MACHAČ: Ovládnutí Evropy, to je oč tu běží

MACHAČ: Ovládnutí Evropy, to je oč tu běží

V EU jak známo v současné době vzniká 85 % legislativních předpisů, jak spočítalo samotné ministerstvo spravedlnosti Německa. Tato legislativa vzniká převážně právě z iniciativy a po dohodě Německa s Francií. Stejně zbytečné je zdůrazňovat, že legislativa je prostředek, kterým vlády kontrolují a řídí životy každého jednotlivého občana na území svého státu. Z logiky věci je tedy zřejmé, že dnes řídí a kontrolují život každého občana žijícího v EU především vlády Německa a Francie. Reálně se tak naplňuje dávný sen mnohých vlád obou těchto zemí, vládnout nad životy všech občanů Evropy a nad územím jejich států.

Občas je slyšet námitku, že je zcela jedno, zda legislativa vzniká v Bruselu nebo ji tvoří naše vláda. Stejně se prý svým množstvím a racionalitou od sebe příliš neliší. Nic proti tomu. Zcela jinou otázkou ovšem je, zda legislativu iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, jehož složení je závislé na výsledcích hlasování občanů ve volbách, nebo ji iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, který volbami ohrožován není. Není žádnou novinkou, že v komisi EU, která legislativu tvoří, tedy ve vládě EU, nesedí nikdo, komu by občané dali mandát k svému zastupování. Jednoduše řečeno, naše životy řídí a kontroluje cizinec nezávislý na naší vůli, tedy z naší vůle neodvolatelný. Z toho je zřejmé, že každý občan EU přišel o své suverénní postavení ve společnosti a neměli bychom si již namlouvat, že žijeme ve svobodném státě.

Častým argumentem příznivců federalizace Evropy je také to, že každý z nás bude v tomto zřízení ve větším bezpečí, že nás prý Evropská federace lépe ochrání před válkami, které prý již nikdy nebudou. Je zřejmé, že tito federalisté mají na mysli lepší ochranu před vojenskou agresí, coby prostředkem k ovládnutí cizích území a získání nadvlády nad životy občanů okupovaných zemí.

K věcné stránce argumentu lze jen uvést, že má bezpochyby svou logiku. Když totiž kdokoli dobrovolně předá cizím vládcům to, o co usiluje, není ani důvod k vyvolání války. Nesmí mu pak ovšem vadit, že ztratil svou svrchovanost a stal se vazalem cizí mocnosti a ze svých předků, kteří v minulých válkách pokládali své životy za svoji zem, učinil málem škůdce národa.

Budeme v izolaci, nebo náš stát se dostane do izolace, pokud nebudeme součástí EU a eurozóny, nebo odmítat opatření Německa a Francie k „záchraně“ eura. To je další, snad nejčastěji používaný strašák.

Pokud by izolací státu měla být izolace obchodní, tak to se jeví jako logický nesmysl. Všeobecné znalosti říkají, že jednotlivé státy, resp. vlády jednotlivých států nic nevyrábějí a proto mezi sebou nemohou ani obchodovat a také neobchodují. Nevlastní nic, co by mohly ke směně nabídnout.

Mezi sebou obchodují výhradně jednotlivé firmy a jediným důvodem ke směně je, že z toho mají obě strany směny užitek. Bylo by úsměvné tvrdit, že si jednotlivé firmy vybírají obchodní partnery podle toho, zda jsou či nejsou členy EU a eurozóny. Firmy směňovaly před vznikem EU a eurozóny a budou bezpochyby směňovat i po jejich zániku. Pokud by chtěly Německo a Francie dostat naše firmy do obchodní izolace, musely by vlastním firmám a firmám v celé EU zakázat od našich firem nakupovat a našim firmám prodávat. Tím by ovšem poškodily i vlastní firmy a vlastní občany. Obchodní embargo bylo dosud uplatněno pouze proti totalitním státům, které ohrožovaly a ohrožují životy vlastních občanů nebo občanů okolních států, a to ještě pouze v případě, že toto násilí nešlo světovou veřejností přehlédnout. Takovým totalitním státem ovšem nejsme.

„Tak zvaní čeští vlastenci“, se obávají, že náš odmítavý postoj k opatřením Německa a Francie přijímaných k „záchraně“ Řecka a eura nás odsouvá na periférii EU, že naše postoje jsou nečitelné, že nám představitelé EU nerozumí a podobně. Podle nich je prý naším zájmem, být v hlavním proudu evropské integrace. Vyjdeme-li však ze skutečnosti, že veškeré úsilí Německa a Francie nesměřuje k ničemu jinému, než k ovládnutí jednotlivých členských států EU a k dosažení tohoto cíle formují veškerou legislativu EU a každé své opatření, vyznívají tyto výkřiky poněkud absurdně. Požadují totiž na každém z nás, aby se aktivně podílel na zániku svého státu, aby byl sám sobě hrobařem a ještě financoval svého hrobníka.

Pokud se chceme nadvládě ubránit, musí být jiná než v minulosti i naše obrana proti ní. Přitom s ohledem na formu agrese (nyní legislativní, nikoliv vojenská), nevyžaduje již od každého z nás nasazení života a hrdinské činy. Stačí volit politickou stranu, která má ve svém programu vystoupení z EU a při vypsání referenda dát pro vystoupení svůj hlas. Není se čeho bát, jde o akt méně konfliktní, než rozpad Rakousko – Uherské monarchie a Československé republiky.

PS: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo 90230.

Miloslav Machač je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31