MACHAČ: MF DNES opět klame občany

MACHAČ: MF DNES opět klame občany

 

Deník MF DNES nedávno ukončil  seriál  článků nazvaných „KAPITALISMUS“ s podtitulkem „Dvacet let na našem trhu“. V úvodu každého článku sděluje deník občanům, že v roce 1991 se v Česku  obnovil kapitalismus, což  vyvozuje z toho, že v tomto roce byly přijaty všechny klíčové zákony, podle kterých český byznys funguje dodnes a proběhla takzvaná malá privatizace. Deník tímto seriálem zjišťuje, resp. zjišťoval, kam od té doby kapitalismus v České republice došel.

V článku na půl stránky si  každý občan  mohl přečíst, jak různí lidé, různých profesí a zkušeností hodnotí současnou společnost a kritizují nešvary, tak jak se s nimi setkávají ve svém běžném životě. Již zcela záměrně neříkám kapitalistickou společnost, jelikož to je ten kámen úrazu, u kterého jsem se zarazil. Za uplynulých 20 let jsem si totiž nevšiml,  že by u nás nějaký kapitalismus  vznikl, či se obnovil.

Kapitalismus se rozhodně neobnovil tím, že byl přijat obchodní zákoník a další příslušná legislativa a proběhla malá privatizace, jak píše MF DNES. Přesvědčit se o tom může každý, pokud si vedle sebe položí základní znaky charakteristické pro socialismus a pro kapitalismus a odpoví si na několik jednoduchých otázek.

Socialismus se dá popsat mnoha způsoby. Nicméně použijeme tento : Socialismus je typ vedení státu, ve kterém vláda usiluje o prosazení  úplného ovládnutí všech oblastí společenského života prostřednictvím byrokratického aparátu a policejní moci vedoucí k deformování individua až k jeho úplnému podrobení. Pokud si kdokoli položí otázku, která oblast společenského života, není dosud  podřízena nějaké vládní legislativě, pochybuji, že   takovou oblast najde. Mě se to zatím nepovedlo. Pokud tedy v roce 1991 byl u nás obnoven kapitalismus, jak tvrdí MF DNES, pak to vypadá, že jsme se po dvaceti letech dostali opět do socialismu.

           Výstižná je rovněž tato formulace: Socialismus je typ vedení státu, ve kterém vláda, jako jediný ekonomický agent,  kontroluje všechny produkční prostředky a rozhoduje o použití všech zdrojů. Pokud kdokoli začne hledat, které produkční prostředky vláda kontroluje, zjistí, že všechny, a to buď přímo tím, že vydává občanům povolení na  kde co, počínaje barvou fasády na vlastním baráku  a oplocení jeho vlastního pozemku a konče povolením k činnosti na cokoli. Následně pak nepřímo, prostřednictvím účetních výkazů, daňových přiznání a pro občany a podniky povinného statistického výkaznictví.  K podobnému výsledku dojde každý občan pokud si položí otázku o jakých zdrojích rozhoduje sám a o jakých   vláda. Celkem snadno zjistí, že vláda rozhoduje o použití všech přírodních zdrojů a minimálně o 45% finančních zdrojů občanů. Minimálně o 45% z toho důvodu, že občan o použití  svých 55%, které mu zbudou po zdanění,  rozhoduje pouze v případě, že je všechny použije k nákupu  zboží osobní potřeby. Pokud je  použije k nákupu produkčních prostředků, dostane se  s nimi okamžitě pod kuratelu vlády.

            Rovněž nelze vyvozovat, tak jak to dělá MF DNES, že   malá privatizace nastolila u nás kapitalismus, resp. že produkční prostředky ve „vlastnictví“ občanů jsou známkou kapitalistické společnosti. Z tohoto omylu nás vyvede odpověď na otázku; jaký je věcný rozdíl mezi tím, když komunisté, spolu se sociální demokracií, všem lidem vzali všechny produkční prostředky, které do té doby vlastnili  a žádný občan neměl za socialismu dovoleno produkční prostředky vlastnit, a tím, když sice občan má možnost produkční prostředky „vlastnit“, ale současná vláda prostřednictvím legislativy rozhoduje, co s nimi může nebo musí dělat, a za jakých podmínek? Připomeneme – li si, že vlastníkem je ten, kdo v konečném důsledku o majetku rozhoduje, je zřejmé, že občan vlastní produkční prostředky pouze nominálně, že skutečným vlastníkem je vláda.  Opět to tedy vypadá, že jsme se od socialismu nijak zásadně neodtrhli.

