Petr Mach v Olomouci o budoucnosti EU

Petr Mach v Olomouci o budoucnosti EU

V úterý 19. dubna 2016 navštívil europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach Olomouc. Nejprve diskutoval na Právnické fakultě s Robertem Zbíralem, politologem a odborníkem na evropské právo z Univerzity Palackého. Mluvili o vystoupení Británie z EU, případném referendu o vystoupení Česka a o budoucnosti celé EU.

Sál byl doslova narvaný, odhadem si diskusi nenechalo ujít asi 250 studentů. Těžko byste hledali dva lidi s více rozpornými názory na EU, než jsou právě Petr Mach a Robert Zbíral. Díky tomu byla diskuse zajímavá, místy velmi ostrá a tu a tam i hodně vtipná.

Každý nejprve vystoupil s vlastním proslovem a pohledem na Brexit a budoucnost EU. P. Mach např. zdůraznil, že „Brexit je velká příležitost a jednou budeme mít takové referendum také v ČR“. Vyjmenoval také, co oceňuje na EU (volný obchod, cestování ad.) a zdůraznil, že to jde i bez zbytečné byrokratické zátěže a nadměrného přerozdělování.

R. Zbíral hned tyto názory podrobil kritice: „Pohled Svobodných je optimistický. Oni předpokládají, že jsou všichni lidé samostatní a schopní se o sebe postarat.“ A na opěradlo své židle položil malou vlajku EU – aby prý byly jeho názory zřejmé na první pohled. Na to Petr Mach reagoval s úsměvem: „To se tedy musím také nějak značit“ a připnul si na klopu saka odznáček Svobodných. Studenti se dobře bavili.

„Kdyby se EU přeměnila a odbourala zbytečnou byrokracii a přerozdělování peněz z našich daní, tak nejen, že bych se smířil s názvem Unie, já bych snad i vyvěsil ten ošklivej prapor,“ odpověděl na jednu z otázek z publika Petr Mach a ukázal na Zbíralovu vlaječku na židli. „Pobyt v Evropském parlamentu mě prostě nepřesvědčil o prospěšnosti EU, ale naopak ve mně posílil skepticismus.“

Robert Zbíral samozřejmě reagoval zcela opačně. „To zní pěkně – odbyrokratizovat. Pro mě je to ale úsměvné“ a zkritizoval i Evropské sdružení volného obchodu: „Proč, když je to tak výhodné, tak odtud všichni utekli? Utekli do EHS, a z toho se pak stala EU.“

Výjimky pro ČR

P. Mach připomněl, že navrhl premiéru Sobotkovi, aby vyjednal České republice stejné výjimky, jako má Británie: „Skvělá příležitost pro to byla, když Británie na únorovém summitu požadovala pro sebe další výjimky. Aby je dostala, musely by s tím souhlasit všechny ostatní členské země. Byl jsem pro to, požadavkům Velké Británie vyhovět. Ale ne zadarmo! Vyzval jsem proto dopisem premiéra Sobotku, aby s britskými požadavky souhlasil výměnou za dvě drobné výjimky pro Českou republiku, a to za výjimku z migrační politiky – aby nám EU nemohla nařizovat kvóty na přerozdělování migrantů – a výjimku z eura – aby u nás nemohlo být zavedeno euro proti naší vůli.“

O euru

K dotazu ohledně přijetí eura P. Mach mj. řekl: „Situace se dramaticky mění, když jsem takhle besedoval před šesti lety o euru, byl jsem za vyvrhele, že jsem chtěl zachovat českou korunu. A dnes jste pro euro snad jediný vy, ne?“ Prohodil ke Zbíralovi a vzbudil opět hlasitý smích v sále.

