OTÁHAL: Muslimské zákazy minisukní a evropské povinné přilby

OTÁHAL: Muslimské zákazy minisukní a evropské povinné přilby

Indonésie, islámská země v tropech s 230 miliony obyvatel, připravuje zákaz nošení minisukní na veřejnosti. Důvodem je soulad s náboženským životem a předpokládané snížení počtu znásilnění.

Podle diskusí si v ČR tato zpráva získala pozornost a je přijímána s nepochopením a pobouřením. Připadá nám nepochopitelné, že někdo bude někomu měřit a určovat délku sukně. První dojem při čtení zprávy je soucit s nimi a podsunutý pocit, že se tu máme svobodně. Přitom na všudypřítomné zákazy (příkazy) dost možná vedeme. Jen je tvarujeme jinak.

Je to jako pohled do různě zakřivených zrcadel. Mimo islámský svět se většinou ví, že Alláh není a že například zahalování a spousta dalších věcí z islámských zemí, jsou blbosti. Mimo EU se zase většinou ví, že boj proti globální změně klimatu je blbost. Že se to nedá srovnávat? Oprostěte se od zažívané reality a střízlivě se podívejte třeba na mohutně dotované (naprosto neefektivní) solární elektrárny, které mají prachbídnou energetickou návratnost, které produkují energii nepředvídatelně a většinou mimo spotřební špičky. K tomu v naší zeměpisné šířce. A ještě jsou někdy na černo osvětlované naftovými generátory. Nemáme na výběr, chceme-li el. energii, musíme kupovat tu, v jejichž ceně je ta zvýšená za solární rozpuštěna. Solární energetika navíc často zabírá zemědělskou půdu, podílí se tedy na světovém nedostatku potravin (snad bych mohl napsat, že tím zabíjí lidi, ale to bych byl pro některé už za demagoga). Co proti tomu způsobí dlouhá sukně? Podobných environmentálních záležitostí tu máme spousty (některé další obnovitelné zdroje el. energie, energetické audity budov, „úsporné“ žárovky, biologické složky v palivech, aj.).

Ano, z uvedeného vyplývá, že boj proti změně klimatu je takové nové moderní náboženství. Náboženství vždy vznikala jako pomyslné firmy, které měly tomu kdo je vytvořil, přinést nějaký užitek. Pokud se nacházeli další lidé, kteří se na náboženském projektu dokázali přiživit, náboženství se šířila. „Oteplovací náboženství“ živí spousty firem, úředníků, agentur a vyneslo k moci spousty politiků. Jsou to takoví pomyslní akcionáři tohoto náboženského projektu. Přestože nic z uvedeného „náboženství“ nebylo prokázáno (tak jak to už u náboženství bývá), přestože ty blbosti kolem oteplování (změny klimatu) odborníci vyvrací jednu za druhou, tak „oteplovací náboženství“ pořád přežívá.

Nedivme se, že přežívá islám v zemi jako je Indonésie. V této rozvojové zemi se lidé bojí jakékoli změny. Odmítnutí učení islámu je změna. Více změn by mohlo vést k velké nestabilitě a ztrátě jistot (i včetně bezpečí). Svým způsobem jsou tam tedy snad všichni „akcionáři náboženského projektu“. To tady nejsme. Měli bychom tedy jako první poslat svoje náboženství k čertu. (Mimochodem – dříve, než se planeta v posledním desetiletí začala nečekaně ochlazovat, šlo o boj proti globálnímu oteplování, nyní jde o změnu klimatu. Islámisté jsou alespoň konzistentní.)

V ČR se aktuálně připravuje příkaz k povinnému nošení přileb na lyžařských svazích. Přilby mají podobně jako dlouhé sukně chránit. I člověk, který je na lyžích pomalejší a opatrnější než při pěší chůzi bude muset mít přilbu, najet do něj totiž může někdo jiný a úraz by byl spoluvinou. Přestože bych osobně na svah bez přilby už nešel a jako dolňák bych minisukně obrečel (v tomto mi naštěstí vyhovuje, že nežiji v Indonésii), tak nevidím velký rozdíl mezi těmito nařízeními. Nevidím velké rozdíly mezi direktivní EU (povinné přilby jsou sice dílem ČR, ale v duchu EU) a direktivní islámskou republikou. Nechci, abychom chodili povinně ani v dlouhé sukni, ani v helmě, ani třeba jednou v drátěné košili kolem jistých lokalit. Rozhodujme se podle svého, nezavádějme povinné ochrany před zlem a tím mu nedávejme prostor pro ospravedlňování. Nenechávejme si brát osobní svobody, ať už jsou důvody a záminky jakékoli – duchovní hodnoty, neprokázaná změna klimatu ani nucené prevence nebezpečí. 

