Pavel Strunz: Společně, společně, společně … Společně do pekel

Pavel Strunz: Společně, společně, společně … Společně do pekel

Nejvíce opakovaným slovem z úst eurofederalistických politiků v posledních dnech je “společně” [1, 2, 3]. Souvisí s imigrační vlnou, zejména ze Sýrie, a je mottem návodu europolitiků na to, jak prý lze krizi s ní spojenou řešit.

 

Společně

Přeložme si do občanské češtiny, co znamená slovo “společně”. Určitě to neznamená, že Německo přijme českou (poměrně kvalitní) azylovou politiku. Naopak to znamená, že České republice bude dříve či později přes EU vnucena německá „pobídková“ azylová politika, kde dostává (samostatný) žadatel o azyl 359 eur měsíčně na stravné a kapesné a k tomu úřady za něj přebírají i náklady na bydlení. Některá další fakta o finanční náročnosti německé azylové politiky je možné se dočíst i v článku zdehle (článek je v němčině, proto některé skutečnosti překládám v poznámce pod čarou A).

Pokus o export německé azylové politiky do ostatních států EU byl uvedeniniciativou velmi vlivných německých ministrů za SPD Gabriela a Steinmayera. Ti navrhují celounijní standardy pro azylanty, které se budou dodržovat v každém státu EU, jednotný evropský azylový kodex garantující v EU celoevropský status azylanta, novou integraci evropské azylové politiky a v neposlední řadě i tzv. “férové” rozdělení utečenců v Evropě, což znamená již známé závazné přijímací kvóty ve všech členských státech.

Až tyto teze Německo prosadí na úrovni EU, tato eurochyba se začne nezadržitelně šířit na kontinentální úroveň. Euroúředníci dostanou nové pravomoci, skrze které budou po členských státech vymáhat, aby nebránili expanzi eurochyby.

 

Demokratický deficit

Neodvolatelným euroúředníkům tato imigrační krize, podpořená jejich nicneděláním, samozřejmě vyhovuje, neboť jim ve svém důsledku přinese nové pravomoci. Eurokomisaři vědí, že dříve či později za nimi přilezou státy, které mají ruce svázané evropskou legislativou, aby už proboha konečně proti té imigrační vlně něco vymysleli. A v tu chvíli Evropská komise ustaraně prohlásí: „Ano, něco určitě uděláme, nebojte se, ale dejte nám na to nové pravomoci.“. A státy na to jako obvykle přistoupí, místo, aby neschopné eurokomisaře vyhodili.

Laxní přístup členů Evropské komise je zcela zřetelný. Krize trvá již nejméně šest měsíců – a nevím, že by kromě návrhu kvót EU něco reálně udělala.

I ze závěru jedné z vrcholných schůzek EU – návrhu na potápění prázdných lodí pašeráků lidí – nakonec prakticky sešlo. Kolik jich námořníci ze států Unie potopili? Pokud vím žádnou. Naopak, zvýšený počet plavidel zemí EU nyní zachraňuje kousek od pobřeží Libye zvýšený počet lidí z takovýchto lodí a převážejí je přes Středozemní moře do Itálie místo toho, aby je vraceli zpátky do Libye. Čímž Unie zasílá další pozvánku těm, kteří v Africe emigraci do EU zvažují.

Dále: kolikrát za posledních šest měsíců byla tzv. ministryně zahraničí EU Federica Mogherini v Libyi vyjednávat o zadržování imigrantů a finanční podpoře, či o zřízení utečeneckého tábora v Libyi pro vyřizování žádostí o azyl v EU? Kolikrát byla za stejným účelem v Turecku? Kolikrát jednala se syrským prezidentem Asadem o podpoře při znovunastolení pořádku v jeho zemi, zejména podpoře proti Islámskému státu? Nulakrát. Neudělala prakticky nic pro to, aby se Syřané mohli vrátit do svých domovů.

Anebo takový komisař přes migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitris Avramopoulos, nominovaný do úřadu Řeckem. Ten má přímo v popisu práce zlepšení ostrahy hranic. A zrovna jeho domovský stát, Řecko, má v ochraně hranic nesmírné mezery. Dále měl vyvinout strategii, jak zlepšit odpověď na naléhavé situace. A ještě dále se měl zabývat nelegální migrací, zahrnujíc zajištění hladkého návratu ve spolupráci se státy mimo EU. V neposlední řadě měl také bojovat proti kriminalitě spojené s pašeráctvím lidí. Výsledky jeho práce jsou tristní.

