PÁNEK: Europoslanec: nejlepší job na světě

PÁNEK: Europoslanec: nejlepší job na světě

Diskuse na téma nejlepších prací na světě jsou zřejmě věčné. Tento blog si tímto dovoluje přispět do debaty nápadem poměrně silné váhy. Nejlepší job na světě totiž má…… europoslanec.

Začněme platem europoslance. Základní plat: 7957 € hrubého, 6201 € čistého; Všeobecný nedaněný příspěvek: 4299 €; Denní nedaněný příspěvek: 304 € dělá při průměrných 12 zasedacích dnech 3648 €.

Sečteno podtrženo, hrubý plat europoslance činí 15 904 € (14 148 € čistého), tj. přibližně 387 tisíc Kč. Pro srovnání — premiér ČR si vydělá 150 100 Kč měsíčně, prezident republiky 186 300 (oboje hrubého).

Europoslanec si čistého vydělá víc než německý spolkový kancléř!

Jenže být premiér, prezident nebo kancléřka, to má svoje nevýhody. Každý den o sobě čtete v novinách, že jste idioti, kdejaký novinářský hejhula si na vás vyskakuje a lidi vás pomlouvají. Nemluvě o tom, že prezidenti i premiéři pracují tolik, že já osobně bych tolik hodin denně určitě pracovat nechtěl. Ale proti gustu žádný dišputát, práci si vybrali dobrovolně.

Naproti tomu europoslance nikdo nezná, neznají je ani v jejich vlastních zemích. Proto mohou europoslanci dělat naprosto cokoliv a jsou si jistí, že doma to nevyvolá žádný skandál — které noviny by psaly o týpkovi, kterého nikdo nezná? Europoslanci navíc nic nedělají, tzv. europarlamentem projde naprosto všechno.

Svůj mrzký plat si europoslanci vylepšují tím, že se zapisují na prezenční listinu, i ve dnech, kdy nejen že se nezasedá, ale kdy ani nejsou v Bruseli/Štrasburku. Pouze ráno vstanou, zapíšou se a jedou na víkend jíst buchty, samozřejmě euronormované.

Na personální výdaje dostává europoslanec 21 209 €, ale příbuzné už prý zaměstnávat nesmí.

A to nejlepší jsem si nechal na konec. Od 63 let dostávají bývalí europoslanci starobní důchod ve výši 3,5 % platu za každý rok, který v europarlamentu odslouží, což tedy za jedno odkroucené volební období a současném platu činí 1392 €, tj. přibližně 32 tisíc Kč. To není špatný důchod, ne?

Ještě pořád si myslíte, že existuje nějaká lepší práce?

Zdroj: europarl

 

Martin Pánek je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31