Média: Měl by stát podporovat filmovou tvorbu?

ČRo 1 – Radiožurnál | 13.11.2012 | 18:10 | Pořad: Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Filmový průmysl je standardním obchodním odvětvím, nikoliv veřejným statkem, který by měl být financován z veřejných zdrojů. Těmito slovy zdůvodnil prezident Václav Klaus své rozhodnutí vetovat zákon o podpoře kinematografie. Na výrobu filmů mělo jít až 300 milionů ročně přes Státní fond kinematografie, do kterého by polovinou částky přispívaly komerční televize. V našem přenosovém voze je nyní filmový producent Jaromír Kalista, který spojil velkou část své kariéry se světoznámým režisérem Janem Švankmajerem. Dobrý den, pane Kalisto.

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
A ve studiu se mnou předseda Strany svobodných občanů, ekonom Petr Mach. Vítám vás, dobrý den.

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
Dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Machu, vy jste odpůrcem dotací a podpor všeho druhu, jak vás známe, souhlasíte tedy bezezbytku se zdůvodněním prezidenta Klause?

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
No, je to jasné, podnikat se dá v různých oborech, mimo jiné i ve výrobě filmů, a obecně považuji za nesprávné, aby podnikání jednoho člověka financovali jiní lidé ze svých daní.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Takže to, že by šlo o podporu národní kinematografie, to pro vás není nějaký významný argument, pane Machu?

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
No, máme národní výrobu židlí, máme národní výrobu ledačeho, nevím, proč by zde měla být výjimka.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kalisto, pro vás je rozhodnutí prezidenta Klause zklamáním?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
No, ani ne, on pan prezident je v tomto případě konceptuální. On to říkal už jednou. Ale myslím, že se mýlí, víte, protože v tomto případě tam vlastně žádná státní dotace, žádné přerozdělení v tomto smyslu není, v tom zákoně, to z toho vypadlo.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Ale není …

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
To bych …

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Promiňte, pane Machu, ale není to tak, pane Kalisto, že by byl podporován nějakým způsobem se státní pomocí prostě jeden obor?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
No, já si myslím, že tady je podporováno mnoho dalších oborů, včetně přerozdělování. Ale já bych to zatím pominul, protože musel bych být příliš epický.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
No, počkejte, to vysvětlete mi, proč si myslíte, že by to filmaři měli dostat a jak pan Mach říkal, výroba židlí nikoliv?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Nevím o výrobě židlí, ale oni to nedostávají jenom filmaři, ono se podporují divadla, protože divadla by samozřejmě bez dotací nemohla existovat, podporuje se další, řada dalších věcí z kultury, protože kultura jako taková by se zmohla jenom na komerční aktivity.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Machu, není podle vás jisté riziko v tom, že by se kultura zvrhla, jak říká pan Kalista jen na komerční aktivity a že i jiné obory, třeba divadla, dostávají podporu?

