Agónií zmítaná je Evropská unie, fakticky řízená Angelou Merkelovou, která si, obdobně jako další členové unijní nomenklatury, osvojila mesianistickou představu o eurozóně a kolem ní obíhající EU jako spásného projektu Evropy coby celku, který se postupně stává jediným státem. Demokracie jednotlivých evropských států a tyto státy samotné, až na Německo samozřejmě, jsou pak jakési nacionalistické přežitky barbarské minulosti.
V neokomunisty ovládaném Řecku tato představa de facto narazila na odmítnutí prostých lidí. Kdyby se podobné referendum o vztahu občanů k EU konalo v ostatních členských státech, většinou by dopadlo jako v Řecku.
V zásadě nesmyslný útvar EU je v koncích, a rychle kalkulující německá kancléřka proto, tedy ve skutečnosti nejen kvůli Řecku, svolává zoufalý slet všech šéfů jeho členských států. Většině z nich jde o celoživotní politické kariéry, kterým zvoní hrana. Patří mezi ně i dnešní dost trapní čeští napravovatelé domnělé Klausovy úchylky.
Kdo si odmítá přiznat blížící se konec antidemokratického, a proto rovněž antievropského, protože ve své podstatě antipolitického, původně Monnetova projektu evropské integrace, nemůže skončit dobře.
Když tato elementární skutečnost není jasná našim vládním špičkám, měla by být jasnější svobodným občanům. Referendum o vystoupení z EU, jež se bude v r. 2017 konat ve Velké Británii, a které na základě úspěšné petice bude muset projednávat i rakouský parlament, by se u nás mělo v zájmu snesitelné budoucnosti České republiky konat co nejdříve. Brzy by mohlo být pozdě.
Miloslav Bednář,
člen ReV Svobodných
