Vláda plánuje velký zásah do volebního zákona. Svobodné volby, tak jak je známe, končí. Příští volby do sněmovny budou muset politické strany dodržovat na kandidátních listinách povinné kvóty pro ženy. Dokonce se kvůli tomu bude měnit ústava, která nám nyní garantuje rovný přístup ke kandidatuře bez ohledu na pohlaví. A bohužel to není vtip.
Politické strany budou muset mít na kandidátkách povinný podíl žen
Vláda se chystá ke kroku, který zbaví naši demokracii základního principu rovnosti před zákonem a nahradí ji kvótním výběrem žen.
Změnu navrhl ministr pro rovné příležitosti Jiří Dienstbier (ČSSD). Ministerstvo vnitra nyní zpracovává novelu volebního zákona – a taky změnu ústavy.
Naše ústava totiž garantuje „přístup k veřejným funkcím za rovných podmínek“. A to chce Dienstbier změnit.
Do ústavy má přibýt věta:
„Zákon může stanovit opatření na podporu vyrovnaného přístupu žen a mužů ke kandidatuře ve volbách.“
Ministerstvo vnitra v důvodové zprávě vysvětluje, proč je potřeba změnit ústavu, aby mohly být zavedeny kvóty:
Když budou zavedeny kvóty, „občané muži a menšina žen pod stanovenou kvótu nemohou uplatnit své pasivní volební právo (kandidovat), pokud „k sobě“ prostřednictvím volební strany neseženou další osoby, které jsou úředně ženského pohlaví, alespoň na minimální kvótu jejich zastoupení na kandidátní listině.“
Ministerstvo vnitra dále vysvětluje: „To představuje zřejmý zásah do pasivního volebního práva, který vyžaduje, aby existence opatření na podporu vyrovnaného přístupu žen a mužů ke kandidatuře ve volbách byla výslovně dovolena v ústavním pořádku.“
Ministr Dienstbier chystá i další opatření: Při přijímání na vysoké školy a na úřady mají mít přednost Romové. Na nedávné konferenci sufražetek si dokonce připevnil na klopu nápis „žena,“ aby demonstroval, jak hájí "práva" "menšin".
Ať si klidně ministr pro rovné příležitosti změní pohlaví, to je jeho věc. Nedovolme mu ale zničit naši demokracii a princip rovného postavení před zákonem.
Mám úctu k ženám, a právě proto nechci, aby byly jakkoliv zákonem zvýhodňované. Když ženy chtějí, prosadí se, a to i bez kvót. Třeba Margaret Thatcherová byla jedním z nejlepších politiků 20. století.
Podzimní senátní volby mimo jiné rozhodnou, jestli bude mít vláda v Senátu ústavní většinu, aby kvóty prosadila. Jestli vládě změna ústavy projde, je s naší demokracií amen. Co bude následovat? Kvóta pro Romy? Pro gaye? Kvóty na ženy je potřeba zastavit hned na začátku.
Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.
Konzistence místo pokrytectví
Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.
Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.
Obrana podnikatelů a trhu
Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.
Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.
Polsko jako lepší model
Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.
Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.
Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.
Veřejnoprávní média a právo veta
Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.
Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.
