PAYNE: Vleklé reformy zdravotnictví

PAYNE: Vleklé reformy zdravotnictví

České zdravotnictví se trvale nachází v deficitu, příjmy systému nepokrývají náklady, zdravotnický personál je čím dál víc nespokojený. Krátkodobé úspory, které přineslo zavedení poplatků v nemocnicích a v lékárnách, musely zcela předvídatelně po dvou až třech letech vymizet. Efekt takovýchto opatření nemůže nahradit regulaci spotřeby, kterou normálně zajišťuje tržní vztah ceny, nabídky a poptávky.

Deficit ve zdravotním pojištění

K deficitu ve zdravotním pojištění dochází zákonitě: každých několik týdnů přibývají nové lékařské zákroky a služby, nové léky, nové léčebné procedury. Ty jsou několikrát za rok zahrnovány úhradovou vyhláškou do sféry placené z veřejného pojištění. Výše pojistného se ale nemění podle nově zařazených placených služeb. Nejde tedy o nějaké náhodné rozkolísání způsobené například současným snížením daňových výnosů, jde o závažnou chybu systému.

Model českého zdravotnictví se dá připodobnit ke švédskému stolu velmi zvláštního typu: veškerá péče, která existuje, musí být povinně vyložena na stůl a každý může spotřebovat, kolik chce. Vše se musí zaplatit z veřejných prostředků, jejichž objem je však limitován. Hosté se snaží sníst, co se do nich vejde, poskytovatelé pohoštění se snaží z vyčleněných peněz ukrojit pro sebe co nejvíc za co nejméně poskytnutého pohoštění. Někdo na tom dokáže zbohatnout, ale jiní opravdu trvale prodělávají. Proto přicházejí ministři s pokusem nějak spotřebu regulovat.

Jednou z forem regulace je bodový sazebník, resp. úhradová vyhláška. Ve skutečnosti nevíme, kolik co u nás stojí v tržních cenách. Stát zcela ztratil informaci o skutečných cenách lékařské péče (pokud ji kdy měl), některé obory jsou přefinancovány, lékaři tiše inkasují peníze a mlčí, jiné obory jsou podfinancovány a tam trvale naříkají. Na úředníky, kteří rozhodují o cenách, je vyvíjen neskutečný korupční tlak, protože to je jediné místo, kde existuje konkurenční soupeření ovlivňující hospodářský výsledek.

Problém všech plánovačů

Regulované ceny jsou typickým symptomem socialistické ekonomiky a plánovaného hospodářství. Jakmile začneme regulovat ceny, brzy zjistíme, že musíme zároveň regulovat i spotřebu. Spotřebu můžeme regulovat na straně nabídky (vytvořit nedostatkové hospodářství) nebo na straně poptávky nebo obojí. Zároveň s regulací ceny tedy vyvstává klasický problém všech plánovačů: jak správně stanovit množství spotřeby v každé jednotlivé kategorii – v tomto případě u každého typu zdravotní péče.

Příkladem může být léková politika. Pro nový lék může být registrace odmítnuta jen z důvodů jakosti, bezpečnosti nebo účinnosti. Objevuje se mnoho nových léků a tak náklady prostředků na léky rostou. Stát to řeší regulací cen a omezením sortimentu hrazených přípravků. Protože však stát kontroluje a určuje ceny léků a neexistuje soutěž, která by vedla k nalezení skutečných tržních cen, zákonitě nastávají i případy, kdy se u nás prodávají léky za ceny vyšší, než by bylo nutné.

Dalším příkladem regulace (omezování) jsou smlouvy mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními: pojišťovny požadují po lékařích dodržování plánovaných limitů, posílají revizní lékaře, omezují počty smluvních lékařů a zařízení. Některé soukromé lékařské praxe spontánně ve spolupráci s pojišťovnami vytvořily cosi jako cechovní systém, který nepustí žádného nového „vetřelce“ do systému. Zvláště, kdyby nabízel stejnou péči levněji!
Našli bychom mnoho podobných příkladů, jak regulované hospodaření ve skutečnosti vede k plýtvání. Regulovaný systém není hospodárný, ani jej nelze uregulovat do nějakého rovnovážného stavu, jehož náklady by rostly jen úměrně s inflací a hospodářským růstem ekonomiky.

Zatímco všude jinde jsme zavedli alespoň do jisté míry fungující tržní vztahy, ve zdravotnictví od okamžiku zavedení bodového sazebníku se za posledních dvacet let podařilo vytvořit z polovojensky řízeného zdravotnictví zdravotnický socialismus se všemi negativními průvodními jevy, které z fungování reálného socialismu a plánování v ekonomice pamatujeme. Socialistické hospodaření, jak známo, fungovalo (tak špatně, jak jen fungovat umí) až do té doby, kdy lidem došla trpělivost, a začali cinkat „klíčema“.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných a poradcem prezidenta republiky

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31