Marek Matouš: Den válečných veteránů, Den vzpomínek

Marek Matouš: Den válečných veteránů, Den vzpomínek

„Jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce v jedenáct hodin…“

Každoročně od poloviny října můžete pozorovat na ulicích po celém světě kolemjdoucí s připnutým květem vlčího máku nebo celé věnce těchto květů u válečných památníků. Od roku 1919 vždy 11. listopadu přesně v 11 hodin se dvouminutovým tichem a všudypřítomnými vlčími máky připomínají oběti válek – jde o výročí chvíle, kdy byla v železničním vagonu v lese nedaleko francouzského města Compiègne podepsána dohoda o příměří mezi Spojenci a Německem, kterou byla ukončena první světová válka, a kdy podle požadavku přesně v 11 hodin ustala palba. Tento den se nazývá různými jmény jako Den příměří, Den vzpomínek či Den válečných veteránů, avšak poselství je stejné – připomenout si válkou zmařené životy.

Vlčí mák se stal symbolem pro padlé vojáky po první světové válce díky záplavě svých rudých květů na bývalých bojištích. Semínka vlčího máku nevyklíčí ihned, ale až když se naskytne vhodná příležitost. Ta se naskytla, když byly ohromné plochy půdy v Belgii a Francii doslova přeorány dělostřelectvem.

Dalším důvodem byla báseň „Na flanderských polích“, kterou napsal kanadský vojenský chirurg John McCrae v květnu 1915, kdy byl zabit jeho přítel Alexis Helmer. Toho dne upoutala Johnovu pozornost záplava vlčích máků mezi hroby a ta jej inspirovala k sepsání této básně. Tu zahodil, ale někdo ji nalezl a poslal do týdeníku Punch, který ji uveřejnil v prosinci téhož roku. John McCrae zemřel v lednu 1918 na zápal plic a je pohřben ve Wimereux u Boulogne.

Na polích ve Flandrech

John McCrae

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My už však nevstaneme a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.

V České republice tento den není příliš známý, protože za první republiky se v souvislosti s Velkou válkou připomínal vznik samostatného Československého státu a v současnosti 17. listopad 1939 a 1989. Stojí tak ve stínu těchto dalších svátků. I když náš stát nikdy nebyl vojenskou mocností, posledních 100 let byla naše historie vyplněna bojem za samostatnost a svobodu – ať už otevřeným v zákopech, na frontách po celém světě, nebo skrytým v domácím odboji proti okupantům a nesvobodě. Nesmíme zapomenout ani na vojáky na zahraničních misích nebo na všechny ty, kteří zůstali v rakousko-uherské armádě a nejednou bojovali právě proti legionářům v bratrovražedném boji. Hroby našich vojáků a krajanů z obou světových válek jsou rozesety po celé Francii, severní Itálii, Británii, na Balkáně, v Haliči, na Ukrajině a v Rusku, podél transsibiřské magistrály, v ledových vodách severního Atlantiku i slunného Jadranu, pouštích severní Afriky a blízkého východu, dokonce i v Singapuru, Šanghaji, Hongkongu, Malajsii a okolních končinách. Nemusíme se ale vypravovat nijak daleko, téměř v každé vesnici nebo městské části najdeme pomníček padlých spoluobčanů z obou válek – vojáků císařství i legionářů, vojáků z exilového vojska v zahraničí, květnových povstalců i spoluobčanů, kteří padli za oběť nacistické okupaci či komunistickému režimu.

I když nemusíme souhlasit s výkladem některých historických událostí, jedno je nesporné – jejich cena byla obrovská – utrpení desítek milionů zmrzačených na duši i těle, nezvěstných a zabitých mužů, žen i dětí, zničené majetky a kulturní památky, celá města a území srovnaná se zemí. Proto je připomínání 11. listopadu tak důležité. Vlčí mák není pouze odznáček nošený jednou za rok, ani glorifikace násilí a války, nýbrž trvalá připomínka odvahy, cti, utrpení a nejvyšších obětí našich předků i současných spoluobčanů, kteří slouží v armádě i ostatních bezpečnostních sborech.

