Malý: 50 dětských sirotků není dětmi ani sirotky, ale jsou politické PR

Malý: 50 dětských sirotků není dětmi ani sirotky, ale jsou politické PR

Politici rozjeli své volební PR kolem 50 syrských dětí, které jsou sirotky. Hrdě začali bubnovat na city, vždyť jde o děti a je před volbami. Chytla se toho většina stran, aniž by věděla, oč jde. Tak předně se zjistilo, že to až tolik děti nejsou. Tedy, rozhodně ne všechny. První informace byla, že je jim 12-17 let. Následovala další, že některým z nich je 21–22 let. Informace od lidí, o kterých se rozhodně nedá říci, že by byli nedůvěryhodní. Jenže pak přišla druhá informace. Nejde o sirotky, ale děti bez doprovodu.

Ostatně, v Sýrii jsou rodiny velmi rozvětvené a drží úzce spolu. Pokud by došlo k úmrtí některého z rodičů, ostatní dospělí se o dítě okamžitě postarají. Na Blízkém východě nejsou sirotčince, o děti bez rodičů se vždy a bezvýhradně stará širší rodina a to i v uprchlických táborech. Ale co na tom, když politici měli najednou tak skvělé PR. Vždyť jde přece o dětské sirotky. No, nejsou to až tak úplně děti a už vůbec ne sirotci. Ale kdo by to řešil, vždyť přece běží kampaň, za chvilku jsou volby.

Hned se ale našlo 50 rodin, které si ty 12-17-22 leté děti chtěly osvojit. A hned tím politici začali argumentovat. Jak jinak, opět bez znalosti věci a problému. Ono vytrhnout dítě, které žilo nejen v jiné zemi ale i na jiném kontinentu, ve zcela odlišné kultuře a prostředí. a přeroubovat je na jiné je prakticky nemožné, pokud je tomu „dítěti“ 12–22 let. Prostě to nejde, bylo by to doslova znásilnění daného člověka. Ostatně, proč jsme nepřijímali děti na začátku války a snažíme se o to na jejím konci? Není to divné?

Další věcí je, že v Syrské arabské republice se hovoří těmito jazyky: arabština (úřední), kurdština, arménština, aramejština, čerkézština a francouzština. Která z těch padesáti zemí tyto jazyky perfektně zvládá? No, ostatně, ona tomu paní europoslankyně dala korunu svým prohlášením v Lidových novinách 16. 9. 2018, kde odůvodňuje svou kampaň, stojí za povšimnutí věta: „Vůči Evropské unii bychom mohli říct, že jsme solidární s Řeckem.“ Takže jde o děti, nebo o to ukázat Bruselu, že posloucháme?

Další věcí je, že mladiství migranti z méně kompatibilních islámských kultur mohou být pro naši sekulární společnost velkým potenciálním rizikem. Navíc, i v Sýrii speciálním výcvikem od některé z islamistických skupin, kterých v Sýrii působilo velké množství. Ty „děti“ se dostaly na řecké ostrovy nelegálně z Turecka. Nelze prokazatelně ověřit jejich původ, tedy odkud přišly. Z průběhu války v Sýrii je známo, že proti Asadovi bojovaly hlavně radikální islámské skupiny ve městech a oblastech, kde měly podporu muslimského obyvatelstva. Křesťané nebo alávité bojovali po boku Asada a do Evropy neutíkali.

V ostatních uprchlických táborech, které mají mnohdy značně horší podmínky, než ty v Řecku, jsou natěsnány statisíce lidí a desetitisíce dětí, zřejmě strádajících mnohem více, než ty v Řecku. Ty nikoho nezajímají? Inu, proč také, to by bylo mnohem problematičtější, tohle je snadné, předloženo doslova na talíři, skvělé předvolební PR. Na většině území Sýrie se již neválčí. Pro ty děti, či mladistvé by bylo mnohem prospěšnější, pomoci jim vrátit se domů, k rodinám, pomoci té zemi s její obnovou. Jenže, to by to politické honění procent vyšlo mnohem dráž a byla by to spousta práce.

