Ve Velké Británii platí zákaz kouření ve všech pohostinstvích už od poloviny roku 2007. Žil jsem tam a vím, jak to dopadlo. Krachy hospod, příspěvek k nepořádku na ulicích a nespolečenskému chováni.
Ministr zdravotnictví Heger to chce u nás také. Připravuje zákon plošně zakazující kouření v pohostinstvích, chce také určovat ceny nápojů. Předestírám, že jsem nekuřák a do hospody chodím často i na nealko, ale přesto se proti tomuto záměru musím ohradit. Jednak protože zkušenosti ze zahraničí jasně dokazují, že přinese víc škody než užitku, a jednak a hlavně protože zásadně oseká svobodu jednotlivců – majitelů hospod.
V Británii po zákazu kouření ubylo hned v prvním roce přes 1000 pohostinství, ve druhém a třetím roce po zákazu už to byl úbytek po více než dvou tisících pohostinství ročně. Ještě plných pět let po zákazu počet pohostinství klesá. Navíc tamní často velké podniky zejí prázdnotou a zaměstnávají jen část z dřívějšího personálu. I v Británii tvrdili, že se jen obmění klientela, dojde ke krátkodobému několikatýdennímu či několikaměsíčnímu poklesu. Klientela se neobměnila, část kuřáků odešla a skoro nikdo nový nechodí, jakoby čas zůstal stát, majitelé se tolik nestarají, neinvestují. Před přeživšími poloprázdnými hospodami nyní postávají hloučky často opilých kuřáků a samozřejmě dávají příklady kolem jdoucím dětem jak se chovat, např. hlasitě nadávat, pokřikovat na ženy a trefovat se vajglem kam jen jde.
V Británii omezují i alkohol, a to také cenou – daněmi. Cena za pivo v hospodě je tak proti tomu z obchodu natolik vysoká, že vyhání z hospod další hosty. Navíc za alkohol podaný večer se platí ještě víc. Asi proto, aby opilci přišli více do kontaktu s dětmi a všemi těmi střízlivými. Do hospody se tedy chodí často jen na pintu po práci, pořádně se to roztáčí doma, ať rodina a sousedé vidí. Přes zákaz požívání alkoholu na veřejných prostranstvích jsou nově ulice a parky plné lidí usrkávajících to či ono zabalené nenápadně v papírovém pytlíku. A běda tomu kdo nemá pytlík, po tom hned jdou policisté, nebo někde hlídky městských dobrovolníků (kdečím mi připomínajících esesáčky). Ale pytlíků je všude dost, spolu s dalšími odpadky se válí po zemi, létají ve vzduchu. Mimo top lokality se to nestíhá uklízet. Lidé především ve velkých městech ztratili zájem o pořádek a okolní společnost, jakoby si říkali: „Pokud stát – tedy společnost – jedná hloupě, jen nařizuje, tak se přece nebudu chovat společensky.“
Takhle to dopadá, když se lidem vezme svoboda a také odpovědnost. Je přece na každém z nás, jestli půjdeme do kuřácké, nebo nekuřácké hospody. Ve městech je nekuřáckých hospod dost. Pokud by byla pravda, že zákaz kouření nepoškodí (nebo dokonce naplní) hospody, tak by je jejich majitelé jako nekuřácké provozovali už teď. Vědí lépe než úředníci, vědci a odborníci jak vydělat. A že někde na vesnicích nekuřácké nejsou? Tam kde je jedna, je většinou kuřácká a to proto, že by tam nekuřácká neprosperovala. Tak to prostě je, jestli si někdo myslí opak, tak ať ji tam otevře. Lepší vesnice s kuřáckou hospodou, než bez ní. A i kdyby pro někoho ne, tak je důležité, že kouření je legální, podnikání taky a vlastník má ve svém snad taky ještě nějaká práva! Co bude následovat? Povinně levnější zeleninové rizoto než klobása? Nebo to soudruh Heger vezme šmahem, sloučí pohostinství do národního podniku a bude nám podávat špenát, fluor a mléko?
Miroslav Otáhal je místopředsedou Svobodných v Olomouckém kraji
