MACH: Projev na sněmu Svobodných

MACH: Projev na sněmu Svobodných

Straně svobodných občanů jsou dva roky. Překonali jsme dětské nemoci, které nás před rokem obrovsky oslabovaly. Jsme sice ještě stále malí, ale jsme zdraví a rosteme.

Někteří před rokem na okamžik uvěřili, že když ODS instalovala do svého čela Petra Nečase, stane se z ODS zase ta stará dobrá ó-dé-eska založená s idejemi, jejichž nositelem byl Václav Klaus. Nestalo se, Petr Nečas je jen slabou figurkou, ve své měkkosti rozdal všechny odpovědné posty svým koaličním partnerům a upisuje se Bruselu stejně povolně jako jeho předchůdce Topolánek.

Nedivme se. Přání bylo otcem myšlenky těch, kteří v příchodu Nečase do čela ODS viděli naději. Nehlasoval snad Petr Nečas pro Lisabonskou smlouvu? Pro tu Lisabonskou smlouvu, která znamenala zřetelné zhoršení stavu věcí, a jejíž sjednání Topolánkovou vládou bylo poslední kapkou do poháru trpělivosti, která před dvěma lety vedla k založení naší strany?

Raison d‘etre vlády Petra Nečase – tedy alespoň rétoricky – jsou reformy a rozpočtová odpovědnost. Ale jaké reformy? A jaká rozpočtová odpovědnost? Petr Nečas dovedl k dnešnímu dni naši zemi k rekordnímu státnímu dluhu ve výši 1 a půl bilionu korun. Na billboardy před komunálními volbami psal „nedopustíme zadlužování státu“ a současně ve sněmovně schvaloval zvýšení dluhu o dalších 135 miliard. To nelze nazvat jinak než jako pokrytectví. Jaké reformy tato vláda prosadila? Jediný konkrétní prosazený „reformní“ zákon je slavná povodňová stokoruna, tedy zvýšení daně z příjmu o 1200 korun ročně! S povodněmi samozřejmě nemá nic společného. To nelze nazvat jinak, než že je to ubohý výsledek údajného reformního odhodlání.

Čeká nás největší zvyšování DPH, údajně ve jménu penzijní reformy. Ta má ovšem spočívat jen ve vytváření nových regulovaných institucí, jež se mají stát odbytištěm pro další nekonečné várky státních dluhopisů.

Vláda figurek

To není „Reformní vláda“, ani „Vláda rozpočtové odpovědnosti“. Jestli má tato vláda mít nějaké jméno, pak je to Vláda figurek. Politické organizace, které ji tvoří, postavily do svých čel před volbami „čestné“ „antikorupční“ figurky, které měly na plakátech ošálit voliče. U VV a TOP09 je aspoň jasné, kdo je v pozadí a kdo figurky řídí. U ODS není jasné, kdo tvoří tuto organizaci a co její členové chtějí prosadit. Jediné, co je jasné, je, že nemá žádnou politickou filosofii.

Ministr financí Miroslav Kalousek schválil za ČR v Bruselu miliardové záruky za dluhopisy EU vydané na pomoc Irsku a Portugalsku. Neptal se na to ani českého parlamentu! Co kdyby nějaký příští ministr financí nechtěl dávat české záruky za půjčky eurozóně? I na to tato vláda myslí, proto pan Nečas schválil před měsícem v Bruselu změnu Lisabonské smlouvy, aby v budoucnu bylo pro ČR poskytování záruk povinné.

Někteří si mysleli, že by Svobodní měli spolupracovat s paní Bobošíkovou. Ale k tomu už snad není co dodávat. Paní Bobošíková se rozhodla zcela vyklidit liberálně-konzervativní politický prostor. Nyní hlásá socialismus a dokonce spolupracuje s trockistickými organizacemi nalevo od KSČM.

Svobodní jsou dnes jedinou politickou stranou, která hájí svobodu jednotlivce, demokracii a národní nezávislost. Není zde jiná strana, která stojí na jasné politické filosofii a která nabízí voličům konzistentní řešení pro všechny oblasti veřejné správy.

Bohužel to ještě mnoho voličů neví.

Není to ale naše vina. Kdyby nedostávaly parlamentní strany nemravné stomilionové příspěvky z našich daní, snadno bychom ve férové konkurenci obstáli.

Je ale – i přes tento hendikep – naší společnou odpovědností, abychom v našem úsilí vytrvali.

Naší výhodou je, že nemůžeme zbankrotovat. Nemáme totiž žádné dlouhodobé závazky v podobě nájmů a mezd a pravidlem našeho hospodaření je utrácet jen tolik peněz, kolik máme.

Jsou to naši členové a příznivci, kteří platí naši politickou činnost, a tak je to správné. Je správní zaplatit náklady sněmu tak, že každý účastník zaplatí svůj díl. Nemůžeme organizovat kongresy za milion, protože k nám neproudí peníze daňových poplatníků. Máme unikátní systém elektronické volby, který nás nestojí prakticky nic, na rozdíl od nákladného a pochybného systému VV.

