Ministr Kalousek tvrdí, že ani on ani stát za smrt otrávených lidí nemůže. Prý je to jen pouhopouhá kriminalita, proti které je stát bezmocný a celní správa přece kontroluje jen daně a ne pravost zboží (?).
K čemu takový vlastně stát máme? Zkusme si představit jiný stát, než je ten náš, který nezavede na alkohol žádnou spotřební daň. Nebude tam existovat žádný ilegální alkohol, ceny budou odpovídat trhu a kvalitě a občan si sám vybere, jaký alkohol si chce koupit. Pak může stát tvrdit, že případný prodej otráveného alkoholu je čistě soukromoprávním problémem prodávajícího a kupujícího. Zavede-li však stát spotřební daň (v našem případě dokonce v nehorázné výši), vytvoří černý trh a vytvoří prostor pro kriminalitu, která by jinak vůbec neexistovala. Kolem nelegální produkce nezdaněného alkoholu se přirozeně nabalí další kriminalita. To je ale kriminalita jiného druhu, než obyčejná krádež či ublížení. Je to kriminalita, kterou stát svou regulací vytvořil, a proto za ní nese plnou odpovědnost. Náklady na zavedení alkoholové regulace obnášejí nejenom kolky, celní správu, policii, pokles výběru daní z alkoholu, ale i plnou odpovědnost za kriminalitu, kterou nepřiměřená státní regulace způsobila. I nezamýšlené důsledky státní regulace jsou odpovědností státu, tedy vlády. Kdyby nebyla speciální státní regulace alkoholu, nikdo by na otravu metylem neumřel! Řízení pod vlivem alkoholu, kterým Kalousek na svou obhajobu argumentuje, je kriminalitou jiného druhu. Žádný organizovaný zločin neorganizuje opilé řidiče, zato lihovou mafii však má stát zcela na zodpovědnost.
Když se nyní politikové předhánějí v tom, kdo navrhne přísnější regulaci, musí si také připustit, že ponesou plnou trestní odpovědnost za případné nefungování státu.
Občan není povinen rozlišovat, co má který ministr ve své kompetenci. Vláda jako celek je pro něj partnerem a vláda jako celek také nese odpovědnost. Kdyby si občan koupil láhev bez kolku, je to čistě soukromoprávní záležitost trhu a stát může argumentovat, že za to nemůže. Pokud ale stát přikáže, že každá lahev musí být opatřena kolkem, přejímá přímou odpovědnost. Občan nemusí zkoumat, který ministr má co kontrolovat, pro něj výrobek opatřený státní pečetí vstupuje na trh, který stát sám svou regulací zdeformoval. Proto občan právem může státu dávat za vinu oběti, které spoléhaly na státní regulaci a na odpovědnost státu za její důsledky.
Kdyby mělo platit, co dnes řekl ministr Kalousek, že stát za nic nemůže, že jen tak vydává regulaci, ale nemá žádnou odpovědnost za její naplňování, pak je to výzva k převratu. Nemá-li stát žádnou odpovědnost, pojďme tuto vládu svrhnout a pojďme nastolit zcela jiný politický režim – třeba nějaký přívětivý stát. Regulace bez odpovědnosti nemá smysl a takovou regulaci nejen že nikdo nemusí poslouchat, ale svobodný občan je dokonce povinen poslušnost odmítnout.
Proto prohlašuji, že vláda nese přímou odpovědnost za všechny oběti a ministři by za to měli být stíháni. Prvním z nich je ministr Kalousek: celní správa má za povinnost dohlížet na pravost prodávaného zboží a to dokonce, i když na něm není státní kolek. Zákon o lihu však navíc výslovně stanoví, že dohled nad regulací trhu s lihem má celní správa, za kterou zodpovídá ministr financí.
Závěrem, místo zpřísňování regulace by stát měl snížit spotřební daň tak, aby se ilegální produkce lihu nevyplatila. Vyřešilo by to všechny problémy a stát, kromě toho, že by ušetřil na státní správě, by dokonce vybral více peněz na daních.
Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.
Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.
Strategický význam vztahů se Slovenskem
Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.
Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.
Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“
Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.
Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.
„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.
Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny
V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.
Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.
Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.
Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem
Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.
„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.
Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.
Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády
Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.
Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.
Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.
Debata o polské cestě a zadlužení
V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.
„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.
Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.
