jen o mzdový náklad v hodnotě 150 mil Kč ročně). Mzdový/administrativní náklad pro kontrolu EET lze odhadovat jako obdobný.
6. Zvyšuje se také riziko korupce na všech úrovních. Každá technika se dá nastavit tak, aby vykazovala žádoucí nepravdivé údaje. Servisní technik není veřejný činitel, nemá tedy zvýšenou trestní odpovědnost, a riziko odhalení je zde minimální (oproti tomu kolik odborně zdatných techniků bude mít k dispozici daňová správa je otázkou). Dále, vztah mezi daňovým subjektem a servisním střediskem je vztahem obchodně právním, uzavření smlouvy mezi daňovým subjektem a servisním střediskem nelze vynutit. Protože obchodník či hostinský nemůže bez fiskální kontrolní pokladny svou živnost provozovat, bude vydán do rukou servisního střediska. Jistě si lze představit, že servisní středisko odmítne uzavřít smlouvu s obchodníkem v odlehlých horských oblastech kvůli obtížné dostupnosti, a bude si takto vynucovat vyšší cenu. Zvýšené náklady na splnění povinných podmínek pro výkon podnikání mohou být pro drobné živnostníky likvidační, a to zejména v ekonomicky méně výkonných regionech. Právě v těchto lokalitách by měl být stát rád za každého práceschopného občana, který sám podniká a který vytváří další pracovní místa, a ne vytvářet takové překážky podnikání, které situaci ještě zhorší.
7. Likvidace mnohých malých živností, které nebudou schopny nákladovou a byrokratickou zátěž zvládnout (pochopitelně související s eliminací daňového výnosu z takové činnosti a ztrátou zaměstnání dotčených občanů). Nemalé praktické důsledky toto může mít také v místech, kde je v současnosti takové podnikání klíčové pro danou lokalitu – např. odlehlé vesnice (dodatečné náklady na zajištění požadovaných služeb obyvatelstvem, např. na dopravu do vzdálenějších měst). (Alternativa: Zvýšené náklady na splnění povinných podmínek pro výkon podnikání mohou být pro drobné živnostníky likvidační, a to zejména v ekonomicky méně výkonných regionech. Právě v těchto lokalitách by měl být stát rád za každého práceschopného občana, který sám podniká a který vytváří další pracovní místa, a ne vytvářet takové překážky podnikání, které situaci ještě zhorší.)
8. Není opodstatněné, proč by fiskální pokladny/EET měly být povinností pouze pro provozovatele maloobchodu a hostinské činnosti, tedy vybranou skupinu ekonomických subjektů (ignorujíce velké firmy, oblast služeb apod.). Živnostníci za hlavními daňovými úniky nestojí, a stát se tak chystá diskriminovat jednu skupinu ekonomických subjektů oproti druhé – cílí na tu skupinu, která se neumí efektivně bránit a u které je dopad daňové represe jistější.
9. Možnost obcházení daňových pravidel nezmizí. Na výběr daní systém RP/EET nemá žádný (či má pouze zanedbatelný) vliv. Například na Slovensku podnikatelé nacházejí nové způsoby, jak systém obejít, a vláda proto musí každý rok zákon o registračních pokladnách měnit a zavádět neustále nová a tvrdší opatření. Je odhadováno, že až pětina slovenských pokladen má upravený software, který umožňuje neoprávněný zásah ze strany podnikatele.
10. Drakonické pokuty za špatně zaevidovanou platbu (např. na Slovensku až do výše 3000 €, tedy 100 tis Kč) – bez prokázání úmyslu podnikatele a dle libovůle kontrolujícího úředníka (viz bod 6 – korupční potenciál).
11. Technické argumenty proti zavádění registračních pokladen
– Pokud stát zavede hranici evidence tržeb do určité výše, např. do 50 Kč, není jasné, na základě jaké analýzy bude tato „správná“ hranice stanovena, kolik tržeb bude do tohoto limitu „rozděleno“ a proč vůbec nemusí být tržba za kávu nebo za dva kg cukru zaznamenána, pokud již pokladna existuje. Má-li se jednat o jakousi administrativní úlevu pro podnikatele, pak tím stát dává jednoznačně najevo jaká zátěž je celkově s touto daňovou represí spojena.
– Prodávající má sice povinnost pokladní blok vydat, ale kupující nemá povinnost jej převzít – takže bude používán na další prodeje, bude prodáván (zejména, pokud se týká PHM) jako náklad. Praxe tomu přesně odpovídá, a proto se státy snaží motivovat občany k přebírání účtenek od obchodníků loteriemi, u kterých je výsledek ještě mnohem více neprůkazný (v návrhu zákona o registračních pokladnách, který byl předkládán před několika lety, byla zakotvena povinnost kupujícího si účtenku vyžádat a převzít a pro účely kontroly plnění této povinnosti ji mít u sebe v okruhu 50 metrů od místa, kde nákup provedl, pod sankcí v desítkách tisíc korun). Pokud by byla kupujícímu uložena povinnost účtenku převzít a v určitém vymezeném okruhu od místa nákupu se s ní pod sankcí uložení pokuty prokázat, povede to pouze k neopodstatněným represím vůči zákazníkům.
– Zvýšené tržby se dají „vymazat“ vyššími, byť fiktivními, ale těžko odhalitelnými, výdaji.
