MACHAČ: Ovládnutí Evropy, to je oč tu běží

MACHAČ: Ovládnutí Evropy, to je oč tu běží

V EU jak známo v současné době vzniká 85 % legislativních předpisů, jak spočítalo samotné ministerstvo spravedlnosti Německa. Tato legislativa vzniká převážně právě z iniciativy a po dohodě Německa s Francií. Stejně zbytečné je zdůrazňovat, že legislativa je prostředek, kterým vlády kontrolují a řídí životy každého jednotlivého občana na území svého státu. Z logiky věci je tedy zřejmé, že dnes řídí a kontrolují život každého občana žijícího v EU především vlády Německa a Francie. Reálně se tak naplňuje dávný sen mnohých vlád obou těchto zemí, vládnout nad životy všech občanů Evropy a nad územím jejich států.

Občas je slyšet námitku, že je zcela jedno, zda legislativa vzniká v Bruselu nebo ji tvoří naše vláda. Stejně se prý svým množstvím a racionalitou od sebe příliš neliší. Nic proti tomu. Zcela jinou otázkou ovšem je, zda legislativu iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, jehož složení je závislé na výsledcích hlasování občanů ve volbách, nebo ji iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, který volbami ohrožován není. Není žádnou novinkou, že v komisi EU, která legislativu tvoří, tedy ve vládě EU, nesedí nikdo, komu by občané dali mandát k svému zastupování. Jednoduše řečeno, naše životy řídí a kontroluje cizinec nezávislý na naší vůli, tedy z naší vůle neodvolatelný. Z toho je zřejmé, že každý občan EU přišel o své suverénní postavení ve společnosti a neměli bychom si již namlouvat, že žijeme ve svobodném státě.

Častým argumentem příznivců federalizace Evropy je také to, že každý z nás bude v tomto zřízení ve větším bezpečí, že nás prý Evropská federace lépe ochrání před válkami, které prý již nikdy nebudou. Je zřejmé, že tito federalisté mají na mysli lepší ochranu před vojenskou agresí, coby prostředkem k ovládnutí cizích území a získání nadvlády nad životy občanů okupovaných zemí.

K věcné stránce argumentu lze jen uvést, že má bezpochyby svou logiku. Když totiž kdokoli dobrovolně předá cizím vládcům to, o co usiluje, není ani důvod k vyvolání války. Nesmí mu pak ovšem vadit, že ztratil svou svrchovanost a stal se vazalem cizí mocnosti a ze svých předků, kteří v minulých válkách pokládali své životy za svoji zem, učinil málem škůdce národa.

Budeme v izolaci, nebo náš stát se dostane do izolace, pokud nebudeme součástí EU a eurozóny, nebo odmítat opatření Německa a Francie k „záchraně“ eura. To je další, snad nejčastěji používaný strašák.

Pokud by izolací státu měla být izolace obchodní, tak to se jeví jako logický nesmysl. Všeobecné znalosti říkají, že jednotlivé státy, resp. vlády jednotlivých států nic nevyrábějí a proto mezi sebou nemohou ani obchodovat a také neobchodují. Nevlastní nic, co by mohly ke směně nabídnout.

Mezi sebou obchodují výhradně jednotlivé firmy a jediným důvodem ke směně je, že z toho mají obě strany směny užitek. Bylo by úsměvné tvrdit, že si jednotlivé firmy vybírají obchodní partnery podle toho, zda jsou či nejsou členy EU a eurozóny. Firmy směňovaly před vznikem EU a eurozóny a budou bezpochyby směňovat i po jejich zániku. Pokud by chtěly Německo a Francie dostat naše firmy do obchodní izolace, musely by vlastním firmám a firmám v celé EU zakázat od našich firem nakupovat a našim firmám prodávat. Tím by ovšem poškodily i vlastní firmy a vlastní občany. Obchodní embargo bylo dosud uplatněno pouze proti totalitním státům, které ohrožovaly a ohrožují životy vlastních občanů nebo občanů okolních států, a to ještě pouze v případě, že toto násilí nešlo světovou veřejností přehlédnout. Takovým totalitním státem ovšem nejsme.

„Tak zvaní čeští vlastenci“, se obávají, že náš odmítavý postoj k opatřením Německa a Francie přijímaných k „záchraně“ Řecka a eura nás odsouvá na periférii EU, že naše postoje jsou nečitelné, že nám představitelé EU nerozumí a podobně. Podle nich je prý naším zájmem, být v hlavním proudu evropské integrace. Vyjdeme-li však ze skutečnosti, že veškeré úsilí Německa a Francie nesměřuje k ničemu jinému, než k ovládnutí jednotlivých členských států EU a k dosažení tohoto cíle formují veškerou legislativu EU a každé své opatření, vyznívají tyto výkřiky poněkud absurdně. Požadují totiž na každém z nás, aby se aktivně podílel na zániku svého státu, aby byl sám sobě hrobařem a ještě financoval svého hrobníka.

Pokud se chceme nadvládě ubránit, musí být jiná než v minulosti i naše obrana proti ní. Přitom s ohledem na formu agrese (nyní legislativní, nikoliv vojenská), nevyžaduje již od každého z nás nasazení života a hrdinské činy. Stačí volit politickou stranu, která má ve svém programu vystoupení z EU a při vypsání referenda dát pro vystoupení svůj hlas. Není se čeho bát, jde o akt méně konfliktní, než rozpad Rakousko – Uherské monarchie a Československé republiky.

PS: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo 90230.

Miloslav Machač je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31