Deník MF DNES nedávno ukončil seriál článků nazvaných „KAPITALISMUS“ s podtitulkem „Dvacet let na našem trhu“. V úvodu každého článku sděluje deník občanům, že v roce 1991 se v Česku obnovil kapitalismus, což vyvozuje z toho, že v tomto roce byly přijaty všechny klíčové zákony, podle kterých český byznys funguje dodnes a proběhla takzvaná malá privatizace. Deník tímto seriálem zjišťuje, resp. zjišťoval, kam od té doby kapitalismus v České republice došel.
V článku na půl stránky si každý občan mohl přečíst, jak různí lidé, různých profesí a zkušeností hodnotí současnou společnost a kritizují nešvary, tak jak se s nimi setkávají ve svém běžném životě. Již zcela záměrně neříkám kapitalistickou společnost, jelikož to je ten kámen úrazu, u kterého jsem se zarazil. Za uplynulých 20 let jsem si totiž nevšiml, že by u nás nějaký kapitalismus vznikl, či se obnovil.
Kapitalismus se rozhodně neobnovil tím, že byl přijat obchodní zákoník a další příslušná legislativa a proběhla malá privatizace, jak píše MF DNES. Přesvědčit se o tom může každý, pokud si vedle sebe položí základní znaky charakteristické pro socialismus a pro kapitalismus a odpoví si na několik jednoduchých otázek.
Socialismus se dá popsat mnoha způsoby. Nicméně použijeme tento : Socialismus je typ vedení státu, ve kterém vláda usiluje o prosazení úplného ovládnutí všech oblastí společenského života prostřednictvím byrokratického aparátu a policejní moci vedoucí k deformování individua až k jeho úplnému podrobení. Pokud si kdokoli položí otázku, která oblast společenského života, není dosud podřízena nějaké vládní legislativě, pochybuji, že takovou oblast najde. Mě se to zatím nepovedlo. Pokud tedy v roce 1991 byl u nás obnoven kapitalismus, jak tvrdí MF DNES, pak to vypadá, že jsme se po dvaceti letech dostali opět do socialismu.
Výstižná je rovněž tato formulace: Socialismus je typ vedení státu, ve kterém vláda, jako jediný ekonomický agent, kontroluje všechny produkční prostředky a rozhoduje o použití všech zdrojů. Pokud kdokoli začne hledat, které produkční prostředky vláda kontroluje, zjistí, že všechny, a to buď přímo tím, že vydává občanům povolení na kde co, počínaje barvou fasády na vlastním baráku a oplocení jeho vlastního pozemku a konče povolením k činnosti na cokoli. Následně pak nepřímo, prostřednictvím účetních výkazů, daňových přiznání a pro občany a podniky povinného statistického výkaznictví. K podobnému výsledku dojde každý občan pokud si položí otázku o jakých zdrojích rozhoduje sám a o jakých vláda. Celkem snadno zjistí, že vláda rozhoduje o použití všech přírodních zdrojů a minimálně o 45% finančních zdrojů občanů. Minimálně o 45% z toho důvodu, že občan o použití svých 55%, které mu zbudou po zdanění, rozhoduje pouze v případě, že je všechny použije k nákupu zboží osobní potřeby. Pokud je použije k nákupu produkčních prostředků, dostane se s nimi okamžitě pod kuratelu vlády.
Rovněž nelze vyvozovat, tak jak to dělá MF DNES, že malá privatizace nastolila u nás kapitalismus, resp. že produkční prostředky ve „vlastnictví“ občanů jsou známkou kapitalistické společnosti. Z tohoto omylu nás vyvede odpověď na otázku; jaký je věcný rozdíl mezi tím, když komunisté, spolu se sociální demokracií, všem lidem vzali všechny produkční prostředky, které do té doby vlastnili a žádný občan neměl za socialismu dovoleno produkční prostředky vlastnit, a tím, když sice občan má možnost produkční prostředky „vlastnit“, ale současná vláda prostřednictvím legislativy rozhoduje, co s nimi může nebo musí dělat, a za jakých podmínek? Připomeneme – li si, že vlastníkem je ten, kdo v konečném důsledku o majetku rozhoduje, je zřejmé, že občan vlastní produkční prostředky pouze nominálně, že skutečným vlastníkem je vláda. Opět to tedy vypadá, že jsme se od socialismu nijak zásadně neodtrhli.
