Indonésie, islámská země v tropech s 230 miliony obyvatel, připravuje zákaz nošení minisukní na veřejnosti. Důvodem je soulad s náboženským životem a předpokládané snížení počtu znásilnění.

Podle diskusí si v ČR tato zpráva získala pozornost a je přijímána s nepochopením a pobouřením. Připadá nám nepochopitelné, že někdo bude někomu měřit a určovat délku sukně. První dojem při čtení zprávy je soucit s nimi a podsunutý pocit, že se tu máme svobodně. Přitom na všudypřítomné zákazy (příkazy) dost možná vedeme. Jen je tvarujeme jinak.

Je to jako pohled do různě zakřivených zrcadel. Mimo islámský svět se většinou ví, že Alláh není a že například zahalování a spousta dalších věcí z islámských zemí, jsou blbosti. Mimo EU se zase většinou ví, že boj proti globální změně klimatu je blbost. Že se to nedá srovnávat? Oprostěte se od zažívané reality a střízlivě se podívejte třeba na mohutně dotované (naprosto neefektivní) solární elektrárny, které mají prachbídnou energetickou návratnost, které produkují energii nepředvídatelně a většinou mimo spotřební špičky. K tomu v naší zeměpisné šířce. A ještě jsou někdy na černo osvětlované naftovými generátory. Nemáme na výběr, chceme-li el. energii, musíme kupovat tu, v jejichž ceně je ta zvýšená za solární rozpuštěna. Solární energetika navíc často zabírá zemědělskou půdu, podílí se tedy na světovém nedostatku potravin (snad bych mohl napsat, že tím zabíjí lidi, ale to bych byl pro některé už za demagoga). Co proti tomu způsobí dlouhá sukně? Podobných environmentálních záležitostí tu máme spousty (některé další obnovitelné zdroje el. energie, energetické audity budov, „úsporné“ žárovky, biologické složky v palivech, aj.).

Ano, z uvedeného vyplývá, že boj proti změně klimatu je takové nové moderní náboženství. Náboženství vždy vznikala jako pomyslné firmy, které měly tomu kdo je vytvořil, přinést nějaký užitek. Pokud se nacházeli další lidé, kteří se na náboženském projektu dokázali přiživit, náboženství se šířila. „Oteplovací náboženství“ živí spousty firem, úředníků, agentur a vyneslo k moci spousty politiků. Jsou to takoví pomyslní akcionáři tohoto náboženského projektu. Přestože nic z uvedeného „náboženství“ nebylo prokázáno (tak jak to už u náboženství bývá), přestože ty blbosti kolem oteplování (změny klimatu) odborníci vyvrací jednu za druhou, tak „oteplovací náboženství“ pořád přežívá.

Nedivme se, že přežívá islám v zemi jako je Indonésie. V této rozvojové zemi se lidé bojí jakékoli změny. Odmítnutí učení islámu je změna. Více změn by mohlo vést k velké nestabilitě a ztrátě jistot (i včetně bezpečí). Svým způsobem jsou tam tedy snad všichni „akcionáři náboženského projektu“. To tady nejsme. Měli bychom tedy jako první poslat svoje náboženství k čertu. (Mimochodem – dříve, než se planeta v posledním desetiletí začala nečekaně ochlazovat, šlo o boj proti globálnímu oteplování, nyní jde o změnu klimatu. Islámisté jsou alespoň konzistentní.)

V ČR se aktuálně připravuje příkaz k povinnému nošení přileb na lyžařských svazích. Přilby mají podobně jako dlouhé sukně chránit. I člověk, který je na lyžích pomalejší a opatrnější než při pěší chůzi bude muset mít přilbu, najet do něj totiž může někdo jiný a úraz by byl spoluvinou. Přestože bych osobně na svah bez přilby už nešel a jako dolňák bych minisukně obrečel (v tomto mi naštěstí vyhovuje, že nežiji v Indonésii), tak nevidím velký rozdíl mezi těmito nařízeními. Nevidím velké rozdíly mezi direktivní EU (povinné přilby jsou sice dílem ČR, ale v duchu EU) a direktivní islámskou republikou. Nechci, abychom chodili povinně ani v dlouhé sukni, ani v helmě, ani třeba jednou v drátěné košili kolem jistých lokalit. Rozhodujme se podle svého, nezavádějme povinné ochrany před zlem a tím mu nedávejme prostor pro ospravedlňování. Nenechávejme si brát osobní svobody, ať už jsou důvody a záminky jakékoli – duchovní hodnoty, neprokázaná změna klimatu ani nucené prevence nebezpečí. 

Miroslav Otáhal je místopředsedou Olomouckého krajského sdružení Svobodných