1. Strana svobodných občanů je jako jediná strana u nás založena plně na elektronické komunikaci. Přitom jsou zachovány všechny demokratické principy. To je novinka, která zatím nemá obdobu. Časově jsou jednání velmi úsporná, protože se na sněmech odehrávají diskuse, zatímco rozhodování probíhá v prodloužené lhůtě na internetu, takže se jej může zúčastnit každý, nezávisle na tom, odkud se připojí k internetu. Internetová strana šetří čas a umožňuje rychlé rozhodování. Jedinečný systém elektronického hlasování respektuje tajnost hlasování a zároveň i ověřitelnost započtení hlasu. Svobodní nabízejí účast na politickém dění i těm, kdo mají málo času a chtějí s ním účelně hospodařit. Svobodní jsou ve srovnání s ostatními stranami o krok napřed.
2. Svobodní mají otevřené primárky. Zkušenosti ukazují, že největší nešvary se v politických stranách odehrávají při sestavování kandidátek. Když jde o to, dostat se na kandidátku, a tím i o možnost získat moc, používají se kmotrovské metody, zákulisní dohody, uplácení podporou na jiné funkce, nabírání mrtvých duší a pravděpodobně i skutečná korupce a vydírání. Ve snaze zmírnit tyto nešvary hledaly v druhé polovině dvacátého století některé strany různé metody, jak vybírat budoucí politiky. Psychologické testy, výběrové komise, personalisté, bodové systémy, … nic se neosvědčilo. Nakonec se na přelomu století k velkému překvapení ukázalo, že nejlepší metodou jsou otevřené primárky. Strana pouze připraví kandidáty. Na kandidátku si z nich vyberou nestraníci. Svobodní jsou u nás první stranou, která důsledně zavedla otevřené primárky.
3. Svobodní považují svobodu za ohroženou nesamozřejmou hodnotu. Největším uzurpátorem svobody je stát. O svobodu je třeba se starat, hlídat si jí, rozšiřovat jí, podporovat jí, chránit jí. Nikdy v dějinách nepřišla sama od sebe, často se pro ni prolévala krev. Nebudeme-li si svobodu hlídat, rozplyne se. Chceme-li udržet svobodu pro příští generace, musíme pro to něco dělat. Zatímco někteří politikové chtějí usilovat o trvale udržitelný život (jinak řečeno nesmrtelnost) a zatímco někteří politikové chtějí prosazovat trvale udržitelný rozvoj (v konečném světě s konečnými zásobami a smrtelnými lidmi), Svobodní usilují o udržení svobody. Konečnost zakódovaná v přírodě a fyzikálních zákonech sama o sobě naši svobodu omezuje. Je nesmyslné, abychom se svobody vzdávali v míře větší, než je nezbytně nutné. Od úcty ke svobodě se odvíjí polemika se stávajícím pojetím evropské integrace, kterou Svobodní považují za slepou uličku v evropských dějinách. Svobodní navrhují alternativní model spolupráce evropských států.
4. Svobodní předkládají ucelený koncept přívětivého státu. Stát nemá být ‚organizované násilí‘. Přejeme si, aby stát nepronásledoval své občany, aby byl uspořádán na základě důvěry. Svobodní předkládají ucelenou politickou filosofii, odmítají politické programy, které sestávají jen z jednotlivostí, z nepromyšlených výkřiků, z výčtu nesourodých izolovaných a často protichůdných cílů. Filosofický půdorys, na kterém stavějí, popsali s bezkonkurenční precizností.
5. Čest či důvěryhodnost je základní hodnotou, ze které se odvíjejí všechny další vztahy ve společnosti. Každý má právo, aby byla respektována úcta k jeho čistotě úmyslů, aby nebyl podezírán, aby nebyla ponižována jeho osobnost. Pokud se však vědomě dopustí věrolomného jednání, pokud se prokáže, že nemluví pravdu, pokud nerespektuje pravidla férové hry, pak ztrácí důvěru a to téměř nevratně. Totéž platí pro firmy. Jaká je úcta k respektování pravidel si můžeme každý den ověřit na silnici – mezi námi žijí lidé, kteří řídí zcela bezohledně a svým jednáním ohrožují ostatní.
6. Svobodní vytvářejí opravdovou politickou stranu a počítají s perspektivou na desetiletí. Nejsou tedy dočasným účelovým seskupením zájmových skupin za účelem co nejrychlejšího dosažení přístupu k moci. Svobodní trpělivě vytvářejí územní strukturu a připravují desítky a stovky svých členů pro budoucí působení v politice. Svobodní nejsou intelektuálním klubem, ale reálnou politickou silou. Z velké části sdružují mladé lidi, což se může zatím jevit jako nedostatek zkušeností. Vědomě nezakládají své struktury na recyklovaných bývalých členech jiných stran. Svobodní věří, že se během několika let ukáže, jak velká je to komparativní výhoda. Podpora Svobodných stále roste a blíží se pěti procentům.
7. Mnozí v poslední době mluví o boji proti korupci. Skutečné výsledky jsou však neuspokojivé. Boj ‚proti‘ totiž nenabízí žádné pozitivní hodnoty, na kterých by se mělo stavět. Časté změny zákonů a neustálé zpřísňování sankcí k výsledku nevede. Je známo, že ani drakonické tresty jako například usekávání rukou v minulosti k nápravě lidí nevedly. Svobodní sdružují lidi, kteří prosazují férovou hru podle pravidel, kteří proti korupci staví všeobecné odhodlání bránit si fair play a svobodnou soutěž. Aby zvítězil ten nejlepší, to je naše společná odpovědnost. Svobodní považují za korupci (zkaženost) každý pokus zmanipulovat svobodnou soutěž tak, aby nevyhrál ten nejlepší. Úctu ke svobodné férové soutěži si nemůže vynutit stát prostřednictvím zákonů, pramení z výchovy v rodině, ve škole, v zájmových sdruženích, ze vzájemné motivace v osobním životě. Úcta ke svobodné spravedlivé soutěži je vědomým racionálním omezením při rozhodování. Mnohé věci se nesluší dělat, i když to nezakazuje zákon. Respekt ke svobodné soutěži se nakonec v delší perspektivě vyplatí všem. Spravedlivá svobodná soutěž je základním principem, od kterého se odvíjí politika Svobodných.
Jiří Payne je místopředsedou Svobodných.
