Malý: 50 dětských sirotků není dětmi ani sirotky, ale jsou politické PR

Malý: 50 dětských sirotků není dětmi ani sirotky, ale jsou politické PR

Politici rozjeli své volební PR kolem 50 syrských dětí, které jsou sirotky. Hrdě začali bubnovat na city, vždyť jde o děti a je před volbami. Chytla se toho většina stran, aniž by věděla, oč jde. Tak předně se zjistilo, že to až tolik děti nejsou. Tedy, rozhodně ne všechny. První informace byla, že je jim 12-17 let. Následovala další, že některým z nich je 21–22 let. Informace od lidí, o kterých se rozhodně nedá říci, že by byli nedůvěryhodní. Jenže pak přišla druhá informace. Nejde o sirotky, ale děti bez doprovodu.

Ostatně, v Sýrii jsou rodiny velmi rozvětvené a drží úzce spolu. Pokud by došlo k úmrtí některého z rodičů, ostatní dospělí se o dítě okamžitě postarají. Na Blízkém východě nejsou sirotčince, o děti bez rodičů se vždy a bezvýhradně stará širší rodina a to i v uprchlických táborech. Ale co na tom, když politici měli najednou tak skvělé PR. Vždyť jde přece o dětské sirotky. No, nejsou to až tak úplně děti a už vůbec ne sirotci. Ale kdo by to řešil, vždyť přece běží kampaň, za chvilku jsou volby.

Hned se ale našlo 50 rodin, které si ty 12-17-22 leté děti chtěly osvojit. A hned tím politici začali argumentovat. Jak jinak, opět bez znalosti věci a problému. Ono vytrhnout dítě, které žilo nejen v jiné zemi ale i na jiném kontinentu, ve zcela odlišné kultuře a prostředí. a přeroubovat je na jiné je prakticky nemožné, pokud je tomu „dítěti“ 12–22 let. Prostě to nejde, bylo by to doslova znásilnění daného člověka. Ostatně, proč jsme nepřijímali děti na začátku války a snažíme se o to na jejím konci? Není to divné?

Další věcí je, že v Syrské arabské republice se hovoří těmito jazyky: arabština (úřední), kurdština, arménština, aramejština, čerkézština a francouzština. Která z těch padesáti zemí tyto jazyky perfektně zvládá? No, ostatně, ona tomu paní europoslankyně dala korunu svým prohlášením v Lidových novinách 16. 9. 2018, kde odůvodňuje svou kampaň, stojí za povšimnutí věta: „Vůči Evropské unii bychom mohli říct, že jsme solidární s Řeckem.“ Takže jde o děti, nebo o to ukázat Bruselu, že posloucháme?

Další věcí je, že mladiství migranti z méně kompatibilních islámských kultur mohou být pro naši sekulární společnost velkým potenciálním rizikem. Navíc, i v Sýrii speciálním výcvikem od některé z islamistických skupin, kterých v Sýrii působilo velké množství. Ty „děti“ se dostaly na řecké ostrovy nelegálně z Turecka. Nelze prokazatelně ověřit jejich původ, tedy odkud přišly. Z průběhu války v Sýrii je známo, že proti Asadovi bojovaly hlavně radikální islámské skupiny ve městech a oblastech, kde měly podporu muslimského obyvatelstva. Křesťané nebo alávité bojovali po boku Asada a do Evropy neutíkali.

V ostatních uprchlických táborech, které mají mnohdy značně horší podmínky, než ty v Řecku, jsou natěsnány statisíce lidí a desetitisíce dětí, zřejmě strádajících mnohem více, než ty v Řecku. Ty nikoho nezajímají? Inu, proč také, to by bylo mnohem problematičtější, tohle je snadné, předloženo doslova na talíři, skvělé předvolební PR. Na většině území Sýrie se již neválčí. Pro ty děti, či mladistvé by bylo mnohem prospěšnější, pomoci jim vrátit se domů, k rodinám, pomoci té zemi s její obnovou. Jenže, to by to politické honění procent vyšlo mnohem dráž a byla by to spousta práce.