Našim politikům možná nejde o syrské děti, ale o jejich PR. Pokud by jim o ty děti opravdu šlo, pak bychom jich měli od začátku války tisíce a byli bychom schopni se o ně do skončení války postarat. S ohledem na uvedené zřejmě až tolik o ty děti které nejsou dětmi a sirotky, které nejsou sirotky až tolik nejde. Spíše o to nahnat si politické body. Zneužít k tomu tento případ považuji za něco neskonale hnusného a pokryteckého. Hra na city lidí, jen aby se vytřískal politický kapitál. Navíc se tato kauza používá k dehonestaci a zastrašování kritiků přijetí těch dětí. Těm dětem je třeba umožnit návrat domů, k jejich rodinám a ne je využívat k nahánění politických bodů.

Michal Malý,
člen Republikového výboru Svobodných a kandidát do Senátu v obvodu 23 – Praha 8

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v dalším díle svého pravidelného čtvrtečního vysílání odpovídal divákům na širokou paletu dotazů, od krajských silnic přes soudní tresty až po prezidentovy výroky o budoucnosti republiky, a u každého tématu se držel stejné metody: vysvětlit systém, doložit ho číslem a nebát se nepopulárního závěru.

U krajských silnic Vondráček odmítl představu, že vláda krajům „nedává peníze“. Připomněl, že podle rozpočtového určení daní kraje dostávají peníze na svoji správu už dopředu a mimořádné státní dotace na opravy silnic druhé a třetí třídy byly jen dočasnou praxí zavedenou kolem roku 2010, nikoli systémovým pravidlem. Argument doložil konkrétním příkladem: Jihočeský kraj letos poslal 3 miliony korun jako dotaci neziskovce Člověk v tísni na Ukrajinu, takže podle Vondráčka jasně má ve svém rozpočtu prostor i na to, co je skutečně jeho úkolem, totiž opravu vlastních silnic.

Na dotaz ohledně nízkých trestů za sexuální trestné činy reagoval Vondráček věcně a bez populistického přehánění. Uvedl, že vláda v programovém prohlášení počítá se zvýšením odpovědnosti soudců a státních zástupců, včetně možnosti vymáhat na nich škodu při prokazatelném pochybení, a zároveň se zavazuje k pravidelnému školení soudců, aby drželi krok s novými definicemi trestných činů. Zároveň ale jasně varoval před druhým extrémem, tedy odsuzováním bez důkazů po vzoru amerického MeToo, a přihlásil se k zásadě presumpce neviny jako základnímu principu trestního práva.

V otázce dotací pro Prague Pride Vondráček nezůstal jen u emoce, že mu to „přijde zvrácené“, ale vysvětlil věcný rámec: programové prohlášení vlády počítá s evidencí, omezením a v některých případech i zákazem financování politických neziskovek napříč resorty financí, vnitra, školství i životního prostředí. Kritizoval přitom nikoli existenci sexuální menšiny jako takové, ale ideologie typu DEI a ESG, které podle něj místo tolerance vytvářejí umělá privilegia, a upozornil, že podobný tlak se přes učebnice dostává až do výuky občanské nauky na základních školách.

Silný argument nabídl i k výrokům prezidenta Petra Pavla o budoucnosti Evropy. Vondráček odmítl představu Spojených států evropských, ztráty práva veta i výměny koruny za euro s tím, že pokud takové myšlenky vyslovuje hlava suverénního státu, otevírá tím takzvané Overtonovo okno pro další politiky z velkých zemí, kteří by z toho mohli těžit na úkor menších států. Právě proto řekl otevřeně, že si přeje, aby po roce 2028 stál v čele republiky někdo jiný.

Zajímavý byl i příklad rozhledny v Jindřichově Hradci, kterou Vondráček použil jako symbol špatně utrácených evropských dotací. Stavba za 13 milionů korun, natíraná v zimě v nevyhřívané hale, začala během několika let hnít a vyžádala si další čtyřmilionovou opravu, přestože se navenek prezentovala jako úspěch čerpání evropských peněz. Podle Vondráčka je to přesně ten typ výdajů, který raději nahradit podporou pracovních míst a základních veřejných služeb, které lidem chybí mnohem víc než další pomníček k focení.

Na závěr Vondráček znovu odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz a vyzval diváky, aby se před říjnovými senátními volbami podívali, jak jejich senátoři skutečně hlasovali, včetně podpory korespondenční volby. Zmínil i nervozitu v táboře ODS a TOP 09 před ztrátou vedení Senátu a ocenil aktivitu Thomase Pauknera v kauze Dozimetr jako příklad toho, že se konečně některé staré kauzy začínají reálně posouvat k soudnímu rozhodnutí, místo aby na ně soudci jako dříve raději nesáhli.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31