Či takový eurokomisař Johannes Hahn, který má na starosti politiku sousedství. Ten se zase měl starat o prohloubení vztahů se sousedy na jihu a na východě. Měl rozšiřovat stabilitu na evropských hranicích a pomáhat sousedním zemím vyvinout stabilní demokratické instituce a zvýšit jejich prosperitu.

Anebo Christos Stylianides, zodpovědný v Evropské komisi za humanitární pomoc a zvládání krizí. Kolika syrským dětem zajistil v Evropě DOČASNÉ pěstounské rodiny, aby jejich otcové mohli udatně bojovat (za podpory svých žen) v armádě legitimního prezidenta Sýrie Asada proti Islámskému státu? A to třeba i za peníze z Evropské unie? Místo toho, aby všichni tito tak nesmyslně umírali ve středomořských lodích nebo středoevropských náklaďácích.

Není to tak, že by Sýrie s Islámským státem již prohrála (viz též pozn. pod čarou B). Pořád je ještě za co bojovat. Pořád ještě mohou syrští muži vstupovat do Asadovy armády a v ní vybojovat zpět domovy pro své rodiny. Kdyby padli na frontě v boji proti Islámskému státu, který jim ničí domovy a svobodu, měla by jejich smrt alespoň nějaký smysl. Pokud se někomu z Evropské komise nelíbí jednat s Asadem o pomoci při znovunastolení řádu v Sýrii, což podmiňuje návrat uprchlíků zpět do jejich vlasti, pak ať si v této krizové situaci vzpomene na Churchillova slova „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.

Ale o řešení příčin, zdá se, nehodlá EU ani náznakem uvažovat. Ta s velmi vysokou pravděpodobností nakonec přijme špatné nápady (viz též pozn. pod čarou C) navržené nějakým velkým státem (Německem či Francií) snažící se o řešení následků – a rozšíří je na celý kontinent. A nikdo za to neponese zodpovědnost. Jsem přesvědčen, že nikdo z výše zmíněných eurokomisařů nebude odvolán šéfem komise Junckerem pro neschopnost. Jsou nedefenestrovatelní. Ostatně si připomeňme, že i šéf Evropské komise Juncker řídil eurozónu v době přijímání prvního a druhého "záchranného" finančního balíku pro Řecko. Neúspěšně, jak bylo již dlouho jasné a jak se letos zřetelně ukázalo. Přesto byl jmenován do čela Komise.

 

Státy, starejte se

O řešení imigrační krize by se měly postarat samotné jednotlivé státy. A třeba těch řešení zkusit několik, přičemž ostatní státy by se mohly poučit z chyb a úspěchů těch jiných. Když to uznají za vhodné, tak i skrze kontrolu svých hranic. Schengen – neschengen: uvědomme si, že i Německo začalo porušovat ujednání mezi signatářskými státy Schengenu a v podstatě svými opatřeními (suspendování Dublinského ujednání o zemi vstupu v případě Syřanů) vydalo pozvánku pro vstup do EU pro další vlnu imigrantů.

V České republice navrhuji zaměřit se na pomoc jen těm nejpotřebnějším a nadočasnost azylu uprchlíkům (viz též pozn. pod čarou D). Tedy pomáhat dětem, možná i ženám, ale rozhodně ne mužům. Ti musí dobývat zpět své domovy.

Přijímejme tedy do pěstounských rodin děti ze Sýrie. A u těch syrských rodin, které tu již jsou, jim natvrdo navrhněme dohodu: postaráme se dočasně o ženy a děti, pokud muži dobrovolně odejdou zpět do Sýrie, aby bojovali proti Islámskému státu. Na našem ministru zahraničí je pak případně úkol vyjednat s Asadem amnestii pro ty potencionální vojáky, kteří se v minulosti proti Asadově režimu nějak provinili. Až Islámský stát porazí, dobudou zpět své domovy, pak se zpět do Sýrie vrátí i jejich ženy a děti z dočasného azylu v naší republice. Pokud odmítnou tuto dohodu, například protože je jim tolik proti srsti Asadův režim, pak neudělme azyl nikomu z rodiny.

