PILC: Sčítání počítačů

PILC: Sčítání počítačů

Název „Sčítáni lidu, domů a bytů“ je nepravdivý. Stát ví, kolik je tady lidí, domů a bytů. Přesnější název by byl asi „Zjišťování Vašich majetkových poměrů“, „Narušování Vašeho soukromí“, „Průzkum trhu za peníze daňových poplatníků“ nebo třeba „Sčítání počítačů a připojení k Internetu“.

Zjišťování vlastnictví televize, ledničky, automobilu atd. v dřívější době souviselo s centrálním plánováním hospodářství. Centrální regulátoři a plánovači potřebovali zjistit, kolik se čeho má vyrobit, kdo co potřebuje. Ve svobodné společnosti sčítání není potřeba, protože tyto věci řeší cenový systém a volný trh. Na základě sčítání tehdy mohli zjistit například, že lednička byla ve třech čtvrtinách domácností. Ledničku do každé rodiny nejpozději do konce příští pětiletky!

Ale to už je dávno, kdy tady bylo centrálně řízené a plánované hospodářství (tj. jeden ze znaků socialismu). Teď už je to všechno úplně jinak.

Určitě? Co třeba závazek do roku 2020 vyrábět 13% energie z obnovitelných zdrojů? Jestli toto není centrální řízení a plánování hospodářství, tak už nevím co.

Zjišťování vybavení domácnosti (třeba ledničkou, televizorem) souviselo s centrálním řízením a plánováním společnosti. Zjišťování vybavení domácnosti počítačem a připojením k Internetu souvisí s – a teď pozor – rozvojem informační společnosti! Komisařka pro informační společnost Viviane Reding* by chtěla řídit úplně všechno. I Internet! Taky chce stimulovat hospodářský růst.

Téměř všechny domácnosti jsou vybaveny ledničkou, mikrovlnkou, televizorem a podobně. Takže tyto předměty jsou pro centrální plánovače nezajímavé. Pokud by například jen polovina domácností měla ledničku, můžete se vsadit, že by lednička byla také předmětem sčítání. V takové situaci jsou počítače a připojení k Internetu. Dejme tomu, že jsou třeba v polovině domácností. Takže věčně nespokojený centrální plánovač může přijít a začít popostrkovat ten pomalý trh ke světlejším zítřkům, tedy chci říci informační společnosti. Je to zvláštní, ale podle centrálního regulátora a plánovače trh nikdy není optimální. Vždycky je buďto moc pomalý (je třeba stimulovat, za Vaše peníze) nebo moc rychlý (je třeba regulovat, brzdit, za Vaše peníze), ceny jsou zase vždy příliš vysoké nebo příliš nízké. Moc často neřekne: „To je paráda, jak ten trh skvěle funguje a jak ty ceny jsou akorát, takže se do toho vůbec nemusím vrtat.“ To je ale náhoda! Čímpak to asi je?

Proč to všechno? Jako v tehdejším socialismu stejně tak i v dnešním jde o Moc a Vliv malé skupiny lidí na úkor naší svobody. Jde o peníze (Překvapení!). Naše peníze. Je třeba nějak ospravedlnit vysoké daně a přerozdělování. Musíme dotovat tohle a tamto. Dosavadní vládnoucí strany se vždy praly o moc a vliv. Praly se o naše peníze, které nám stát bere. Střídaly se u vlády a chtěly být u toho přerozdělování. Chtěly mít naše peníze pod svojí kontrolou. Nijak podstatně se v tom nelišily. Kolik politických stran Vám říká „Víte co, nechte si Vaše peníze, Vy s nimi umíte naložit nejlíp. Nebo určitě líp, než jak s nimi dokáže naložit stát.“? Je to výhodnější asi tak o… 100 000 000 000 korun. Když si půjdete koupit třeba boty za vlastní peníze, prodávající Vám nabídne nějaké předražené s tím, že když je koupíte, tak Vám dá malý úplateček. Dává to nějaký smysl? Kdybychom v maximální možné míře zacházeli s vlastními penězi a stát by dostal jen nutné minimum, problém s korupcí by se radikálně omezil. Tam někde možná lítá těch 100 miliard ročně (peněz daňových poplatníků). 100 miliard je pěkný balík. Na přerozdělování je zainteresováno spousta vlivných jednotlivců a vlivných zájmových skupin. Není v ničím zájmu, aby se tento byznys přerušil. Tedy až na zbývajících 10 milionů obyčejných občanů. Proto nám dosavadní vládnoucí strany neříkaly, že přes stát protéká zbytečně příliš mnoho peněz a že státní rozpočet by vlastně měl být menší, protože cpát takové peníze do státu je ke škodě běžných občanů. Nechtějí z rukou pustit naše peníze.

No a k tomu právě slouží sčítání lidu, domů a bytů. Na základě zjištěné statistiky je potom možné centrálně plánovat a regulovat a přerozdělovat..  Vaše peníze. A jde o daleko větší peníze, než jsou 2,5 miliardy za sčítáni lidu.

Neexistence statistik by znemožnila centrální řízení a plánování společnosti.

*oprava: V.Reding je bývalou komisařkou pro informační společnost a sdělovací prostředky, nyní komisařkou pro spravedlnost, základní práva a občanství.

Jindřich Pilc je předsedou krajského sdružení Svobodných v Ústeckém kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31