Popis toho jak se pár stovek lidí na Václavském náměstí domnívá, že svrhnou vládu, začal kolovat internetem. Objevují se převážně posměšné reakce. Vysmějeme se těm lidem, jak jsou prostí, ubozí, hloupí a zmanipulování. To my, my všemu rozumíme. Hahaha, prosťáčkové.
Lidé na této a dalších demonstracích jsou podle mého maximálně zoufalí a chtějí něco změnit. Já se s dovolením smát nebudu.
Nerad bych byl špatně pochopen. Holešovská výzva, podle mého názoru absolutně není odpověď na to, co se nyní u nás i ve světě děje. Naopak, je to možná krok stejným nebo ještě horším směrem, než jakým náš stát nyní jde, jen pod jiným praporem.
Proč se jim tedy nechci smát? Mohu se na takové lidi dívat spatra. Raději bych je pochopil. Nejspíše je nepřesvědčím, rudá vlajka je pro některé z nich srdcová záležitost. Přesto bych jim, ale rád rozuměl. Jak jinak můžeme něco zlepšit, pokud se to první nepokusíme pochopit? Lidé nejsou čísla v demografických výkazech, neschovají se do počtu dokončených rekvalifikačních kurzů.
Co se demonstrujícím nelíbí? Máme svobodu, máme demokracii, všechno super tak, co si stěžují. Volit přeci mohou. Mají pocit, že současní politici kradou, tak ať si zvolí, ty co nekradou. Nepřijde Vám naopak tohle naivní? Který ze současných parlamentních politiků chce snížit daně?
Proč jsou tito lidé zklamaní? Celý život jim někdo něco sliboval. Nic neřešte, strana a vláda se postarají. Režim však padl, nastoupil nový. Po chvilkovém záblesku ekonomické a společenské svobody, nastoupilo co? Podivná směs plánované a neplánované ekonomiky. Podivné machinace lidí, kteří měli konexe na vedení státních firem. Později přišlo znovu – Volte nás, my se postaráme. Dáme práci, hlásaly všechny parlamentní strany. Daly? Někomu daly, ale ne těm co demonstrují. Daly jiným a jiným tím vzaly. Byrokrati (čeští i evropští) vědí, že nařízení, směrnice a dotační programy se nenapíšou samy. Těm se smějeme také. Oni, ale práci mají a dostanou více než několik lidí, co se živí prací, která hodnoty vytváří a ne boří. Kameník, zedník, tesař a často opomíjený řidič přinesly do našich životů více dobrých věcí než stovky byrokratů, které živí.
Nemůžu se demonstrujícím divit, že jsou zklamaní. Sliby splněny nebyly.Neprohlédli včas, že jim lhali, možná naivně věřili v systém, možná neměli štěstí a možná udělali v životě chyby, ze kterých se špatně vrací zpět. Lidská beznaděj však přeci není důvod k posměchu.
Naopak. Místo legrace na účet „holešovských“ bychom měli velmi přemýšlet co s tím udělat. Nelíbí se nám politika? Tak ji pojďme změnit zatím máme šanci. Až ji budou měnit uliční výbory, tak to bude hodně zlé. Uvědomme si, že několik politiků (bohužel) rozhoduje o zhruba polovině toho, co vyděláme. Ignorovat politiku, je jako po výplatě nasypat polovinu peněženky prvnímu člověku, který se na Vás hezky usměje (a pak doma brblat, proč mám tak málo).
To nám nestojí za to? Nestojí Vám to za to si zjistit, co kteří politici s Vašimi penězi plánují? Nechcete politiky, kteří Vám nebudou slibovat co všechno zařídí? Já bych je chtěl.
Rád bych žil ve světě, kde politici rozhodují o velmi malé části mých peněz, a mohl bych v poklidu přemýšlet nad důležitějšími věcmi, než politikou. K tomu máme všichni, ale ještě velmi dlouhou cestu.
Jak tedy ven? Zapojte se, zajímejte se. Tvořte si názor. Kritizujte návrhy Svobodných, potřebujeme fundovanou kritiku. Vytvořený systém je složitý, komplexní a žije si vlastním životem. Vrátit byrokratickou a státní mašinérii zpět na své místo není úkol pro pár stovek lidí, potřebujeme, aby nás byly tisíce. Potřebujeme odborníky, kteří by nám pomohli vymyslet jakým vhodným způsobem vrátit do mnoha odvětví lidské činnosti přirozené vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím. Chceme aby se vrátila obyčejná sousedská a obecní výpomoc místo hromady projektových grantů a rozpočtových komisí.
Místo posměchu nad Holešovskou výzvou nám pojďte raději pomoci! Přidejte se k nám, dobrých lidí se vejde dost.
Tomáš Pajonk je předsedou zlínského krajského sdružení Svobodných
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.
Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.
Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.
Personální turbulence a role Motoristů
Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“
Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.
Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.
Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady
Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.
Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“
Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“
Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.
Obrana a úspory – kontroverzní škrty
V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“
Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.
Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti
Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.
Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).
Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.
Komunikace a politická kultura
Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.
Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“
Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“
Vztah k Evropské unii a zahraničí
Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.