Zbíral pohotově reagoval: „Nevím, zda jsem sám, ale určitě jsem pro. Evropská integrace se pohybuje mezi tím, co je možná a co by bylo efektivní. EU si dovolí jen to, co jí dovolí členské státy.“

O kvótách na uprchlíky

Ani v otázce kvót se neshodli. Zatímco P. Mach je od začátku odmítá (a vždy hlasuje proti nim), R. Zbíral kvóty dle svých slov nepovažuje za hloupost. Podle jeho názoru by nám umožnili uprchlíky vyhostit: „A problém by se vyřešil sám.“

Jak vystoupit z EU

Jedna otázka se týkala i knihy Jak vystoupit z EU, kterou P. Mach napsal v r. 2010. Student se ptal, co autor říká tomu, že R. Zbíral o ní řekl „Ta knížka nestojí za citaci,“ což opět pobavilo celý sál. R. Zbíral svůj citát doplnil: „Zakoupil jsem knížku a nenašel v ní žádnou svou citaci. Proto to pro mě není odborná publikace, ale politický manifest.“

P. Macha pobaveně reagoval: „Jako autor jsem potěšen citátem, že moje kniha nestojí za citaci. Samozřejmě, že to není vědecká publikace, ale politický pamflet v tom dobrém slova smyslu.“

Na to mu R. Zbíral věnoval svou knihu „Přenos pravomocí členských států na EU“ – prý aby měl příště co citovat.

Brexit a vlna odchodů

Neshodli se samozřejmě ani v odpovědích na otázku, zda by Brexit rozpoutal vlnu odchodů z EU. P. Mach si myslí, že ano a že „to bude znamenat řadu příležitostí. Vy jste tehdy neměli možnost hlasovat o našem vstupu do EU a teď byste mohli.“

R. Zbíral: „Já si nemyslím, že to začne a ani nemyslím, že to půjde hladce.“

Ostrá diskuse se rozjela také po Machově přirovnání EU k Římské říše: „Mně to připomíná pád říše římské. Ta si také myslela, jak je nejlepší a posmívala se všem barbarům kolem sebe, a nakonec dopadla špatně a rozpadla se. Podobnou pýchu vidím v současné EU – ten pocit nadřazenosti a současně úpadek.“

Na to R. Zbíral kontroloval: „To pokulhává, Římská říše byla silná, dokud byla centralizovaná.“

Dvě hodiny opravdu zajímavé až zábavné diskuse uběhly jako nic a byl konec. Někteří studenti se pak ještě přišli s P. Machem vyfotit nebo prohodit pár slov „soukromě“.

BESEDA S OBČANY

V podvečer se pak konala přednáška s následnou diskusí, kterou pořádalo Krajské sdružení Svobodných v Olomouckém kraji. Organizátoři si pochvalovali, že přišli nejen členové strany, ale též řada lidí-nestraníků.

„EU se dostala od kvót na mléko ke kvótám na přerozdělování lidí. EU tím ovšem nezajišťuje naši bezpečnost, ona ji tím přímo ohrožuje,“ prohlásil P. Mach úvodem a mluvil i o Brexitu: „Po případném vystoupení z EU neskončí politické boje o různé věci, ale skončí vymlouvání se na Brusel v duchu tohle musíme udělat, protože to chce Brusel..“

Upozornil také: „Před referendem o vstupu ČR do EU dala Špidlova vláda 200 milionů na informační kampaň, což ale nebyla vůbec informační kampaň, ale jasná jednostranná propaganda pro vstup. A totéž teď udělala britská vláda!“

Mluvilo se i o povinném přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, k čemuž P. Mach mj. upozornil: „Kdyby neexistovala EU směrnice, byla by bionafta tak drahá, že by si ji nikdo nekoupil. Je to prostě typický zákon, který nařizuje něco dělat hloupým způsobem.“

Po skončení akce ještě P. Mach dlouho debatoval s účastníky individuálně. Mnozí přítomní členové a příznivci Svobodných pak přímo na místě podepisovali svůj souhlas s kandidaturou do krajských voleb a někteří přítomní návštěvníci z řad veřejnosti rovnou projevili zájem o členství ve straně.

Kateřina Kašparová
tisková mluvčí P. Macha

e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31