ParlamentniListy.cz: Rozhovor s Tomášem Pajonkem

ParlamentniListy.cz: Rozhovor s Tomášem Pajonkem

ROK 2015 – A CO DÁL? Předseda Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk na roce 2015 neshledává nic mimořádného, jen se prohlubují už probíhající procesy, jako je například nedůvěra k EU. Postup české vlády Pajonk hodnotí i jako opoziční politik kladně a šance stran a hnutí, jež pracují se strachem lidí, nevidí jako příliš reálné.

Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový? Na jeho začátku vrcholila ukrajinská krize, řešilo se Řecko a jeho udržení v eurozóně, pak nastal příliv uprchlíků…

Myslím, že se to říká na konci každého roku. Pro rok 2015 je zlomové to, že výrazně poklesla důvěra lidí v Evropskou unii, protože selhává při řešení uprchlické krize. Jinak bych tento rok příliš dramaticky neviděl. V české politice také nevidím – v polovině volebního období občané žádný výrazný zájem o politiku nemají, protože se mají relativně dobře. S rokem 2013 se to nedá srovnávat, byť to tak z novinových titulků nevypadá. Ale noviny jsou dramatické permanentně. Po malých krůčcích se vracíme do socialismu, ale ani to není žádná výrazná změna. 

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Co to pro Evropu znamená? 

Uprchlická krize velmi dramaticky obnažila určité věci, které se v evropské politice děly dlouhou dobu. Situace najednou donutila politiky odkrýt karty a ukazuje se částečná nejednotnost Evropy jako takové. Krize ukazuje, kam až vrcholní politici jsou ochotni zajít a také na pravou podstatu vztahu občana a státu. Nejvíce se ukázalo, na které straně barikády jsou lidé, kteří si myslí, že stát je pro své vlastní občany, a na které jsou ti, kdo si myslí, že státy mají být obecnými „pachateli dobra“. 

Jak vnímáte postup české vlády k imigraci? 

Byť jsem opoziční politik a měl bych dštít na vládu oheň a síru, neudělám to. Myslím si totiž, že česká vláda má k imigraci zdrženlivý postoj. I tak ale lavírujeme, odmítli jsme kvóty, ale ony stejně přijdou. Vláda nevyužila všech opravných možností. Ministr Chovanec nebo premiér zřejmě nevěděli, že při hlasování mohou odvolat a mít tak větší šanci vyhrát. Mrzí mě, že to vláda nedokázala; na druhou stranu by ale zřejmě stejně byla přehlasována. 

Ve společnosti se mluví o stupňující se polarizaci, vymezují se nesmiřitelné skupiny příznivců a odpůrců imigrace. Co si myslíte o příčinách tohoto stavu?

To se děje se už delší dobu a bude se nám to dít pořád. Jde o boj dvou skupin lidí, kteří řeší, k čemu má být stát. Většina intuitivně chápe, že stát máme proto, aby nás chránil; a menšina zastává ten postoj „páchání obecného dobra“. To je velmi starý spor, střetává se zde přirozená věc, kterou nám od školy říkají, totiž že stát nás má chránit, ale pak v krizových situacích zjišťujeme, že to neplatí. Na tom se pak také přiživují nenávistní lidé, kteří šíří nenávist nejen k uprchlíkům, ale i k dalším lidem a to pak společnost polarizuje. Nebyla by tolik polarizovaná, kdyby se lidé nesnažili zneužívat stát a jeho prostředky k šíření svých cílů. 

Výrazně se k islámu a uprchlíkům vymezuje prezident Zeman, není přitom vždy zajedno s vládou… 

Pan prezident Zeman se postavil do pozice tribuna lidu tak, jak působili ve starém Římě, kde měl lid svého tribuna, který mohl vetovat návrhy senátorů. Zeman je napodobuje v postoji proti imigrantům a islámu, v tom mu situace nahrála. 

Na zmíněné polarizaci participují nové politické subjekty a strany. Mají šanci díky obecným obavám lidí uspět? 

