Jiří Payne vysvětluje na dotaz voliče, proč se vyjadřuje Proti celostátnímu referendu, Proti povinnosti o prokázání majetku, Pro zákon o vyrovnaném rozpočtu, Proti návrhu zákona na základě petice, Proti volbám přes internet, Proti omezení imunity

1. Proti celostátnímu referendu

Referendum, které se tím u nás myslí, je ve Švýcarsku výslovně zakázáno. Někdy se to nazývá referendum sovětského typu – jde o to, že zákonodárce se bojí rozhodnout a nést odpovědnost a tak řekne, že místo v Parlamentu se bude přijímat rozhodnutí v lidovém hlasování. Pokud se poslanci neumí nebo bojí rozhodnout, tak mají podat demisi. Byli zvoleni, aby rozhodovali. Referendum sovětského typu se pozná podle toho, že jej vyhlašuje ten, kdo by jinak měl rozhodnout, popřípadě vláda, která má umět rozhodovat ještě rychleji.

Proti tomu stojí osvědčený princip, který Svobodní navrhují, totiž lidové veto: Parlament ať rozhodne, jak umí, pokud se ale výsledek lidem nelíbí, měli by mít občané možnost iniciovat lidové hlasování, které může návrh zákona odmítnout. Kvalita zákona je tedy garantována Parlamentem, ale pokud poslanci nereprezentují vůli svých voličů, není jejich rozhodnutí demokratické a nemělo by platit. Referendum prostě nesmí být jakási konkurence parlamentní demokracii. To pak lidé nebudou věřit ani parlamentní demokracii, ani přímé demokracii.

V praxi se ve Švýcarsku ukazuje, že lidové veto se čas od času koná, ale spíš jen zřídka. Zásadní je totiž pro poslance vědomí, že když schválí legislativní zmetek, může se jim to vymstít. Musí vědět, že nejsou všemocní. Pokud se lidovým veta ukáže, že poslanci nehájí zájmy svých voličů, měly by se konat nové volby. Když demokracie nefunguje, nemá smysl čekat do konce volebního období na volby.

Svobodní jsou proti sovětskému referendu a navrhují lidové veto.

2. Proti povinnosti o prokázání majetku

Vlastnictví je starší než stát. Stát, když postupně vznikal, musel budoucím občanům slíbit, že bude vlastnictví chránit a respektovat. Dokonce je to jeden z hlavních a posvátných úkolů státu. Prokazování majetku postihne všechny slušné lidi (soudní znalec posuzující ceny obrazů, historického nábytku, knih, … posudek každých pár let opakovat … docela velká finanční zátěž na lidi), zatímco zločinci tak jako tak majetek ukrývají a vždycky se dá každá regulace obejít. Majetek mají v zahraničí, uložený v obrazech apod. nebo si jej nechají napsat na nějaké příbuzné. Naopak ten, kdo po babičce zdědil nějakou knihu nebo známku a najednou se ukáže, že to je nějaký vzácný výtisk, který má půlmilionovou cenu, o svůj majetek přijde.

Ve skutečnosti už nyní, když se při vyšetřování ukáže, že má nějaká podezřelá osoba podivný majetek, prověřuje Policie, odkud ho vzal – třeba když se najde v kuchyni pod podlahou pár milionů.

Státní evidence soukromého majetku však znamená dokonalou ztrátu svobody – existuje řada publikací, které dokazují, že respekt a ochrana soukromého vlastnictví jsou nezbytnou podmínkou pro svobodu občanů. O majetek občana se smí stát zajímat až když je podezřelý z konkrétního trestného činu.

K ústředním pojmům každé politické filosofie patří, jak chápou člověka. Pro některé politické směry je každý občan zločinec, podvodník, kriminálník, rozvraceč a sabotér. Takové státy časem dorůstají do takové podoby, že je každý občan vnímá jako nepřítele a nemůže mít ke své vlasti pozitivní vztah. Jiné politické filosofie přepokládají, že každý občan je slušný, férový a důvěryhodný. Teprve když se prokáže, že lže, že podvádí, že porušuje zákony, ztrácí takový občan důvěru. Ztráta důvěry je velmi nevratný proces – trvá to opravdu hodně dlouho, než lze důvěru opravdu obnovit. A stejně je to s otazníkem. V zemích, které takto vidí člověka, je čest jednou z nejdůležitějších hodnot a ochrana osobnosti patří k prioritním úkolům státu. K takovému státu se lidé chovají slušně.