Náš model, kdy minimalizujeme provozní výdaje, a kampaň hradíme z příspěvků členů a příznivců, považuji za jediný správný. Máme ale ztíženou situaci oproti stranám, které si berou na kampaně stamiliony korun z kapes nás všech, zatímco my naopak v kampaních musíme do státního rozpočtu peníze vkládat.

EU

Někdo nám vyčítá, že Svobodní chtějí EU zrušit. To není pravda. Chceme jen z EU vystoupit. Nechceme nikomu kazit štěstí. Pokud v EU Řekové, Němci a další stále nacházejí prospěch, ať si ji dál mají. Průzkumy ale naznačují, že lidé začínají mít EU dost.

Věci, které se zdají stabilní a které existují desítky let, se mohou náhle zbortit jako domek z karet. Tak jako padla Sazka, může padnout EU, může padnout MMF, může padnout ODS.

Buďme na takovou situaci připraveni.

Důležitost funkčních krajských předsednictev – přijímání členů (za rok či za pět může dojít k rozvratu ODS či TOP09, Svobodní se pomalu začnou objevovat v průzkumech preferencí – a může nastat příliv zájemců o členství). Nechceme ale každého! Nesmíme nadruhou stranu nechávat uchazeče o členství nechat dlouho čekat na rozhodnutí.

Krize vládnutí

Vládní krize, kterou zažíváme, není jen krizí vlády, je krizí vládnutí obecně a je pravděpodobné, že i po odchodu Nečase bude neblahý trend pokračovat – pod vedením sociální demokracie. Proto se tolik zasazujeme o konstituční demokracii, demokracii, kde zvolení politici mají jasné mantinely a nemohou cokoliv. Např. aby nemohli naši zemi tak libovolně zadlužovat, jako to dělají.

Naše slavná vláda rozpočtové odpovědnosti je ve skutečnosti široko daleko jediná, kdo ještě ani nezačala o ústavním omezení zadlužování debatovat. Zákaz zadlužování si do ústavy dalo mezitím několik zemí – věřte nebo ne, ale zákaz zadlužování vtělily do svých ústav např. Německo, Rakousko, Maďarsko, Polsko.

A co by dělali Svobodní, kdyby uspěli? Nezačali by se chovat jako ostatní politici? Kdyby se tolik voličů nebálo dát Svobodným hlas, kdybychom se hypoteticky v minulém roce dostali s 5 % do sněmovny, pak by velké strany mohly zvažovat, jestli přiberou do koalice raději VV, nebo Svobodné. Svobodní by trvali na rušení úřadů. Tato vláda nové úřady vytváří. Svobodní by trvali na vyrovnaném rozpočtu. TOP09 a ODS by si mohli vybrat – zda chtějí být v koalici s nevyzpytatelnou organizací VV nebo se Svobodnými, kteří by trvali na vyrovnání rozpočtu, omezení sociálních dávek, zrušení podpory biopaliv a rušení úřadů. Taková konstelace by byla ku prospěchu všech.

Všimněte si, kdykoliv vláda chce sebe sama označovat za pravicovou, a přitom dělá samé levicové kroky jako zvyšování daní a státního dluhu, uchyluje se znovu a znovu k falešnému antikomunismu. Naposledy výkřik o finanční kompenzaci pro účastníky tzv. třetího odboje. Komu dají medajli? Mašínovi ano, nebo raději ne? Havlovi? Uhlovi? Jičínskému?

Paynovi? Bednářovi?

Bude to zkoumat nějaká komise? Zřídíme nový úřad a zvýšíme daně? Je to celé nesmyslné.

Představuji si, jak ten nápad vznikl – koaliční devítka se do noci hádá, kdo koho špehuje a jestli VV opustí vládu. Nechtějí přestoupit před novináře bez výsledku a ztratit zbytky kreditu u věrných voličů, tak se na poslední chvíli domluví, že jim předhodí falešnou antikomunistickou kost.

Promarněný hlas

Určitě si vybavujete častou námitku proti volbě Svobodných. Volič se bál promarnit hlas tak raději volil velkou stranu.

Chtěl bych tyhle lidi znovu potkat a zeptat se jich, kdo tady promarnil hlas.

Nám dal každý hlas pro Svobodné sílu pokračovat a každý hlas pro Svobodné tak přibližuje okamžik, kdy uspějeme.

Tato vláda promarnila už celý rok 118-členné většiny ve sněmovně. Promarnila šanci šetřit. Zvýšila státní na 1500 miliard. Petr Nečas odsouhlasil v Bruselu doplněk Smlouvy o fungování EU, který nás má zbavit práva říci ne na sanování předlužených členů eurozóny. Dotují kde co. Nezrušili jediný úřad, další zakládají.

Řekl bych tedy, že každý, kdo dal hlas těmto stranám, ten svůj hlas promarnil. Říkejme toto našim voličům: Pokud už nechcete marnit své hlasy ve volbách, volte Svobodné!

Petr Mach je předsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31