Petr Mach: Není nám jedno, kdo nám vládne

Petr Mach: Není nám jedno, kdo nám vládne

Děkuji Vám, že jste si přišli v tento den se Svobodnými připomenout Den nezávislosti.

Vyjadřujeme tím společně, že nám není jedno, kdo nám vládne, odkud nám vládne, a případně že nám vůbec někdo vládne.

Sešli jsme se tu dnes, abychom si připomněli datum 28. října 1918 jako den, kdy došlo k obnovení české státnosti po mnoha staletích, kdy nám bylo vládnuto odjinud.

Toto obnovení samostatného státu nepřišlo automaticky. Nenastalo by, kdyby nebylo hrdinství lidí jako Alois Rašín, nebo 70 let předtím Karla Havlíčka či Josefa Jungmanna, který má sochu zde na tomto náměstí.

Obnovu naší státnosti oslavujeme nejen proto, že nám přestaly vládnout jiné národy. Samostatnost oslavujeme i jako cestu k prosperitě, která nastala, jako důsledek osamostatnění a která trvala bohužel jenom 20 let, než jsme o svoji svrchovanost opět přišli, když z nás německá říše udělala protektorát.

Naši státnost se povedlo obnovit opět díky hrdinství lidí, kteří šli bojovat proti cizí nadvládě do Anglie, Francie nebo na východ, do Sovětského svazu.

My se tu ale dnes scházíme nejen proto, abychom si připomněli minulost, ale také abychom mluvili i o dnešku. A to proto, že jsme, aniž by si to většina lidí uvědomila, o naši svrchovanost, a tedy i o svobodu znovu přišli – v roce 2003, když lidé hlasovali v referendu pro vstup České republiky do Evropské unie.

Někdo může namítat – a budeme to slýchat neustále – že jsme o vstupu do EU přece rozhodli dobrovolně a že zase můžeme z EU vystoupit.  Mám proti tomu dvě námitky.

Jednak je zde řada těch, kdo v roce 2003 možnost hlasovat v referendu neměli – a přesto dnes žijí v zemi, která je členem EU z rozhodnutí někoho jiného. A takových lidí, kteří neměli tu možnost se rozhodnout, samozřejmě každým rokem přibývá.

Za druhé, to, že jsme vstoupili do EU dobrovolně, neznamená, že jsme se tím nepřipravili o samostatnost.

Mnozí lidé mají pocit, že je lepší, když někdo za nás vyřeší problémy, že za nás bude rozhodovat. To mi přijde jako velký alibismus. Je to podobné, jako když nyní mnoho lidí slyší na billboardová hesla typu „Prostě to za vás zařídíme! Prostě se nemusíte starat, prostě to uděláme.“ To je politika vzdávání se odpovědnosti. A tuto politiku bohužel zvolili mnozí voliči, když jsme vstupovali do EU. Vzdáváme se tím odpovědnosti: „Oni vymyslí, co máme financovat, oni mají dotační programy, oni mají směrnice na to, jak se máme chovat, čím máme svítit, topit atd.“ Ale ruku v ruce se zbavováním se odpovědnosti přicházíme o svobodu. A když přicházíme o svobodu, připravujeme se o prosperitu, která je vždy jen důsledkem svobody. Nelze se uregulovat k prosperitě. Nelze nařízeními zařídit prosperitu. Prosperita je důsledek toho, že lidé se jako svobodné bytosti mohou chovat podle svého, aniž by škodili druhým. A to je naše politická filozofie.

Jako občan jsem v této zemi rád a chci zde žít. Chci zde žít se svojí rodinou a nechci, aby jednou moje děti musely emigrovat. Bohužel vídám kolem sebe stále častěji, že lidé odcházejí do Velké Británie či do Švýcarska, což jsou pro ně svobodnější země, kde si dokážou vydělat peníze. Bohužel to tak bylo po staletí, že z této země lidé odcházeli. Nechci, aby se to dělo. Chci, abychom si uchovali naši svrchovanost a naši svobodu, naši jedinečnost. Nechci, abychom pili jenom europivo a jedli euromáslo, aby všude bylo všechno stejné. Rád cestuju po celé Evropě a mám radost, že je to v každé zemi jiné a že se můžeme navzájem inspirovat.

Pokud nám někdo říká, že je přece dobré být v EU, protože můžeme svobodně cestovat a obchodovat, tak my na to říkáme – my chceme svobodně cestovat a obchodovat, ale na to nepotřebujeme EU! Na to nám stačí svobodný obchod a svobodné cestování. Na to nám stačí společný prostor, kde se neuvalují cla, kde se nestaví bariéry, které lidem brání vzájemně komunikovat.

Pokud nám někdo říká „to je ale dobře, že jsme v EU, protože dostáváme na dotacích víc, než kolik tam platíme“ tak na to říkám, že tyto dotace jsou velmi draze vykoupeny! Jsou vykoupeny tím, že musíme poslouchat směrnice někoho jiného a začínáme si mysle, že bychom si sami nedokázali zaplatit naše čističky, naše chodníky a naše cyklostezky podle toho, kolik bychom jich chtěli mít.

Proto nesmíme polevit v našem úsilí dosáhnout opět svrchovanosti ČR, a tím pádem i osobní svobody nás všech. Buďme připraveni, že nás na počátku nebude mnoho. Buďme připraveni na to, že se naši odpůrci nevzdají a nebudou nám naši situaci nijak ulehčovat.

To, že jsme získali mandát v Evropském parlamentu, nám samozřejmě nezajistí svrchovanost. Díky tomu tam můžeme, dokud se našim oponentům nepodaří nás umlčet, říkat naše názory. A oni se nás budou snažit nás umlčet. Budou říkat, že se spojujeme s ďáblem, budou se snažit zničit frakci euroskeptiků, budou nás kritizovat, že máme asistenty, když jsme euroskeptici, že je můžou mít jen ti ostatní. Na to všechno buďme připraveni a nenechme se tím prosím nijak zviklat, pojďme to spolu táhnout dál, abychom zde mohli slavit skutečnou nezávislost třeba už v roce 2018!

Petr Mach na shromáždění Svobodných dne 28. října 2014 v Praze

zpráva z akce zde

videozáznam vystoupení P. Macha zde

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31