To samé doporučuji Německu, které prý letos očekává 800000 azylantů. Pokud jedna třetina z nich jsou Syřané a pokud i jen jeden ze čtyř je bojeschopný, pak by to znamenalo 66000 nových mužů do bojového stavu proti Islámskému státu.

Někdo by mohl namítnout, že nám něco takového nedovolí EU. Ale do doby, dokud nevypracuje svou vlastní azylovou politiku (kterou se, bohužel, podle Lisabonské smlouvy budeme muset řídit), nám to zřejmě nemůže zakázat. Pořád ještě máme svou vlastní zahraniční politiku a svou vlastní bezpečnostní politiku. Nebo snad ne, vládo?

Pokud bychom připustili, že pro azylanty není azyl u nás pouze dočasný, pak hrozí, že časem budeme muset přepsat Smetanovu symfonii „Má vlast“ na „Má i Tvá vlast“, a později dokonce jen na „Tvá vlast“.

Pavel Strunz,
člen Republikového výboru
 

================================================

Pozn. pod čarou A:

Některá fakta zčlánku v Frankfurter Allgemeine Zeitung o německé azylové politice (přeloženo z německého originálu, kráceno):
– Náklady na ubytování, péči, jazykové kurzy a opatrování pro žadatele o azyl budou v tomto roce (v Německu) 5-6 mrd. EUR …
– Vedle nákladů na ubytování, péči, ošacení, lékařskou službu a kapesné vznikají další náklady, které nemohou být vyúčtovány podle azylového zákona, především správní náklady, zdroje pro školní a integrační kurzy, také náklady na nasazení policie.
– Obzvlášť těžké je to s neplnoletými … mnozí jsou traumatizováni a potřebují speciální sociální opatrovnictví …
– Pro rok 2015 počítá bavorské min. soc. věcí s 10 000 neplnoletými utečenci (jen v Bavorsku). Náklady na den jsou 130 EUR, tj. 40-50000 EUR ročně na jednoho neplnoletého. Tedy 480 milionů EUR jen na neplnoleté a jen v Bavorsku.
– Mnohde se stavějí stanová městečka, kapacity nestačí, najímají se (drahá) lůžka v penzionech, zasedají krizové výbory, ministr vnitra varuje před kolapsem systému, rozpočty jsou vyčerpány.
– Skutečné uznání žádosti o azyl (z politických důvodů) je mizivé – méně než 0.5% žadatelů.
– 30% azylantům je však přesto povolen pobyt v Německu jako uprchlíkům.
– 2/3 jsou odmítnuty, ale až do odsunu jsou i oni zaopatřeni
– azylový zákon není není spolkovými zeměmi a jejich úředníky konsekventně prosazován a odmítnutí žadatelé nejsou odsunováni (pro úředníky je to snazší řešení) – dlouholeté strpění pobytu na území Německa pak nakonec vede k trvalému stavu
– ze dvou třetin odmítnutých žadatelů tak může velká část zůstat.

—–
Pozn. pod čarou B:

To jakoby někteří v Evropě implicitně předpokládali, a tím pádem se buď smiřují s trvalostí pobytu imigrantů ze Sýrie nebo je naopak prudce odmítají, právě kvůli tomu, že předpokládají jejich trvalý pobyt zde.

—–
Pozn. pod čarou C:

Z důvodu neschopnosti (nebo snad dokonce úmyslu?) reálně neřešit reálné problémy, ale radšipožadovat nové a nové pravomoci mi přijde jako z Kocourkova i návrh prezidenta Zemana na utvoření společné evropské armády. Ten zopakoval v tomto týdnu znovu v souvislosti s ochranou vnějších Schengenských hranic. Dalo se to ostatně očekávat.

—–
Pozn. pod čarou D:

O ilegálních ekonomických imigrantech nehovořím, ti v současné vzedmuté uprchlické vlně nemají absolutně žádnou prioritu a měli by být téměř automaticky odmítáni.

Vyšlo na blog.iDnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31