Příklad: zavedení částečné přednosti chodců na přechodech způsobilo smrt stovek lidí, kteří by jinak neumřeli. Mimo přechod je situace horší, než před tím – na chodce nebere řidič ohled nikdy. Chodec občas zaplatí pokutu za přecházení mimo přechod, protože pravoúhlá chůze není normální. V zemích, které budují společnost na důvěře, se chovají řidiči slušně k chodcům, protože se chtějí chovat slušně. Chodci jsou ostražití, ale vděční za ohleduplnost. Často dostanou přednost tam, kde potřebují, i kdyby to nebylo na přechodu. Vždycky budou existovat bezohlední hulváti, to žádný zákon nezmění. Dozajista ale umírá méně lidí, lidé jsou k sobě vstřícnější. Možná by v nějakém přechodném období mohla agentura Besip apelovat na vzájemnou ohleduplnost řidičů i chodců.

Podobných příkladů je mnoho.

Slušný stát nesmí evidovat majetek občanů.

3. Pro zákon o vyrovnaném rozpočtu

Stát nesmí zadlužovat občany. Svobodní dokonce kromě zákona o vyrovnaném rozpočtu navrhují, aby se o každém úvěru a každém deficitu v rozpočtu konalo povinné (obligatorní) referendum. Když se chceme zadlužit (třeba po povodních, abychom vše rychle obnovili), musí politikové přijít mezi lidi a vysvětlit jim, proč si chceme půjčit peníze, odkud a za jakých podmínek, jak (z čeho) je budeme splácet, jak dlouho je budeme splácet. Lidé nejsou hloupí a na dobré účely za dobrých podmínek to odsouhlasí. Když ale najednou zjišťuji, že si stát mým jménem půjčil 156 000 Kč a vůbec se mne na to nezeptal, tak musím takový stát považovat za nepřátelský. Když zjistím, že stát prožral takové peníze i na účet mé šestileté dcery, která to pak bude celý život splácet, přirovnávám to ke kanibalismu. Úředníci se nažrali a moje dcera bude kvůli tomu mít těžký život.

Proč mají politikové takovou tendenci stále nás zadlužovat? Když se blíží volby, tiše si půjčí pár desítek miliard a rozdají je v podobě nějakého pastelkovného, nějakých výhod, dotací apod., aby byli znovu zvoleni a aby nás mohli dál zadlužovat. Žít na dluh, to umí každý blbec, my ale požadujeme, aby politikové uměli splnit povinnosti státu a aby na to spotřebovali méně peněz.

Sebeobranu občanů proti zadlužování navrhujeme i na komunální a krajské úrovni.

Ke každému zadlužení musí mít každý občan právo se vyjádřit.

4. Proti návrhu zákona na základě petice

Tomu se říká lidová iniciativa a nikde se nikdy neosvědčila. V USA ji kdysi umožnili a první referendum se konalo o úplném zrušení všech daní. Samozřejmě většina byla pro. Pak museli složitě anulovat výsledek hlasování. Omezit v zákoně, o čem se smí nebo nesmí taková iniciativa konat, je nemožné. Ve Švýcarsku kvůli lidové iniciativě zavedli povinnost, že Parlament musí ve stanovené lhůtě napsat a schválit konkurenční návrh stejného zákona, protože lidové návrhy mívají lidovou, tedy bídnou, úroveň – většinou nesplňují náležitosti, které zákon musí mít. Pokud se nemýlím, tak lidových iniciativ měli ve Švýcarsku mnoho, ale úspěšná byla dodnes pouze jedna. Prostě lidová iniciativa přináší obrovské množství problémů a přínos není velký. V praxi petice zaslaná zákonodárcům, že si občané přejí, aby se Parlament něčím zabýval, je v normální demokracii mnohem účinnější.

