PAYNE: Kalouskovo fňukání

PAYNE: Kalouskovo fňukání

„V novém ústavním systému přímo voleného prezidenta máme dva druhy vlád: vlády sněmovní a hradní.“

Ministr Kalousek a politici nedávno padlé vládní koalice naříkají nad tím, že prezident Zeman prý nerespektuje ústavní tradice. Měli by raději naříkat nad vlastní nekompetentností.

Nečasova vláda se na základě nevýrazných argumentů rozhodla pro neobyčejné množství novelizací Ústavy. To je spíš důkaz neúcty k ústavním zvyklostem, než projev nějakého respektu. Zasloužilo by si to podrobnější rozbor, ale pravděpodobně všechny změny ústavní pořádek poškodily, místo, aby něco zlepšily. Jednou ze změn byla také přímá volba prezidenta. Nesmyslná z hlediska našich ústavních tradic, hlavně ale naprosto diletantsky provedená.

Jak k tomu došlo? Při poslední nepřímé volbě se děly opravdu nepěkné věci. Objevily se odposlechy, vyhrožování, vydírání a mnoho jiných nepěkností. Hned po volbě vystoupil tuším Přemysl Sobotka (ODS) s vyjádřením, že za všechny nepěknosti může Ústava a že by propříště měl být prezident volen v přímých volbách, aby se něco podobného již neopakovalo. Každý, kdo trochu rozumí politice, věděl, že to je lživé tvrzení, které má zamaskovat opravdu nepěkné chování tehdejší Topolánkovy koalice. Ústava za to nemohla.

Nečasova vláda bez dostatečné rozpravy změnila způsob prezidentské volby. Nejspíš z pohodlnosti se odmítla zabývat ‚nezamýšlenými negativními důsledky připravované novelizace‘, jak se obvykle nazývá legislativní zmetek v hantýrce vládních důvodových zpráv.

Dnes Nečasova koalice sklízí, co zasela. Prezident má z hlediska Ústavy stejně silný mandát, jako Sněmovna. Z hlediska aktuální politické situace má mandát nekonečněkrát silnější. Doposud bývalo zvykem, že nepřímo volený prezident vyjednává s politickými stranami o podobě koalice, o kterou by se vláda opírala. Přímo volený prezident k tomu nemá žádný důvod. Právo jmenovat předsedu vlády mu dává možnost přinejmenším na několik měsíců jmenovat vládu, která se neopírá o podporu ve Sněmovně. Místo toho se opírá o podporu hradu. Není to žádná úřednická vláda, ani vláda odborníků. Je to prostě zcela logický důsledek novelizace Ústavy. Je to prezidentská vláda. Pravděpodobně je to nechtěný důsledek hloupé změny Ústavy.  

Každopádně první Topolánkova vláda, která nikdy nezískala důvěru, ale na několik měsíců nahradila vládu Paroubkovu, byla tehdy považována za něco, co by opravdu raději nemělo být. Jenže u přímo voleného prezidenta už tomu tak není. Je to čistě prezidentská vláda, která nepotřebuje sněmovní většinu a je zcela legitimním nástrojem, který může prezident kdykoli použít, když se mu to bude hodit. Jeho mandát je mnohem zřetelnější, než věrohodnost roztříštěné sněmovny.  Vláda, která nemá důvěru Sněmovny, ale svůj mandát odvozuje od prezidenta, zcela naplňuje článek 2: ‚Lid je zdrojem veškeré státní moci.‘ První Topolánkova vláda nemohla svou moc odvozovat od lidu, a proto byla jen nutným zlem. Rusnokova vláda má legitimní právo 30 dnů vládnout bez parlamentní podpory a bude-li jmenována podruhé po nezískání důvěry, prodlouží si legitimní mandát o dalších třicet dnů. Na rozdíl od Nečasovy vlády v demisi, která by neměla dělat žádná závažná rozhodnutí, Rusnokova vláda může dělat legitimně vše, k čemu nepotřebuje Sněmovnu. V systému přímo voleného prezidenta máme dva druhy vlád: sněmovní a hradní. Rusnokova vláda bude první legitimní hradní vládou v našich dějinách. Není porušením ústavních tradic, protože novou tradici právě zahajuje.

Prezidentu Zemanovi lze vyčítat jediné: že zatím nemá odvahu veřejně říci, že v novém ústavním systému bude Rusnokova vláda první hradní vládou. Maskuje to povídáním o vládě odbornické či úřednické.

Nikterak se z upraveného znění Ústavy a současné situace neraduji. Opakuji své tvrzení, že všechny změny Ústavy ji zhoršily. Ale nyní mi připadá Kalouskův nářek a lkaní ODS jako zcela nemístné. Pokud si Kalousek a ODS hradní vlády nepřáli, měli více přemýšlet nad vyvážeností ústavního pořádku dříve, než do něj zasáhli. Měli by si rvát zbytky vlasů a veřejně přiznat: Úplně jsme to zvorali! Naříkat mohou jen nad svou nekompetentností. 

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31