Martin Pánek: Chce Pánek, aby muslimové v ČR sekali ruce?

Martin Pánek: Chce Pánek, aby muslimové v ČR sekali ruce?

Samozřejmě, že NE. Nechci v České republice sekání rukou, kamenování, nerovnost žen, zneužívání dětí nebo vydírání. A udělám všechno proto, aby u nás nic takového nikdy nebylo legální.

Před časem jsem napsal filosofický článek (později doplněný), o tom, jaká by měla být právní pravidla otevřené společnosti (kterou bezesporu chceme být). Novou vlnu zájmu o tento článek zvednul Radek Adamec, zhrzený bývalý člen Svobodných, nyní aktivista pochybných politických skupin.  Celá relevantní pasáž zní:

“Pokud si muslimové chtějí místo našeho občanského zákoníku uspořádat svoje soukromé vztahy podle práva šaría, proč by nám to mělo vadit? Proč by nám mělo vadit, že katolíci si uspořádávají soukromé vztahy podle svých tradic, a proč by nám mělo vadit, že libertariáni si budou chtít uspořádat svoje soukromé vztahy podle libertariánského práva a ne podle občanského zákoníku nebo zákoníku práce?

Jediné, na čem samozřejmě musíme trvat, je souzení všech, nad nimiž má český stát jurisdikci, podle českého trestního práva. Ale trestní a občanské právo jsou dvě úplně jiné věci.

Na Facebooku jste zřejmě viděli ocitovanou pouze první větu izolovaně od okolního textu. Byl bych rád, kdyby z článku citoval víc než tuto větu (na kterou dokonce platí facebookovou reklamu), ale člověk nemůže chtít všechno. Nyní jsem zvýraznil podstatné pojmy a myšlenky, které někomu mohou při rychlém čtení uniknout. Tedy, že mluvím o občanském zákoníku a soukromých vztazích. A naopak, že je třeba trvat na zachování právních zvyklostí, které tuto oblast přesahují.

Obecné politicko-filosofické pojetí článku očividně snadno svádí k dezinterpretaci a je tedy nutné myšlenku rozvést a na příkladech poukázat, že základy uvedeného principu volby práva jsou u nás již dávno zakotveny.

České právo již dnes umožňuje podle zákona 216/1994 Sb. uzavírat rozhodčí smlouvy. Např. ve smlouvě o půjčce může být stanoven 0% úrok (což je naprostý standard u půjček v rodině nebo přáteli) a v rozhodčí doložce této smlouvy může být napsáno, příklad z Wikipedie: “Všechny spory, které z této smlouvy v budoucnu vzniknou, rozhodne Bc. Josef Vyskočil, Papírová 22, Liberec.” Smluvním stranám samozřejmě nic nebrání v tom, aby o sporech rozhodoval Muhammad ibn al-Muhammad, Štěpánská 8, Praha.

Má se za to, že smluvní strany jsou s rozhodcem seznámeny a znají principy, podle kterých bude rozhodovat.

(V oblasti mezinárodního práva soukromého, kdy spolu např. obchodují dvě společnosti z různých zemí, je volba práva – zda se spor bude soudit podle práva českého, australského nebo třeba marockého – možná už padesát let podle zákona 97/1963 Sb., nově podle zákona 91/2012 Sb.)

Na tohoto rozhodce samozřejmě nelze přehodit jakýkoliv spor. Nelze před ním vést spor, který patří do trestního práva (viz výše), nelze před ním vést spor, který spadá pod rodinné právo, a samozřejmě každá smlouva – a každý spor, který z ní vyplývá – která byla uzavřena pod nátlakem, je neplatná.

Podcenil jsem alergickou reakci, kterou vyvolává samotný pojem šaría, který je však poměrně mlhavě definovaný. Je nad slunce jasnější, že právní systém žádné muslimské země není ani zdaleka plně kompatibilní s českým právním systémem, a nikdo by nemohl tvrdit nic jiného. Je však taktéž jasné, že plně kompatibilní s českým právním systémem není ani slovenský právní systém.

Neméně jasné také je, že při soužití Čechů a Slováků bude vznikat méně sporů než při soužití Čechů a afrických a asijských imigrantů. Jedním z řešení, jak spory alespoň nepřiživovat, je ponechat smluvní volnost všude tam, kde stát nemá pádný zájem na jiném uspořádání.

Můžeme usilovat o rušení jednotlivých norem v občanském zákoníku – např. nechápu, proč NOZ zbytečně omezuje smluvní volnost v případě pronájmu bytů, co se kaucí nebo dalšího pronajímání týče – ale dokud občanský zákoník se všemi svými neduhy platí, musí samozřejmě platit pro všechny, nad kterými má Česká republika jurisdikci.

Takže sekání rukou ne, polygamie ne, nerovnost žen ne, vydírání a zneužívání ne, zneužívání dětí ne, paralelní právní systémy ne; smluvní volnost ano.

Martin Pánek,
člen Republikového výboru Svobodných

Pozn. autora: Za odbornou konzultaci děkuji Pavlu Vavřínovi.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31