A dnes, 100 let od počátku Velké války, a v následujících čtyřech letech, kdy si budeme připomínat i 100 let od vzniku samostatného Československého státu, který se z tohoto konfliktu zrodil, je připomínka 11. listopadu více než aktuální – obzvláště když se podíváme na události ve světě, zejména na Ukrajině a na Blízkém východě. Nikdy nezapomínejme na to, co se dělo – život v míru a svobodě není samozřejmost a cena za něj je vysoká.

Proto si připomeňme padlé a uctěme jejich památku a hrdinství Dnem válečných veteránů. Připněme květ vlčího máku na klopu a sejděme se v 11 hodin u národního památníku na pražském Vítkově nebo u Vás v obci k pietnímu aktu. Ale uctěme jejich památku hlavně tím, že naše činy povedou k tomu, aby historie nebyla zapomenuta a nemusela se opakovat. Oběti našich předchůdců tak nebudou promarněny.

„Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude skutečně potřebovat.“

Marek Matouš,
Autor je příznivec Strany svobodných občanů a člen záchranných sborů

 

Zdroje:

Ministerstvo obrany a Armáda České republiky: Historie vlčích máků. CERNA, Vera. MOCR [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8158

ANLET: Asociace nositelů legionářských tradic, občanské sdružení. SVITAKOVA, Jindra. Připomeňte si Den válečných veteránů [online]. 2010 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.anlet.cz/udalosti/pripomente-si-den-valecnych-veteranu

Československá obec legionářská. KOLAŘÍKOVÁ, Milena. Jak se vlčí mák stal symbolem veteránů [online]. 2009 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/clanky-a-reporty/z-cinnosti-csol/archiv/2009/145-vlci-mak-symbolem-veteranu

Webnode: Vlčí mák. MCCRAE, John. ANLET, o.s. Báseň Na flanderských polích [online]. 2012 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: http://vlcimak.webnode.cz/basen-na-flanderskych-polich/

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Úvod do debaty o důchodové reformě

Terezie Tománková otevřela druhou část pořadu Partie představením hostů a klíčových témat, včetně návrhu programového prohlášení nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě, s důrazem na důchody, financování slibů a ustavující schůzi sněmovny plánovanou na pondělí. Diskuze začala otázkou na Aleše Juchelku ohledně zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let, což bylo slibováno před volbami, a jak to kompenzovat vzhledem k demografickým výzvám po roce 2030. Juchelka obhajoval návrat k valorizaci důchodů podle poloviny růstu reálných mezd plus inflace, motivaci seniorů k delší práci prostřednictvím kompenzací za odpracované roky a slev na sociálním pojištění, což podle něj vyváží systém bez nutnosti prodlužovat pracovní aktivitu. Moderátorka upozornila na ekonomické varování před deficity bez prodloužení věku, navazujíc na kritiku předchozí vlády.

Kritika parametrické reformy a demografické výzvy

Martin Baxa z ODS ostře kritizoval plán s odkazem na příliv 150–190 tisíc lidí do důchodů ročně oproti přítoku méně než 100 tisíc na trh práce, což má vést k deficitům průběžného systému. Podle něj chybí reálné argumenty kromě volebních slibů a připomněl neúspěšné pokusy o konsenzus, jako schůzku na Hradě, kde ANO údajně couvlo z dohody. Libor Vondráček reagoval, že zodpovědnost spočívá v komplexním přístupu, včetně podpory porodnosti, ochrany zaměstnanosti před zelenými předpisy jako Green Deal, které ohrožují průmysl Česka. Kritizoval parametrické změny předchozí vlády jako neefektivní, které sebraly důchodcům valorizaci retroaktivně a strašily prodloužením věku na 66–67 let bez motivace k dobrovolnému spoření v třetím pilíři.