Našim politikům možná nejde o syrské děti, ale o jejich PR. Pokud by jim o ty děti opravdu šlo, pak bychom jich měli od začátku války tisíce a byli bychom schopni se o ně do skončení války postarat. S ohledem na uvedené zřejmě až tolik o ty děti které nejsou dětmi a sirotky, které nejsou sirotky až tolik nejde. Spíše o to nahnat si politické body. Zneužít k tomu tento případ považuji za něco neskonale hnusného a pokryteckého. Hra na city lidí, jen aby se vytřískal politický kapitál. Navíc se tato kauza používá k dehonestaci a zastrašování kritiků přijetí těch dětí. Těm dětem je třeba umožnit návrat domů, k jejich rodinám a ne je využívat k nahánění politických bodů.

Michal Malý,
člen Republikového výboru Svobodných a kandidát do Senátu v obvodu 23 – Praha 8

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec, vystoupil v neděli v politickém pořadu Partie na CNN Prima News, kde moderátorka Terezie Tománková vedla rozsáhlou debatu s čelními představiteli parlamentních stran. Vondráček se prezentoval jako hlas věcného pragmatismu a důraz kladl zejména na to, aby navyšování výdajů na obranu mělo skutečný obsah a reálný strategický základ.

Summit NATO a prezident Pavel

Jedním z prvních témat byl spor vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně jeho účasti na summitu NATO v Ankaře. Zatímco část diskutujících volala po tom, aby na summit odjeli jak premiér, tak prezident, Vondráček zaujal jasné a konzistentní stanovisko. Poukázal na to, že zájem České republiky vyžaduje, aby nová vláda na summitu vystupovala jednotným hlasem a mohla přesvědčivě obhájit svou obrannou strategii i plánované výdaje. „Je v zájmu České republiky, aby nová česká vláda tam mluvila jednotným hlasem, aby tam zaznělo, jaká je naše strategie z hlediska výdajů do obrany,“ řekl Vondráček.

Připomněl rovněž, že prezident Pavel opakovaně veřejně deklaroval, že by nemohl zcela stát za pozicemi vlády a takový postoj by mohl summitu spíše uškodit. Vondráček poukázal na historický precedens: ani cesta Miloše Zemana do Madridu v roce 2022 se nekonala kvůli zdravotním důvodům, a přesto to nemělo zásadní dopad na výsledky české delegace. Zdůraznil, že summit nakonec ukáže, co vláda dokázala prosadit, a ne kdo u jednacího stolu seděl.

Výdaje na obranu: čísla musí mít smysl

Největší část diskuse se stočila k výdajům na obranu a závazkům v rámci NATO. Vondráček zde vystoupil jako hlasatel zodpovědného přístupu k veřejným financím. Odmítl pojetí, kdy se navyšování výdajů stává samoúčelným plněním procentuálních kvót, a místo toho zdůraznil, že klíčové je, co Česká republika za vynaložené prostředky skutečně dostane. „Pro nás je klíčové, co za ty peníze dostaneme, ne za kolik peněz,“ řekl Vondráček a dodal, že vláda chce zakázky transparentně soutěžit – na rozdíl od praxe předchozích kabinetu, kdy se drtivá většina armádních zakázek nesoutěžila standardním způsobem.

Vondráček rovněž uvedl na pravou míru polemiku o škrtech v obraně. Připomněl, že žádné vysoutěžené a vygenerované zakázky nebyly zastaveny, a obhájil kroky vlády čísly: mezi lety 2020 a 2025 vzrostly výdaje na obranu o více než 20 miliard korun. Zdůraznil, že nová koncepce obrany – KVAČR – bude předložena v květnu a teprve na základě ní se bude odvíjet plánování pro příští roky. Vyzval k tomu, aby diskuse o obraně nestála na emotivních obvinění, ale na ověřitelných faktech.

Pragmatická vize bezpečnosti

Na přímou otázku moderátorky, zda je obranyschopnost České republiky v nynější době prioritou, Vondráček bez zaváhání odpověděl: „Samozřejmě je to priorita.“ Pohled SPD na bezpečnost je přitom komplexní – zahrnuje nejen výdaje na armádu, ale i nutnost zachovat funkční ekonomiku a veřejné služby. Vondráček varoval před scénářem, kdy honba za procenty HDP roztočí kola inflace a povede k dalšímu zadlužování země, aniž by armáda získala reálnou bojeschopnost.

Ocenil přitom výrok premiéra Andreje Babiše po setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem, že obranyschopnost je pro vládu prioritou. Vondráček také upozornil, že efektivní obrana vyžaduje nejen nákup techniky, ale i zázemí, servis a dostatek vyškolených vojáků – tedy komplexní systémový přístup, nikoli jednorázové navyšování rozpočtových položek.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31