Regulační poplatky ve zdravotnictví jsou asi nejviditelnější součástí reforem současné vlády. Je škoda, že se nepovedlo udělat významnější pozitivní reformní kroky, které by byly přivítány většinou voličů a zároveň zajistily vyrovnané veřejné finance a omezení míry přebujelého státního přerozdělování.

Občan, který je jak proti zbytečným regulacím, tak proti nadměrným daním a poplatkům, těžko může považovat regulační poplatky za správné řešení problémů našeho zdravotnictví – když už v názvu obsahují jak slovo „regulační“ tak slovo „poplatky“. Vládní strany se proto nemohou divit, že v posledních volbách ztratily mnoho voličů.

Z ekonomického hlediska regulační poplatek funguje jako daň. Když uvalíme třicetikorunovou daň na krabičku cigaret, také můžeme očekávat, že klesne poptávka, za předpokladu, že je elastická. Zdravotnický regulační poplatek je tedy v podstatě spotřební daní, uvalenou na každou návštěvu doktora. A to je špatný základ reformy.

Ani já proto nejsem fanouškem zdravotnických regulačních poplatků ve stávající podobě. Na druhou stranu zastávám názor, že za služby se má platit. My ale za zdravotnictví platíme – zdravotní pojištění, které činí 13,5 % platu. Člověk s průměrnou mzdou tak ročně odvede do českého zdravotnictví – kromě poplatků a přímých plateb – asi 35 tisíc korun.

Problém je ale v tom, že tzv. zdravotní pojištění ve skutečnosti není pojištěním, ale daní. Aby bylo skutečným pojištěním, je potřeba do něj vnést základní pojistný princip spoluúčasti.

Místo regulačních poplatků bychom tak mohli mít dobrovolnou spoluúčast pro ty, kdo si takovou možnost zvolí výměnou za snížené pojistné. Podobně jako to dnes funguje např. u komerčního havarijního pojištění. Kdo by žádné přímé platby u lékaře platit nechtěl, platil by dál stávající nesnížené pojistné. Důležitá je svoboda volby. Každý ať si zvolí, co mu lépe vyhovuje. Za sebe říkám, že bych si určitě v takovém systému zvolil spoluúčast v podobě přímých plateb u lékaře výměnou za snížené pojistné.

A jak transformovat zdravotní pojištění – které je dnes daní – na skutečně pojistný systém? Je potřeba oddělit tu část platby zdravotních odvodů, která představuje „pojistnou“ část, tedy takovou, kterou dnes platí všichni stejnou, a zbytek, který je vlastně zdravotní solidární daní, která se platí podle výše příjmu. Z pojistné části stejné pro všechny plátce by se dala uplatňovat výše popsaná sleva.

Přestože nepovažuji současný systém zdravotních poplatků za správný, ještě horším řešením je totálně socializované zdravotnictví podle pánů Paroubka a Ratha. Proto si myslím, že by Sněmovna měla v lednu podpořit očekávané pozměňovací návrhy Senátu a zdravotní poplatky v našem systému zachovat. Koneckonců, poplatky umožnily věnovat více peněz z veřejného zdravotního pojištění na léčení těch nejzávažnějších nemocí a uspořily peníze těm, kteří jsou nejvíce závislí na drahých lécích.

Nespokojme se ale s regulačními poplatky v jejich stávající podobě. Vnesme do zdravotnictví svobodu volby. Dobrovolný poplatek výměnou za snížené pojistné.

Petr Mach je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku