PAYNE: Restituční smlouvy před Ústavním soudem

PAYNE: Restituční smlouvy před Ústavním soudem

Teď se ukáže, jaký mají  ústavní soudci smysl pro spravedlnost. Rychlost podepsání smluv vládu usvědčuje, že si uvědomuje, jak je tato konstrukce sporná.

Podstatnou náležitostí demokratického právního státu je pravomoc parlamentu měnit veškeré zákony. Ke změně některých zákonů stačí prostá většina, pro jiné změny se vyžaduje ústavní kvorum. Neexistuje možnost, aby parlament jednoho volebního období omezil zákonodárnou pravomoc v budoucích volebních obdobích jinak, než zákonem či ústavním zákonem. A každý příští parlament má jedinou možnost, jak minulé závazky změnit – může novelizovat zákon.

Chce-li nějaká vládní koalice jakoukoli politickou otázku řešit s perspektivou delší, než je její volební období, musí jednat s opozicí. Platí to ve všech demokratických zemích. V zájmu občanů by se tak mělo dít co nejčastěji, stabilita je jak pro občany, tak pro podnikatele zásadní. Má-li fungovat „volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy“ (Ústava čl. 5), nesmí existovat možnost, aby jedna vládní koalice jakýmkoli způsobem omezovala zákonodárné působení nějaké budoucí parlamentní většiny. 

Vláda ve spolupráci s koaliční většinou, navzdory tomu, že i koaliční poslanci mají hájit zájmy veřejnosti proti vládě, se však pokusila při vyrovnání s církvemi vytvořit právní stav, který by příští vlády a parlamenty již nemohly ovlivnit. O ustanovení, které je v zákoně, byly v pátek 22. ledna uzavřeny smlouvy, které mají být nevypověditelné. Za tím účelem jsou suspendována pravidla, která jinak platí o vypověditelnosti jakékoli svobodně uzavřené smlouvy. Každý cítí, že smlouva, kterou nelze vypovědět, je nemravnost. Baptisté jediní velmi prozíravě smlouvu nepodepsali. Vládní koalice úmysl omezit svobodné rozhodování příštích generací ani nezastírala. Rychlost podepsání smluv vládu usvědčuje, že si uvědomuje, jak je tato konstrukce sporná.

Ústava v článku 9 konstatuje: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“ Ústavní soud by měl zrušit část zákona, který zmocňuje vládu k podpisu ‚restitučních smluv‘. Jsou pokusem zasahovat do podstatných náležitostí demokratického právního státu. Podle Ústavy je takové jednání nepřípustné.

Neučiní-li tak Ústavní soud, zpochybní tím svou vlastní ‚koncepci materiálního jádra Ústavy‘, a musí revokovat stanovisko k Lisabonské smlouvě a prohlásit ji za protiústavní.

Jsem opravdu zvědavý, zdali je v demokratickém státě možné, aby jeden privilegovaný restituent dostal odškodnění ve stoprocentní výši, zatímco tisíce jiných dostali přibližně desetinu tržní hodnoty nevráceného majetku. To je opravdu otázkou, která nám ukáže, jaký smysl pro spravedlnost soudci mají. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31