Miloslav Bednář: Evropa po konci Evropské unie

Miloslav Bednář: Evropa po konci Evropské unie

Vyznavači Evropské unie se za nynější konfrontace s příznaky její agónie, kterou drasticky zviditelnilo zhroucení Řecka a jeho následná dočasná resuscitace na kapačkách měny, jež vůbec není jeho, ocitli v zoufalé situaci. Zdroj jejich domněle zajištěné kariérní, a nezřídka s ní spjaté, pseudonábožensky laděné životní jistoty jim doslova taje před očima. Důvod krachu tzv. evropského projektu, tedy monnetovské verze evropské jednoty, ztělesněné Evropskou unií, je v jeho neslučitelnosti s povahou a podstatou Evropy. Přesněji řečeno, Evropská unie je reálně existujícím výronem spojení myšlenkových tradic tří význačných úpadkových směrů evropské kontinentální politické teorie a praxe devatenáctého století, jak se ustavily po r. 1848: křesťansko demokratické, socialistické a kontinentálně (původně německo-belgicko-německé) liberální. Jejich společným, následné propojení umožňujícím jmenovatelem je víra v nadpolitické, ve skutečnosti antipolitické centrální řízení individuí a jejich celků, nejlépe jediného eurocelku, a to jedinou úřední mašinerií. Jen tak se prý přímo vzorově zabrání evropským válkám, a nikdy jinak. Povaha a podstata Evropy je ale pro různorodost politických, ekonomických a vůbec kulturních tradic a z nich vzešlých evropských demokracií s takto diletantskou představou nespojitelná. Proto došlo zcela logicky k pohybu, kdy se nadnárodní a nadstátní centrum v takto vzniklé Evropské unii fakticky přesunulo do Německa jako nejmocnějšího evropského státu, který se navíc pro slabost svých autentických demokratických tradic s principem antipolitického řízení Evropy bez potíží ztotožnil. Je jen otázkou času, kdy se neudržitelnost takto neevropsky konstruovaného pojetí evropské jednoty nakonec projeví faktickým rozpadem dnešní Evropské unie.

Nejen v České republice právem zaznívá požadavek z Evropské unie vystoupit. Vyznavači EU houževnatě tvrdí a přes snadno dostupná fakta neustále opakují, že zastánci českého odchodu z EU nemají žádnou alternativu, tedy realizovatelnou představu, co potom.

Takové tvrzení je neudržitelné ze dvou důvodů. Jednak ignoruje existenci výrazné české tradice uvažování o demokraticky ukotvené evropské jednotě. Ta se vyvinula zejména do Masarykovy koncepce. Jejím vůdčím principem je naprostá rovnoprávnost evropských demokratických států bez ohledu na jejich velikost a moc. Masarykův koncept měl zabránit tomu, aby se vlády nad Evropou chopila jedna či jen několik málo evropských velmocí. Vliv Masarykovy koncepce se v meziválečném období promítl nejen v alespoň částečné realizaci uskupení států tzv. Malé Dohody, ale zprostředkovaně i v úsilí o Spojené státy evropské, vedeném francouzským premiérem Aristidem Briandem a po druhé světové válce v podobných aktivitách Winstona Churchilla. Do souvislosti českého pojetí demokratické evropské jednoty zřetelně patří i alternativní projekt k Evropské unii, zveřejněný v r. 2005 prezidentem České republiky Václavem Klausem a nazvaný Organizace evropských států.

Kritici požadavku na vystoupení z EU dále tvrdí, že vstup do Evropského sdružení volného obchodu, jež se jako alternativa místo Evropské unie nabízí, by se našeho státu nemohl týkat, protože jeho členové jsou prý pouze hospodářskými výhodami výjimečně obdařené země jako Švýcarsko a Norsko. Takový názor ale zcela opomíjí fakt, že toto uskupení mělo původně, tedy od r. 1958, mnohem více členů, jako např. tvůrce celého projektu Velkou Británii, Rakousko, Švédsko, Dánsko, Irsko a Portugalsko. Ti by se do nynějšího Sdružení volného obchodu mohli bez problémů vrátit, právě tak jako by do něj mohla vstoupit i Česká republika a další nynější členové Evropské unie. Evropské sdružení volného obchodu by takové rozhodnutí s potěšením uvítalo.

Souhrnně řečeno, obavy z vystoupení z EU jsou v zásadě obavami ze svobody na úkor domnělých životních jistot. Evropská unie se ale stále zřetelněji ukazuje jako jistota úpadku z prohlubující se nesvobody. To je bohužel i reálné jádro jejího, v dnešní zoufalé situaci znovu oprašovaného sloganu: „Více Evropy.“ Evropa by se měla naopak vrátit ke svým lepším tradicím. A ty nejsou vůbec v rozporu s tradičně českým uvažováním o demokraticky založené evropské jednotě.

Miloslav Bednář
člen Republikového výboru Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31