Miroslav Otáhal je místopředsedou Olomouckého krajského sdružení Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video


Libor Vondráček v OVM prosazoval striktní zásadu „na státních budovách jen české vlajky“, podpořil okamžité zrušení trestného činu „práce pro cizí moc“ bez náhrady a zdůraznil obecnou skepsi ke „vágním“ skutkovým podstatám i symbolické politice gest, čímž vyvolal ostré střety s Vítem Rakušanem a Janem Bartoškem o bezpečnost, symboly a zahraničně‑politický kompas státu.​

Vlajky na státních budovách

  • Vondráček trval na tom, že na veřejných budovách mají viset pouze české a zemské/krajské vlajky; cizí vlajky (včetně EU) by nevyvěšoval a preferuje výjimku jen při státních návštěvách.​
  • Moderátor a Rakušan akcentovali rozpor: proč šla dolů jen ukrajinská vlajka; Bartošek to označil za pokrytectví a slabý signál směrem k napadené zemi a k hodnotám zahraniční politiky.​

EU vlajka a symbolika

  • Na dotaz, zda by na Sněmovně ponechal vlajku EU, Vondráček uvedl, že by nechal „jen českou“, tedy EU vlajku by nesl; připomněl, že „na Hradě před Zemanem také nebyla“.​
  • Rakušan a Bartošek zdůraznili význam symbolů (vlajky, vlčí mák) jako srozumitelných signálů o hodnotách a směrování státu; kritizovali relativizaci symbolů a přirovnání ke klubovým praporům.​

„Práce pro cizí moc“ (§ 318a) a bezpečnost

  • Vondráček označil paragraf za „vágní“ a typický pro totalitní praktiky; prosazuje jeho „zmizení z právního řádu“ bez náhrady, s odkazem na už existující přesnější skutkové podstaty (vyzvědačství apod.) a riziko selektivního postihu verbálních projevů.​
  • Rakušan uvedl konkrétní případy, které podle něj bez dané normy nebylo možné postihnout (vynášení necitlivých, ale nezutajovaných informací z MZV; systematické fotografování politiků, jejich rodin a kritické infrastruktury pro cizí moc), přičemž podmínkou je prokázání úmyslu a vazby na cizí moc.​
  • Radek Vondráček (ANO) potvrdil snahu paragraf zrušit a odmítl, že by záměrem bylo oslabit bezpečnost; připustil debatu o rozšíření vyzvědačství, ale ne o udržení „pendrekového“ ustanovení.​

Rétorické střety a pozicování

  • Vondráček zdůraznil, že jeho stanovisko k vlajkám je konzistentní od roku 2021 a není projevem antiukrajinství; připomněl legální rámce pro vyvěšování cizích vlajek a kontroverze kolem „bikolóry“ na NM.​
  • Rakušan mluvil o „změně kompasu“ nové vládní většiny: sundání ukrajinské vlajky, ticho v programovém prohlášení o Ukrajině, úmysl zrušit klíčový bezpečnostní paragraf; varoval před dopady na obranu proti cizím vlivům.​
  • Bartošek označil krok za protiukrajinskou akci a symbol izolace; zdůraznil, že přes symboly stát sděluje hodnoty a spojence; vyzval k respektu k hrdinům a bojům o svobodu.​

Kontext a závěr pořadu

  • Debata o vlajkách rámovala širší konflikt o hodnoty a bezpečnostní politiku; v závěru pořad přešel k ekonomickým tématům (HDP, inflace, sazby ČNB), která s první částí kontrastovala mírou konsenzu odborníků.​
  • Vondráčkův výkon profiloval Svobodné jako zastánce „institucionální střídmosti“ v symbolech, národního rámce na budovách a tvrdého požadavku na přesnost trestního práva, i za cenu sporu s bezpečnostní komunitou a kritiků v koaliční části opozice.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31