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
No, mně přijde naopak zvrhlé, že stát dotuje právě ty komerční projekty, a to je přesně to, co se děje ve filmovém průmyslu, ten zákon v podstatě by měl ztvrdit to, co je dosavadní praxe, a stát loni dotoval filmový průmysl částkou větší než 600 milionů korun, nejvíc v historii, a šlo o soubor různých dotací, od takzvaných pobídek pro filmový průmysl, přes různé dotace, ať už plně hrazené ze státního rozpočtu nebo z fondu kinematografie, nebo na půl z fondu Evropské unie, a když se podíváte na ten podpořený seznam, tak to znamená, že stát podpořil některé, ty, které si přála komise, ty, které si přála kritéria EU nebo kritéria našeho ministerstva kultury. A to znamená, že to je vždycky velmi nespravedlivé. A ty dotace obrovsky narůstaly, podle představ filmařů mají narůstat dál, ale my si musíme uvědomit, že tyto vysoké a narůstající dotace jsou samozřejmě vykoupeny rostoucím dluhem státu a taky rostoucími daněmi, když si vezmete, jak stát zdaňuje třeba jenom cestu do kina, vstupenku, tak DPH zde rostla z 5 procent na 9 procent v roce 2008, pak na 10 procent v roce 2009, na 10 procent, pak na 14, za rok to má být 15, takže stát tady, aby mohl někoho dotovat, tak musí dalším lidem brát.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Tak zůstaňme u těch filmů, prosím, pane Kalisto, ta částka, se kterou se počítalo, nebo jakou jsem alespoň zaznamenal, přes Státní fond kinematografie, by měla být 300 milionů ročně, jak velká je to částka vlastně, vy jste producent, vy se vyznáte v tom, jak se financují filmy. Komu by pomohlo takových 300 milionů, co se za to dá natočit?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Víte, já si myslím, že pan Mach se velice mýlí, protože, protože směšuje mnoho věcí. On nepřesnosti v tom výkladu říkal i pan prezident. Je to tak, že tam jsou dvě věci, je Státní fond pro podporu české kinematografie, a potom jsou takzvané pobídky. Pobídky byly zavedeny asi před 3 nebo 4 lety a je to de facto vratka nebo částečná vratka daně z přidaný hodnoty, protože ti producenti, kteří sem jezdí točit filmy, kteří využívají vlastně zbytku našeho filmového průmyslu, tady samozřejmě zanechávají mnohem větší peníze, ostatně pokud vím, pan ekonom Mejstřík spočítal, že návratnost toho, co vlastně se vrátí v těch pobídkách, je vyšší než jedna, tuším, že to spočítal …

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
Já se, já se …

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Machu, nezlobte se, ale teď, teď tento, tento zákon, který vetoval prezident Klaus, tak ten se tedy netýká těchto pobídek, tady jde o něco jiného, pane Kalisto, že? Jaromír Kalista, prosím, máte slovo.

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Ano. Prosím vás, ne, ne, aby nedošlo …, čili já jsem chtěl jenom říct to, co o čem mluvil pan Mach, ale nebylo to 600 tisíc, pokud si uvědomuji, mohlo to být 350 nebo 400 tisíc …

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
Milionů, milionů.

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
To jsou peníze, do kterých, ne, pane Machu, myslím, že se velmi mýlíte, ono je to tak, že to je dotace do podpory filmového průmyslu, to je do zbytku toho, co tady vlastně existovalo, český film většinou na tyto pobídky nedosáhne, jsou to ti, kteří sem jezdí točit zakázky, reklamy a tak dále, a tak dále, a de facto je to částečná vratka daně z přidané hodnoty. To je jedna věc pobídky. Druhá věc je podpora českého filmu, na to je, na to je fond pro, fond kinematografie …

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Který je teď prázdný.

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Který je teď prázdný, ano, a do toho fondu v podstatě státní peníze za těch 20 let přitekly, pokud vím, jenom dvakrát ve velmi omezené výši.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Tento Státní fond kinematografie, pane Kalisto, by měl vysloveně podporovat umělecké filmy, kvalitní filmovou tvorbu?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Ano, ten by měl podporovat tvorbu, výrobu kvalitních, kvalitních filmů, distribuci, propagaci české kinematografie, měl by podporovat i to, co by se sem jinak nedostalo, to znamená třeba nákup cizích kvalitních filmů světové kinematografie, které by neměly šanci, byť v tom malém okruhu toho, těch, těch klasických kin se sem vůbec dostat, nejsou zas tak velký peníze.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Machu, prosím, nechme stranou pobídky, skutečně to by byla širší debata, ale soustřeďme se teď na poslání tohoto Státního fondu kinematografie, podpora umění, filmového umění v České republice, nestojí to za to?