            A jak lze stručně popsat kapitalistickou společnost?  Doufám, že by mohlo dojít ke shodě, že jde o společnost, kde vládne právo a spravedlnost, kde existuje rovnost práv občanů chránit svou osobu a majetek a kde nerušeně probíhá svobodná směna statků dle svobodné vůle občanů. Hned na první pohled je zřejmé, že ani jedno z vyjmenovaných atributů kapitalistické společnosti v naší současné společnosti nenajdeme. Nicméně až do roku 1997 mohl mít každý občan pocit, že ke kapitalistické společnosti směřujeme. Bohužel v roce 1998 došlo ke zvratu. Od té doby  až do současnosti všechny vlády vytlačují ze společnosti, prostřednictvím své legislativy morální hodnoty, jako je úcta ke každému občanovi a jeho majetku, tedy přirozené vlastnické právo. Rozdělují společnost do skupin, přičemž jedné skupině daly právo žít na úkor jiné skupiny, jedné skupině uložily povinnost platit užitky jiné skupině občanů. Zlegalizovaly tedy loupež. Zcela vědomě omezily a omezují otevřené a soutěživé prostředí ve společnosti, pro které neexistuje náhražka. V parlamentu probíhají boje všech proti všem, přičemž se bojuje o to, která skupina občanů se oloupí více či méně, a které skupině občanů se výtěžek lupu rozdělí.  Trh  ovládly zvláštní zájmy a vlády vždy intervenovaly a intervenují ve prospěch některé zájmové skupiny. Na první pohled je zřejmé, že zakotvit ve společnosti principy morálky není tím, o co vlády od roku 1998 usilovaly a usilují.  Současná legislativa nechrání přirozená práva občanů, tedy svobodně si užívat svého svědomí, myšlenky, vůli,vzdělání, názory, práci, obchod, talent a požitky. Legislativa se naopak  stala  nástrojem  vlády k násilnému omezování těchto práv, k násilné manipulaci soukromým majetkem občanů a ke kladení překážek  svobodné směně statků, případně k jejímu úplnému zamezení. Nebránil bych se názoru, že žijeme v socialismu s lidskou tváří, ve kterém jsme žili půl roku již v roce 1968.

            V jednom  článku ze seriálu, uveřejněném dne 11. června letošního roku, píše o dvaceti kapitalistických letech socioložka, pani Jiřina Šiklová. Uvádí v něm, kromě jiného, že denně dostává  desítky e-mailů od „obyčejných lidí“, jak sami sebe nazývají, kteří píší, „že tohle jsme nechtěli. Proto, aby tu byl kapitalismus, jsme nezvonili klíči. Nikdy nebylo tak zle jako nyní! Dočkáme se někdy něčeho lepšího?“  Nevím, zda pani Šiklová těmto lidem na jejich kritiku odepisuje, a co jim píše. Nicméně   mám silné pochybnosti o tom, že by jim zcela otevřeně napsala, že jejich kritika se v žádném případě netýká kapitalismu, že jejich životní problémy jsou právě bezprostředním důsledkem toho, že se zde žádný kapitalismus v uplynulých dvaceti letech neobnovil, a že se tedy zcela naplnil důvod, pro který zvonili klíči.  Pochybuji, že by jim pani Šiklová psala, že to byl právě  kapitalismus, který odstranil ze společnosti chudobu. Rovněž si nejsem jist, zda tito občané a s nimi i pani Šiklová vůbec něco o kapitalismu vědí.

            Bez povšimnutí by neměla zůstat ani otázka, co vede MF DNES k tomu, že socialistickou společnost vydává za společnost kapitalistickou. Že by to byla rovněž neznalost se mi nechce věřit. Spíše se přikláním k tomu, že MF DNES plní funkci ideologického bodyguarda vlády a účelem seriálu je diskreditace kapitalismu, tedy svobodné společnosti.

PS.: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo

       90230.

Miloslav Machač je členem republikového výboru Svobodných.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31