Marek Matouš: Den válečných veteránů, Den vzpomínek

Marek Matouš: Den válečných veteránů, Den vzpomínek

„Jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce v jedenáct hodin…“

Každoročně od poloviny října můžete pozorovat na ulicích po celém světě kolemjdoucí s připnutým květem vlčího máku nebo celé věnce těchto květů u válečných památníků. Od roku 1919 vždy 11. listopadu přesně v 11 hodin se dvouminutovým tichem a všudypřítomnými vlčími máky připomínají oběti válek – jde o výročí chvíle, kdy byla v železničním vagonu v lese nedaleko francouzského města Compiègne podepsána dohoda o příměří mezi Spojenci a Německem, kterou byla ukončena první světová válka, a kdy podle požadavku přesně v 11 hodin ustala palba. Tento den se nazývá různými jmény jako Den příměří, Den vzpomínek či Den válečných veteránů, avšak poselství je stejné – připomenout si válkou zmařené životy.

Vlčí mák se stal symbolem pro padlé vojáky po první světové válce díky záplavě svých rudých květů na bývalých bojištích. Semínka vlčího máku nevyklíčí ihned, ale až když se naskytne vhodná příležitost. Ta se naskytla, když byly ohromné plochy půdy v Belgii a Francii doslova přeorány dělostřelectvem.

Dalším důvodem byla báseň „Na flanderských polích“, kterou napsal kanadský vojenský chirurg John McCrae v květnu 1915, kdy byl zabit jeho přítel Alexis Helmer. Toho dne upoutala Johnovu pozornost záplava vlčích máků mezi hroby a ta jej inspirovala k sepsání této básně. Tu zahodil, ale někdo ji nalezl a poslal do týdeníku Punch, který ji uveřejnil v prosinci téhož roku. John McCrae zemřel v lednu 1918 na zápal plic a je pohřben ve Wimereux u Boulogne.

Na polích ve Flandrech

John McCrae

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My už však nevstaneme a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.

V České republice tento den není příliš známý, protože za první republiky se v souvislosti s Velkou válkou připomínal vznik samostatného Československého státu a v současnosti 17. listopad 1939 a 1989. Stojí tak ve stínu těchto dalších svátků. I když náš stát nikdy nebyl vojenskou mocností, posledních 100 let byla naše historie vyplněna bojem za samostatnost a svobodu – ať už otevřeným v zákopech, na frontách po celém světě, nebo skrytým v domácím odboji proti okupantům a nesvobodě. Nesmíme zapomenout ani na vojáky na zahraničních misích nebo na všechny ty, kteří zůstali v rakousko-uherské armádě a nejednou bojovali právě proti legionářům v bratrovražedném boji. Hroby našich vojáků a krajanů z obou světových válek jsou rozesety po celé Francii, severní Itálii, Británii, na Balkáně, v Haliči, na Ukrajině a v Rusku, podél transsibiřské magistrály, v ledových vodách severního Atlantiku i slunného Jadranu, pouštích severní Afriky a blízkého východu, dokonce i v Singapuru, Šanghaji, Hongkongu, Malajsii a okolních končinách. Nemusíme se ale vypravovat nijak daleko, téměř v každé vesnici nebo městské části najdeme pomníček padlých spoluobčanů z obou válek – vojáků císařství i legionářů, vojáků z exilového vojska v zahraničí, květnových povstalců i spoluobčanů, kteří padli za oběť nacistické okupaci či komunistickému režimu.

I když nemusíme souhlasit s výkladem některých historických událostí, jedno je nesporné – jejich cena byla obrovská – utrpení desítek milionů zmrzačených na duši i těle, nezvěstných a zabitých mužů, žen i dětí, zničené majetky a kulturní památky, celá města a území srovnaná se zemí. Proto je připomínání 11. listopadu tak důležité. Vlčí mák není pouze odznáček nošený jednou za rok, ani glorifikace násilí a války, nýbrž trvalá připomínka odvahy, cti, utrpení a nejvyšších obětí našich předků i současných spoluobčanů, kteří slouží v armádě i ostatních bezpečnostních sborech.

A dnes, 100 let od počátku Velké války, a v následujících čtyřech letech, kdy si budeme připomínat i 100 let od vzniku samostatného Československého státu, který se z tohoto konfliktu zrodil, je připomínka 11. listopadu více než aktuální – obzvláště když se podíváme na události ve světě, zejména na Ukrajině a na Blízkém východě. Nikdy nezapomínejme na to, co se dělo – život v míru a svobodě není samozřejmost a cena za něj je vysoká.

Proto si připomeňme padlé a uctěme jejich památku a hrdinství Dnem válečných veteránů. Připněme květ vlčího máku na klopu a sejděme se v 11 hodin u národního památníku na pražském Vítkově nebo u Vás v obci k pietnímu aktu. Ale uctěme jejich památku hlavně tím, že naše činy povedou k tomu, aby historie nebyla zapomenuta a nemusela se opakovat. Oběti našich předchůdců tak nebudou promarněny.

„Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude skutečně potřebovat.“

Marek Matouš,
Autor je příznivec Strany svobodných občanů a člen záchranných sborů

 

Zdroje:

Ministerstvo obrany a Armáda České republiky: Historie vlčích máků. CERNA, Vera. MOCR [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8158

ANLET: Asociace nositelů legionářských tradic, občanské sdružení. SVITAKOVA, Jindra. Připomeňte si Den válečných veteránů [online]. 2010 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.anlet.cz/udalosti/pripomente-si-den-valecnych-veteranu

Československá obec legionářská. KOLAŘÍKOVÁ, Milena. Jak se vlčí mák stal symbolem veteránů [online]. 2009 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/clanky-a-reporty/z-cinnosti-csol/archiv/2009/145-vlci-mak-symbolem-veteranu

Webnode: Vlčí mák. MCCRAE, John. ANLET, o.s. Báseň Na flanderských polích [online]. 2012 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://vlcimak.webnode.cz/basen-na-flanderskych-polich/

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Na semináři o covidu v Poslanecké sněmovně vystoupil MUDr. Miroslav Havrda, jeden z představitelů Paralelní lékařské komory, s ostrou kritikou covidových opatření a mediální kampaně z let 2020–2022. Havrda označil období pandemie za „covidovou totalitu“ nebo „dobu temna“ a srovnal segregaci neočkovaných s fašistickým režimem.

Paralelní lékařská komora jako alternativa

Havrda připomněl, že v době, kdy oficiální instituce tvrdily, že „všichni lékaři souhlasí se strategií státu“, založili s kolegy paralelní lékařskou komoru. „Vzali jsme si bílé pláště a šli jsme k lidem, protože jsme se nedostali do žádných médií,“ popsal lékař. Jejich akce na Václavském náměstí, Staroměstském náměstí a na Letné sledovaly tisíce lidí, přičemž přenosy na alternativních médiích jako Raptor TV či KTV Live měly až 250 000 zhlédnutí.

Když jim tehdejší prezident České lékařské komory nedovolil pořádat semináře v budově komory, pořádali je venku na „Kubkových schodech“ u Palackého náměstí. „Tam nám lidé nosili svařák, teplomety a koláče, protože byla hrozná zima,“ vzpomínal Havrda s díky občanům, kteří je podporovali.

Očkování těhotných žen jako „lékařská žumpa“

Zvláště ostře Havrda kritizoval očkování těhotných žen experimentální vakcínou. „Na lékařské fakultě nás učili, že těhotné ženy nesmí prakticky žádné léky, ani aspirin,“ řekl s tím, že se ptal veterinářky, zda očkují březí fenky, a ta odpověděla, že by si to nikdy nedovolili. „My jsme si dovolili očkovat nejenom děti, kde dnes víme, že to nepotřebovaly, ale očkovali jsme těhotné ženy. Lékařská žumpa, styďte se,“ vyzval kolegy, kteří postup schvalovali.

Havrda také zmínil náměstka ministra zdravotnictví Policara, který podle něj vydal „20 nezákonných protiústavních vyhlášek segregujících zdravé neočkované lidi“ a srovnal tento postup s označováním Židů žlutými hvězdami za fašismu.

Konkrétní požadavky: omluva, odškodnění a revize

MUDr. Havrda formuloval tři hlavní požadavky. Za prvé žádá, aby se „odborníci“, kteří podle něj „prokazatelně lhali“, omluvili všem lidem. Za druhé požaduje, aby stát odškodnil všechny poškozené závažnými nežádoucími účinky očkování. Za třetí vyzval novináře, aby „začali psát pravdu a přestali zamlčovat jasná fakta, která jsou vědecky podložená“.

Mimo to Havrda navrhuje revizi národní očkovací strategie, kterou označil za „medicínský nesmysl“, a odmítá, aby „takzvaní odborníci“ z covidové éry byli nadále nominováni do funkcí na ministerstvu zdravotnictví. Poukazuje také na návrh současného náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Koudelky, který navrhuje jiné řešení než vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny, kde by se podle Havrdy „vše dostalo pod koberec“.

Lékař závěrem zdůraznil roli alternativních médií a organizací, které podle něj zabránily povinnému očkování. „Díky úsilí těchto lidí byla vytvořena deklarace lékařů, sester, vojáků, policistů a další, kde to byly statisíce lidí,“ uvedl s tím, že stát měl nakoupeno „10 vakcín na jednoho člověka“ a „očkovali by nás jako ovce“. Své vystoupení zakončil varováním směrem k médiím a oficiálním odborníkům: „Již nikdy více. A tohle vám fakt nezapomeneme.“

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31