Zatím tomu nic nenasvědčuje. Evropa je pod tlakem a přicházejí do ní různí lidé. Někteří budou tvořit spící buňky Islámského státu, jiní si myslí, že je Evropa bude živit, aniž by museli pracovat, a další utíkají před skutečným rizikem ohrožení života. Bezpečnostní riziko tím vzrostlo a pro každý stát platí, že když je bezpečnostní krize, posiluje to současnou vládní garnituru, protože ta může slíbit opatření tvrdé ruky. Současná vládní koalice to slibuje a poptávka běžných lidí je naplněna. Když v historii nastaly bezpečnostní krize, vždy se u moci udržely stávající vlády. Byť se panu Konvičkovi může zdát, že je zde obrovská nespokojenost občanů s vládou a že lidé žijí ve strachu z islámské invaze, je to omyl. Spousta lidí jednak v takovém strachu nežije, jednak nemá pocit, že vláda dělá vše tak špatně. 

Jak vidíte aktuální možnosti vaší strany?

Šance naší strany jsou různé podle regionů, v tom zlínském máme 4,5 %. Domnívám se, že cesta Svobodných je přes principiální politiku – a to nyní potřebujeme ukázat v menších celcích. Proto budou nadcházející krajské volby velmi důležité. Pak totiž dostanou příležitost naši lidé vyrůst v zastupitelských funkcích. Dokud nebudeme mít dost širokou základnu v regionech, bude těžké v parlamentních volbách uspět. Neoligarchizovaná strana našeho typu musí mít širokou lidovou podporu a ta musí vycházet z regionů. 

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? 

Řecko si zvolilo socialistickou vládu a svůj problém zásadně neřeší. Problém je i v daňovém zatížení – zatímco například v Británii podnikatel odvádí 17 %, v Řecku je to 43 % úhrnné daně. Už to ukazuje, kde může ekonomika růst. V Řecku to nebude. Řekové odmítli drastickou cestu opuštění eura, budou dál žít v nadhodnoceném světě, a tím se jejich situace nezlepší. Řecko se vrátí do krize, ale Evropská unie kvůli tomu nepadne, Řecko je tak malé, že je EU při životě udrží daněmi ze zbytku států. Budou trvale v pozici dlužníka. 

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? 

Lze vidět, že skepse k určité centrální evropské politice roste a hnutí, která dříve byla pod povrchem, nabývají na síle. Tak jako Evropská unie nevznikala ze dne na den, nebude ze dne na den ani stržena. Vnitřní problémy Unie neřeší; a pokus o jakýsi přátelský eurounijní socialismus – nese to s sebou problémy, které se neřeší. Unijním trendem je mít jednotný stát a s tím spojené potíže. Je to vidět na tlaku na vznik jednotné evropské armády, který potichu byrokrati schvalují, když zkoušejí prosadit jednotnou ostrahu hranic. 

Udrží se v této situaci schengenský prostor, nebo bude omezován? 

On už částečně omezen je, ale pokud přežil současný milion uprchlíků, nic zásadního se formálně nezmění. A pokud Schengen padne a bude vyloučen východ Evropy, bude se to dít rychle a bez velké veřejné diskuse. 

Čas od času padne termín „válka“, ať už světová, nebo lokální. Přiblíží se podle vás větší globální konflikt vzhledem k neřešeným problémům v konfliktních oblastech? 

V tomto směru se svět mění. Před pár lety bylo konfliktů méně, ale perioda, kdy se zdálo, že svět může směřovat ke globální harmonii, mizí. Už zde není jediným hegemonem Amerika, vytvořily se nové bloky a ty si parcelují svá území. Při tom bude docházet ke střetům na hranicích těchto sfér; šance, že přerostou v globální konflikt ale není zase příliš velká. Pro vládní garnitury je otevřená válka strašně nevýhodná a do otevřeného konfliktu nikdo nebude chtít vstupovat. To ale neznamená, že je to vyloučeno. 

 

Rozhovor s Tomášem Pajonkem vyšel na Parlamentních listech.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31