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
Ale podpora umění jistě stojí za to, ale proč by to měl dělat stát, ať to podporuje ten, kdo se na to chce dívat, ať to podporuje ten, kdo, komu se to líbí jako mecenáš, přeci není potřeba, abychom neustále něco organizovali přes stát a ždímali daňové poplatníky, samozřejmě, že to jsou veřejné peníze, ať pan Kalista říká cokoliv, jestli se daň ze vstupenky jmenuje poplatek nebo daň z reklamy se jmenuje poplatek, tak je to jenom hra se slovy, ale podstatné je, že zákon někomu nařizuje nějaké peníze odvádět a místo, aby si tedy ten dotyčný mohl ty peníze nechat, ty své peníze, tak je musí odvádět nějakému fondu, kde budou úředníci, kde budou lobbisté, který to bude nějak rozdělovat.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Nicméně ty, právě ty umělecké filmy můžou třeba významně proslavit Českou republiku v zahraničí, ani takováto podpora, ani takováto tvorba si nezaslouží, pane Machu, státní podporu?

Petr MACH, ekonom, předseda Strany svobodných občanů
——————–
Ale my to slyšíme neustále, pan Kalista připomínal slova najatého ekonoma, pana Mejstříka, my slyšíme stejné argumenty, pokud někdo chce organizovat Velkou cenu kolem Brna, my slyšíme stejné argumenty, pokud někdo chce organizovat olympiádu. Slyšíme stejné argumenty, když chce stát se zadlužovat a ty peníze použít tu na to, tu na něco jiného, prostě slyšíme stále ty stejné argumenty, že se to přeci vyplatí, ale to musí se vždycky každý sám rozhodnout, do čeho se pustí, do čeho bude investovat, a pokud do toho zapojíme daňové poplatníky, tak je tady velké riziko, že daňoví poplatníci o peníze přijdou, to je jistota, a je dost dobře možné, že z toho podpoříme filmy, které někdo bude považovat možná za skvělé a umělecké, ale někdo druhý ne.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kalisto, ta otázka vlastně zazněla, v jedné z odpovědí Petra Macha, proč by na výrobu filmů měli přispívat lidé, kteří třeba sami do kina nechodí, filmy je nezajímají?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
No, ono to tak není, pan Mach se skutečně mýlí. On by si to měl velmi pečlivě prostudovat. Víte, je to jinak, protože tam ze státních zdrojů do toho fondu vlastně neplyne nic, tam plyne …

Jan BUMBA, moderátor
——————–
A neměli by i ty umělecké filmy podporovat prostě lidé, kterým se to líbí a kteří na to mají, třeba nějací mecenáši?

Jaromír KALISTA, filmový producent
——————–
Pokud budou mecenáši, jistě se jim někdo tady bránit nebude, obávám se, že je to trošičku jinak, víte, ty peníze, teď mluvím o té poslední, o té poslední, o tom poslední té fázi toho fondu kinematografie tak, jak by prošel teď a jak byl navrhován, tam přispívají komerční televize, plus další komerční zdroje, oni tam ale přispívají proto, že si to vlastně před rokem, více než před rokem vymohli, před tím tam přispívala Česká televize, veřejnoprávní televize z reklam, které, o které vlastně tímto přišla.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kalisto, já se omlouvám, bohužel víc toho nestihneme. Děkuji mnohokrát, že jste byl naším hostem, filmový producent Jaromír Kalista. Naším hostem byl také předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. Teď je 18 hodin 58 minut, takové byly Ozvěny dne. Dobrý večer přeje od mikrofonu Jan Bumba.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Další články autora >

Novinky

Zlín není skanzen. Rozhodněme, jak bude naše město vypadat dál

7. 10. 2026

Praha 1 potřebuje rozumnou správu majetku: Zpět k řemeslům, jasným pravidlům a podpoře živnostníků

7. 10. 2026

Miliardová Sandra

7. 10. 2026

„Ne Praha, ne sekretariát.“ Ušatý chce v Senátu hájit korunu a obce. A odmítá větrníky

6. 10. 2026

Zelenější Praha 11 začíná před domem

5. 10. 2026

Svobodní Praha 1

30. 9. 2026

Svobodní Praha 11

29. 9. 2026

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.