Děkuji Vám, že jste si přišli v tento den se Svobodnými připomenout Den nezávislosti.
Vyjadřujeme tím společně, že nám není jedno, kdo nám vládne, odkud nám vládne, a případně že nám vůbec někdo vládne.
Sešli jsme se tu dnes, abychom si připomněli datum 28. října 1918 jako den, kdy došlo k obnovení české státnosti po mnoha staletích, kdy nám bylo vládnuto odjinud.
Toto obnovení samostatného státu nepřišlo automaticky. Nenastalo by, kdyby nebylo hrdinství lidí jako Alois Rašín, nebo 70 let předtím Karla Havlíčka či Josefa Jungmanna, který má sochu zde na tomto náměstí.
Obnovu naší státnosti oslavujeme nejen proto, že nám přestaly vládnout jiné národy. Samostatnost oslavujeme i jako cestu k prosperitě, která nastala, jako důsledek osamostatnění a která trvala bohužel jenom 20 let, než jsme o svoji svrchovanost opět přišli, když z nás německá říše udělala protektorát.
Naši státnost se povedlo obnovit opět díky hrdinství lidí, kteří šli bojovat proti cizí nadvládě do Anglie, Francie nebo na východ, do Sovětského svazu.
My se tu ale dnes scházíme nejen proto, abychom si připomněli minulost, ale také abychom mluvili i o dnešku. A to proto, že jsme, aniž by si to většina lidí uvědomila, o naši svrchovanost, a tedy i o svobodu znovu přišli – v roce 2003, když lidé hlasovali v referendu pro vstup České republiky do Evropské unie.
Někdo může namítat – a budeme to slýchat neustále – že jsme o vstupu do EU přece rozhodli dobrovolně a že zase můžeme z EU vystoupit. Mám proti tomu dvě námitky.
Jednak je zde řada těch, kdo v roce 2003 možnost hlasovat v referendu neměli – a přesto dnes žijí v zemi, která je členem EU z rozhodnutí někoho jiného. A takových lidí, kteří neměli tu možnost se rozhodnout, samozřejmě každým rokem přibývá.
Za druhé, to, že jsme vstoupili do EU dobrovolně, neznamená, že jsme se tím nepřipravili o samostatnost.
Mnozí lidé mají pocit, že je lepší, když někdo za nás vyřeší problémy, že za nás bude rozhodovat. To mi přijde jako velký alibismus. Je to podobné, jako když nyní mnoho lidí slyší na billboardová hesla typu „Prostě to za vás zařídíme! Prostě se nemusíte starat, prostě to uděláme.“ To je politika vzdávání se odpovědnosti. A tuto politiku bohužel zvolili mnozí voliči, když jsme vstupovali do EU. Vzdáváme se tím odpovědnosti: „Oni vymyslí, co máme financovat, oni mají dotační programy, oni mají směrnice na to, jak se máme chovat, čím máme svítit, topit atd.“ Ale ruku v ruce se zbavováním se odpovědnosti přicházíme o svobodu. A když přicházíme o svobodu, připravujeme se o prosperitu, která je vždy jen důsledkem svobody. Nelze se uregulovat k prosperitě. Nelze nařízeními zařídit prosperitu. Prosperita je důsledek toho, že lidé se jako svobodné bytosti mohou chovat podle svého, aniž by škodili druhým. A to je naše politická filozofie.
Jako občan jsem v této zemi rád a chci zde žít. Chci zde žít se svojí rodinou a nechci, aby jednou moje děti musely emigrovat. Bohužel vídám kolem sebe stále častěji, že lidé odcházejí do Velké Británie či do Švýcarska, což jsou pro ně svobodnější země, kde si dokážou vydělat peníze. Bohužel to tak bylo po staletí, že z této země lidé odcházeli. Nechci, aby se to dělo. Chci, abychom si uchovali naši svrchovanost a naši svobodu, naši jedinečnost. Nechci, abychom pili jenom europivo a jedli euromáslo, aby všude bylo všechno stejné. Rád cestuju po celé Evropě a mám radost, že je to v každé zemi jiné a že se můžeme navzájem inspirovat.
Pokud nám někdo říká, že je přece dobré být v EU, protože můžeme svobodně cestovat a obchodovat, tak my na to říkáme – my chceme svobodně cestovat a obchodovat, ale na to nepotřebujeme EU! Na to nám stačí svobodný obchod a svobodné cestování. Na to nám stačí společný prostor, kde se neuvalují cla, kde se nestaví bariéry, které lidem brání vzájemně komunikovat.
Pokud nám někdo říká „to je ale dobře, že jsme v EU, protože dostáváme na dotacích víc, než kolik tam platíme“ tak na to říkám, že tyto dotace jsou velmi draze vykoupeny! Jsou vykoupeny tím, že musíme poslouchat směrnice někoho jiného a začínáme si mysle, že bychom si sami nedokázali zaplatit naše čističky, naše chodníky a naše cyklostezky podle toho, kolik bychom jich chtěli mít.
Proto nesmíme polevit v našem úsilí dosáhnout opět svrchovanosti ČR, a tím pádem i osobní svobody nás všech. Buďme připraveni, že nás na počátku nebude mnoho. Buďme připraveni na to, že se naši odpůrci nevzdají a nebudou nám naši situaci nijak ulehčovat.
To, že jsme získali mandát v Evropském parlamentu, nám samozřejmě nezajistí svrchovanost. Díky tomu tam můžeme, dokud se našim oponentům nepodaří nás umlčet, říkat naše názory. A oni se nás budou snažit nás umlčet. Budou říkat, že se spojujeme s ďáblem, budou se snažit zničit frakci euroskeptiků, budou nás kritizovat, že máme asistenty, když jsme euroskeptici, že je můžou mít jen ti ostatní. Na to všechno buďme připraveni a nenechme se tím prosím nijak zviklat, pojďme to spolu táhnout dál, abychom zde mohli slavit skutečnou nezávislost třeba už v roce 2018!
Petr Mach na shromáždění Svobodných dne 28. října 2014 v Praze
