PÁNEK: Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí

PÁNEK: Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí

Letošní přestupový trh na české politické scéně je ještě napínavější než přestupový trh v NHL. Češi měli na obou trzích dva ze svých nejlepších synů — Jaromíra Jágra a Václava Klause. Zatímco Jágr 68 zakotvil v New Jersey, což se snad ukáže jako dobrý tah, tak Klaus 89 se po dlouhém tréninkovém kempu rozhodl letošní sezónu vynechat a ladit formu na Hanspaulce. Domnívám se, že to byl jediný možný tah. Tah, který Václava Klause zachránil od neskutečné blamáže.

Nijak se netajím tím, že jsem velkým obdivovatelem a podporovatelem Václava Klause (koneckonců i Jardy Jágra) a bylo by mi krajně nepříjemné stát ve volbách proti němu. S Václavem Klausem se shodnu na všech velkých a důležitých tématem, v těch menších se občas lišíme. Ale to je v rámci jedné politické ideologie nebo jedné politické strany normální a zdravé.

Ale zde hrozilo něco ještě horšího než to, že by si dva mně milé subjekty konkurovaly ve volbách. Zde zcela vážně hrozilo, že se Václav Klaus octne v čele nezkrotitelného levicového slepence, se kterým se buď dostane do Sněmovny – a tento slepenec socialistů všech barev a denominací se naprosto rozhádá a rozpadne, nebo se s ním ani do Sněmovny nedostane, což by byla velmi nedůstojná tečka za velkolepou kariérou státníka Klause.

Velmi dobře o tom psal Martin Rumler a Tomáš Pajonk (oba jsou mimochodem vynikající kandidáti v našich svobodných primárkách). A to tam ještě nenapsali všechno. Nenapsali, že Boris Šťastný chce regulovat lyžování (nejspíš i s měřením rychlosti městapem a dáváním botiček) a ani nezmínili dnes již legendární článek Borise Šťastného o tom, jak vůbec nechápe, co to je smlouva a vymáhání smluvního plnění.

Nezmínili ani to, že členkou propletence několika stran Jany Bobošíkové je taky marxistická ekonomka Ilona Švihlíková (viz zde a zde).

O nesmyslných a neliberálních postojích DOSTu se snad ani není třeba dlouze rozepisovat.

Mezi všemi jmény, která se v souvislosti s novým angažmá prezidenta Klause vyskytla, se za jediného pravičáka dá považovat jedině Vlastimil Tlustý, o kterém bohužel nevím, zda je dostatečně volitelný. Pavel Bém je sice chytrý a obratný politik, ale až na chvilkové pravicové ústřelky si nejsem vědom nějaké jeho liberální zásadovosti. A dva pravičáci, byť tak charismatičtí a zkušení jako Klaus a Tlustý, levicovou stranu na pravicovou nepředělají, málo platné.

Mrzelo mě, že Václav Klaus v březnu skončil ve vrcholové politice, ale daleko víc by mě mrzelo, kdyby se blamoval v tomto slepenci. Naštěstí velmi dobře uvážil, že by zaplatil příliš velkou cenu. Možná tedy příště v lepší konstelaci.

Who is who tedy skončilo a teď se snad konečně můžeme soustředit na programový souboj.

Martin Pánek je členem Republikového výboru Svobodných a šéfredaktor webu Euroseptik.cz a časopisu Laissez Faire

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31