Nutně potřebujeme lidové veto, o lidové iniciativě můžeme klidně v příštích letech diskutovat, nic nového nepřináší ani neřeší naléhavé problémy.

5. Proti volbám přes internet

Tvrdím, že do Listiny práv a svobod má být doplněno právo nepoužívat mobil, počítač a jinou elektroniku. Zajímavé je, že v mnoha evropských zemích i v některých amerických státech takovou volbu zavedli a protože se neosvědčila a protože je mnohem komplikovanější a dražší, a méně transparentní (hlasy se nedají přepočítat) většinou (kromě Estonska) od ní ustupují. Švýcaři v této oblasti ještě trochu experimentují, tak třeba něco vymyslí – je to právní velmoc.

Stejnou službu poskytuje korespondenční hlasování – volič si vyzvedne hlasovací lístky s předstihem, vyplní si je, dá je do volební obálky, tu dá do poštovní obálky se zpáteční adresou a odešle poštou do okrskové komise. Tam došlou poštu zaevidují do seznamu voličů, že již mají odhlasováno, otevřou poštovní obálku a volební obálku přimíchají do urny mezi ostatní hlasy. Tajnost volby je zaručena. Hlasovací lístky lze v případě potřeby přepočítat.

Zkuste si představit, že se hlasuje elektronicky na ambasádě v Nigérii, kde působí osm našich diplomatů a je tam v době voleb osm turistů. Hlasy s IP adresou odpovídající Nigérii musí být vyhodnoceny a přičteny k výsledku a najednou má někdo informaci o tom, že všichni v Nigérii hlasovali pro opoziční strany. Vláda možná krátce poté odvolá pod nějakou záminkou velvyslance. Tajnost volby totiž nebyla zaručena.

Jak si ověří občan, že byl jeho hlas správně započten? Když stát pracuje s Internetem, funguje to jako s registrem vozidel.

Korespondenční volba jako vyzkoušená metoda poskytuje dostatečný komfort občanům a nemá žádné komplikace ani rizika. Stojí asi setinu nákladů na počítačové hlasování.

6. Proti omezení imunity

Přejeme-li si, abychom zlepšili politickou kulturu u nás, potřebujeme desítky odvážných politiků, kteří budou podnikat kroky ostře protivládní, pokud vláda nejedná správně. A vláda je za to bude nenávidět a udělá všechno pro to, aby se jim pomstila. I u nás se objevují pozoruhodné náhody, že politicky nepohodlný podnikatel má najednou opakované kontroly od finančního úřadu, že nepohodlní politikové jsou denně kontrolováni za volantem na alkohol nebo zažívají nesmyslné, bezdůvodné a absurdní kontroly od přepadového komanda celní správy (ve tři hodiny v noci v obklíčení ozbrojenců v kuklách a kombinézách se samopaly a noční prohlídka auta trvající hodinu a to třeba opakovaně po dobu několika měsíců). Nebo telefonáty ministra do podniku, aby konkrétního pracovníka propustili atd. atd. Bude-li omezena imunita, už se z toho nikdy nevyhrabeme.

Ve skutečnosti mám dojem, že se snad téměř nestalo, že by podezřelý politik nebyl vydán ke stíhání zbavením imunity. Dokonce i Čunka Senát vydal a Topolánek musel zmanipulovat státní zastupitelství. Imunita sama o sobě problémem není, problém je, že nemáme jistotu, že nedochází ke zneužití moci.

Kdysi jsem se imunitou podrobně zabýval a zkušení poslanci ze západoevropských států mi naléhavě doporučovali: držte si silnou imunitu tak dlouho, dokud nebudete mít bezchybně fungující policii, která se dovede vzepřít vůli politiků, dokud nebudete mít dokonale a rychle fungující spravedlivé soudy, na které se můžete plně spolehnout. A k tomu musíte mít jistotu, že nehrozí ustavení vlády, která by začala fungující systém rozbíjet.

Až bude dokonale fungovat Policie a soudy, až bude zrušena obecní policie (kontrola je mnohem obtížnější), můžeme se začít bavit o omezení imunity. Stejně už totiž nikoho nebude trápit

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných a kandidátem do Senátu v Praze 2