PAYNE: Odpovědnost nese Kalousek

PAYNE: Odpovědnost nese Kalousek

Ministr Kalousek tvrdí, že ani on ani stát za smrt otrávených lidí nemůže. Prý je to jen pouhopouhá kriminalita, proti které je stát bezmocný a celní správa přece kontroluje jen daně a ne pravost zboží (?). 

K čemu takový vlastně stát máme? Zkusme si představit jiný stát, než je ten náš, který nezavede na alkohol žádnou spotřební daň. Nebude tam existovat žádný ilegální alkohol, ceny budou odpovídat trhu a kvalitě a občan si sám vybere, jaký alkohol si chce koupit. Pak může stát tvrdit, že případný prodej otráveného alkoholu je čistě soukromoprávním problémem prodávajícího a kupujícího. Zavede-li však stát spotřební daň (v našem případě dokonce v nehorázné výši), vytvoří černý trh a vytvoří prostor pro kriminalitu, která by jinak vůbec neexistovala. Kolem nelegální produkce nezdaněného alkoholu se přirozeně nabalí další kriminalita. To je ale kriminalita jiného druhu, než obyčejná krádež či ublížení. Je to kriminalita, kterou stát svou regulací vytvořil, a proto za ní nese plnou odpovědnost. Náklady na zavedení alkoholové regulace obnášejí nejenom kolky, celní správu, policii, pokles výběru daní z alkoholu, ale i plnou odpovědnost za kriminalitu, kterou nepřiměřená státní regulace způsobila. I nezamýšlené důsledky státní regulace jsou odpovědností státu, tedy vlády. Kdyby nebyla speciální státní regulace alkoholu, nikdo by na otravu metylem neumřel! Řízení pod vlivem alkoholu, kterým Kalousek na svou obhajobu argumentuje, je kriminalitou jiného druhu. Žádný organizovaný zločin neorganizuje opilé řidiče, zato lihovou mafii však má stát zcela na zodpovědnost.

Když se nyní politikové předhánějí v tom, kdo navrhne přísnější regulaci, musí si také připustit, že ponesou plnou trestní odpovědnost za případné nefungování státu.

Občan není povinen rozlišovat, co má který ministr ve své kompetenci. Vláda jako celek je pro něj partnerem a vláda jako celek také nese odpovědnost. Kdyby si občan koupil láhev bez kolku, je to čistě soukromoprávní záležitost trhu a stát může argumentovat, že za to nemůže. Pokud ale stát přikáže, že každá lahev musí být opatřena kolkem, přejímá přímou odpovědnost. Občan nemusí zkoumat, který ministr má co kontrolovat, pro něj výrobek opatřený státní pečetí vstupuje na trh, který stát sám svou regulací zdeformoval. Proto občan právem může státu dávat za vinu oběti, které spoléhaly na státní regulaci a na odpovědnost státu za její důsledky.

Kdyby mělo platit, co dnes řekl ministr Kalousek, že stát za nic nemůže, že jen tak vydává regulaci, ale nemá žádnou odpovědnost za její naplňování, pak je to výzva k převratu. Nemá-li stát žádnou odpovědnost, pojďme tuto vládu svrhnout a pojďme nastolit zcela jiný politický režim – třeba nějaký přívětivý stát. Regulace bez odpovědnosti nemá smysl a takovou regulaci nejen že nikdo nemusí poslouchat, ale svobodný občan je dokonce povinen poslušnost odmítnout.

Proto prohlašuji, že vláda nese přímou odpovědnost za všechny oběti a ministři by za to měli být stíháni. Prvním z nich je ministr Kalousek: celní správa má za povinnost dohlížet na pravost prodávaného zboží a to dokonce, i když na něm není státní kolek. Zákon o lihu však navíc výslovně stanoví, že dohled nad regulací trhu s lihem má celní správa, za kterou zodpovídá ministr financí.

Závěrem, místo zpřísňování regulace by stát měl snížit spotřební daň tak, aby se ilegální produkce lihu nevyplatila. Vyřešilo by to všechny problémy a stát, kromě toho, že by ušetřil na státní správě, by dokonce vybral více peněz na daních. 

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31