Návrhy na racionalizaci školství a porodnosti

Vondráček navrhl alternativy, jako zkrácení základní školní docházky z 9 na 8 let, aby mladí lidé dříve vstupovali na trh práce a přispívali do důchodového fondu, místo prosazování 50 % vysokoškoláků, což podle něj vede k nedostudovaným studentům bez uplatnění. Zdůraznil, že i při současném nízkém podílu vysokoškoláků (27 % v Česku, nejnižší v OECD) mnozí neuplatňují své vzdělání, ale priorita by měla být kvalita před kvantitou a podpora řemesel. Moderátorka prezentovala data OECD, podle nichž vyšší vzdělání zvyšuje konkurenceschopnost, výdělky a delší pracovní aktivitu, na což Vondráček oponoval, že systém potřebuje stabilizaci skrze podporu porodnosti nad dvě děti na ženu, což je kulturně neuskutečnitelné bez širších opatření.

Financování důchodů a sociální systémy

Aleš Juchelka obhajoval, že růst reálných mezd a mírný hospodářský růst umožní udržet systém, s odkazem na vyřešení předčasných důchodů, které tvořily 80miliardový deficit, díky podmínkám předchozí vlády. Zdůraznil, že nižší valorizace by snížila životní úroveň seniorů, kteří by se obrátili na sociální dávky jako příspěvek na bydlení (20,3 miliardy Kč pro 310 tisíc domácností, převážně seniory), a volal po komplexním pohledu na sociální systémy. Vondráček souhlasil s komplexností, ale kritizoval předchozí vládu za nedostatek motivace k spoření a protahování věku bez reálného dopadu, navrhuje racionalizaci školství pro rychlejší vstup do práce.

Personální složení vlády a nominace

Diskuze přešla k personáliím, kde moderátorka ptala Juchelku, zda premiér Babiš představí prezidentovi nominanty od SPD a Motoristů sobě, včetně Filipa Turka, na kterém trvá SPD kvůli údajným kontroverzním výrokům. Juchelka potvrdil, že Babiš nese zodpovědnost, ale Turek se očistil a vysvětlil. Vondráček odmítl odhalovat jména před oficiálním oznámením, aby nedošlo k prodlení, a zdůraznil, že SPD nominuje odborníky neposlance pro plné soustředění na resorty, což bylo slibováno voličům. Na otázku k videu a spekulacím, že nominanti nejsou skutečně SPD, Vondráček potvrdil, že jména zná, ale koaliční smlouva obsahuje jen resorty, ne osoby, a obhajoval rychlost jednání bez kumulace funkcí.

Volba předsedy sněmovny a koaliční dohody

Baxa souhlasil se zodpovědností Babiše, ale varoval, že prezident má manévrovací prostor podle ústavy. Pivoňka Vaňková se ptala, zda prezident musí jmenovat všechny, což vedlo k debatě o Lipavském před čtyřmi lety bez kompetenční žaloby. Libor Vondráček popřel, že SPD vyměnila vládní posty za předsednictví sněmovny pro Tomia Okamuru, a zdůraznil strategii oddělení funkcí pro efektivitu, navazujíc na minulou praxi ANO-ČSSD. Obhajoval Turka jako partnera pro východoevropské země díky jeho bruselskému působení ve frakci Patrioti, a vysvětlil spekulace kolem Pošarové jako reakci na mediální tlak.

Závěrečné body k volbám a ideologiím K volbě předsedy sněmovny Juchelka řekl, že koalice podpoří nominanta SPD (Okamuru), ale tajná volba neumožňuje záruky, a popřel spekulace o závazném dodatku k smlouvě. Baxa navrhl Bartoška jako kandidáta SPOLU, kritizoval Okamuru a upozornil na absenci kompromisu. Vondráček označil podpis smlouvy všemi 108 poslanci za standardní praxi z roku 2018, ne závazek hlasovat, ale pro stabilitu vlády na čtyři roky, a označil Okamuru jako schopného nástupce Pekarové Adamové. K Rakušanovi jako místopředsedovi za STAN Vondráček slíbil gentlemanské dohody v tajné volbě bez strachu, a kritizoval předchozí vládu za nepravicové kroky jako zvyšování daní a ETS 2. Debata skončila ujištěním o rychlém nástupu vlády ke sjednání nápravy.  

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31