NUMERATO: Kvalifikace na prezidenta? Žena, běžec, chalupář

NUMERATO: Kvalifikace na prezidenta? Žena, běžec, chalupář

Lid a novináři dosáhli svého. Prezident bude volen přímo. A díky tomu jsme již několik dnů svědky nebývalého divadla, jehož vrchol bude teprve následovat. Předvolební kampaň už začala a je jedinečným důkazem toho, jak se politika postupem času ideově naprosto vyprázdnila.

Zdá se, že první nezbytnou kvalifikací k tomu, aby se někdo mohl stát prezidentem, je vymezit se vůči současné hlavě státu. Základním pravidlem arbitrů hry zvané prezidentská volba, tedy novinářů, je odpovězte nám na otázku, co byste udělal jinak než Václav Klaus. V tomto oboru excelují hlavně Jan Švejnar a Karel Schwarzenberg. Jejich polemika s Klausem se samozřejmě netýká idejí, ale bulvárně vděčných témat jako je zpackaná privatizace (co na tom, že významně přispěla k rozvoji tržního prostředí v naší zemi), ukradeného pera (co na tom, že pan prezident žádné pero neukradl?) nebo argumenty nabitého hesla “za všechno může Klaus”.

Pravidlo číslo dva. Chcete-li se stát prezidentem, ukažte svou lidovou tvář. Lid by rád viděl na Hradě ženu, hlásají novináři. Ó jaké štěstí pro Zuzanu Roithovou či Janu Bobošíkovou. V zemi, kde polovina obyvatel tráví volné dny na chatách a chalupách, je dalším cenným trumfem seznámit voliče s chalupářskou částí svého já. Toho si je dobře vědom Jan Fischer. Ukázat se jako sportovec, zabírá ve společnosti, která je posedlá kultem těla, vždycky. Cyklista Edvard Kožušník to na kole dotáhl do eurosocialistického ráje ve Štrasburku. Excvalík (a exkomunista) Vladimír Dlouhý vsází v cestě na Hrad na image běžce. A co politické názory, hodnoty a ideje našich kandidátů, ptáte se možná se mnou. Ty se do záběru televizní kamery nevejdou a pro řadu novinářů jsou nejspíš natolik složitým tématem, že by o něm nezvládli psát. A tak jednotliví kandidáti názory zahodili a vyměnili je za úsměvy, prázdná hesla o slušnosti nebo stesky nad tím, jak nás trápí korupce.

Nevím, jak vy, ale já na tuto hru přistupovat nehodlám. Přestože chovám k ženám sympatie, běh je mým nejoblíbenějším koníčkem a se sousedem chalupářem Fischerem bych neměl problém, od prezidenta čekám mnohem víc. Nemám zájem vybírat si podle toho, kdo se nejlépe usměje do kamery, koho korporátní marketingová agentura oblékne do nejlépe padnoucího obleku či volnočasového outfitu. Nezajímá mě, kdo vyhraje soutěž v lezení do zadku obyčejným lidem na předvolebních setkáních. Nechci dopadnout jako Američan, který si vybral prezidenta podle vzhledu a prázdného hesla “změna” a kterému dnes hlava státu bez ostychu vpálí do očí, že podnikatelský úspěch není dílem vynalézavosti a pracovitosti jednotlivce či firemního týmu, ale dílem vlády. Chci si vybírat podle hodnot a idejí, které prezidentský kandidát zastává pokud možno již nějaký ten pátek. Moji podporu může získat jedině ten kandidát, jehož hodnoty a názory se do značné míry překrývají s těmi mými. Kandidát, u kterého stojí jednotlivec, svoboda a volný trh na předních místech hodnotového žebříčku.

Tuto podmínku u mne splňuje kandidát Ladislav Jakl. V případě vašeho zájmu můžete jeho kandidaturu podpořit podpisem petice.

Autor je příznivcem Svobodných. Původně vyšlo na humanaction.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31