A jak lze stručně popsat kapitalistickou společnost? Doufám, že by mohlo dojít ke shodě, že jde o společnost, kde vládne právo a spravedlnost, kde existuje rovnost práv občanů chránit svou osobu a majetek a kde nerušeně probíhá svobodná směna statků dle svobodné vůle občanů. Hned na první pohled je zřejmé, že ani jedno z vyjmenovaných atributů kapitalistické společnosti v naší současné společnosti nenajdeme. Nicméně až do roku 1997 mohl mít každý občan pocit, že ke kapitalistické společnosti směřujeme. Bohužel v roce 1998 došlo ke zvratu. Od té doby až do současnosti všechny vlády vytlačují ze společnosti, prostřednictvím své legislativy morální hodnoty, jako je úcta ke každému občanovi a jeho majetku, tedy přirozené vlastnické právo. Rozdělují společnost do skupin, přičemž jedné skupině daly právo žít na úkor jiné skupiny, jedné skupině uložily povinnost platit užitky jiné skupině občanů. Zlegalizovaly tedy loupež. Zcela vědomě omezily a omezují otevřené a soutěživé prostředí ve společnosti, pro které neexistuje náhražka. V parlamentu probíhají boje všech proti všem, přičemž se bojuje o to, která skupina občanů se oloupí více či méně, a které skupině občanů se výtěžek lupu rozdělí. Trh ovládly zvláštní zájmy a vlády vždy intervenovaly a intervenují ve prospěch některé zájmové skupiny. Na první pohled je zřejmé, že zakotvit ve společnosti principy morálky není tím, o co vlády od roku 1998 usilovaly a usilují. Současná legislativa nechrání přirozená práva občanů, tedy svobodně si užívat svého svědomí, myšlenky, vůli,vzdělání, názory, práci, obchod, talent a požitky. Legislativa se naopak stala nástrojem vlády k násilnému omezování těchto práv, k násilné manipulaci soukromým majetkem občanů a ke kladení překážek svobodné směně statků, případně k jejímu úplnému zamezení. Nebránil bych se názoru, že žijeme v socialismu s lidskou tváří, ve kterém jsme žili půl roku již v roce 1968.
V jednom článku ze seriálu, uveřejněném dne 11. června letošního roku, píše o dvaceti kapitalistických letech socioložka, pani Jiřina Šiklová. Uvádí v něm, kromě jiného, že denně dostává desítky e-mailů od „obyčejných lidí“, jak sami sebe nazývají, kteří píší, „že tohle jsme nechtěli. Proto, aby tu byl kapitalismus, jsme nezvonili klíči. Nikdy nebylo tak zle jako nyní! Dočkáme se někdy něčeho lepšího?“ Nevím, zda pani Šiklová těmto lidem na jejich kritiku odepisuje, a co jim píše. Nicméně mám silné pochybnosti o tom, že by jim zcela otevřeně napsala, že jejich kritika se v žádném případě netýká kapitalismu, že jejich životní problémy jsou právě bezprostředním důsledkem toho, že se zde žádný kapitalismus v uplynulých dvaceti letech neobnovil, a že se tedy zcela naplnil důvod, pro který zvonili klíči. Pochybuji, že by jim pani Šiklová psala, že to byl právě kapitalismus, který odstranil ze společnosti chudobu. Rovněž si nejsem jist, zda tito občané a s nimi i pani Šiklová vůbec něco o kapitalismu vědí.
Bez povšimnutí by neměla zůstat ani otázka, co vede MF DNES k tomu, že socialistickou společnost vydává za společnost kapitalistickou. Že by to byla rovněž neznalost se mi nechce věřit. Spíše se přikláním k tomu, že MF DNES plní funkci ideologického bodyguarda vlády a účelem seriálu je diskreditace kapitalismu, tedy svobodné společnosti.
PS.: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo
90230.
Miloslav Machač je členem republikového výboru Svobodných.
