Straně svobodných občanů jsou dva roky. Překonali jsme dětské nemoci, které nás před rokem obrovsky oslabovaly. Jsme sice ještě stále malí, ale jsme zdraví a rosteme.
Někteří před rokem na okamžik uvěřili, že když ODS instalovala do svého čela Petra Nečase, stane se z ODS zase ta stará dobrá ó-dé-eska založená s idejemi, jejichž nositelem byl Václav Klaus. Nestalo se, Petr Nečas je jen slabou figurkou, ve své měkkosti rozdal všechny odpovědné posty svým koaličním partnerům a upisuje se Bruselu stejně povolně jako jeho předchůdce Topolánek.
Nedivme se. Přání bylo otcem myšlenky těch, kteří v příchodu Nečase do čela ODS viděli naději. Nehlasoval snad Petr Nečas pro Lisabonskou smlouvu? Pro tu Lisabonskou smlouvu, která znamenala zřetelné zhoršení stavu věcí, a jejíž sjednání Topolánkovou vládou bylo poslední kapkou do poháru trpělivosti, která před dvěma lety vedla k založení naší strany?
Raison d‘etre vlády Petra Nečase – tedy alespoň rétoricky – jsou reformy a rozpočtová odpovědnost. Ale jaké reformy? A jaká rozpočtová odpovědnost? Petr Nečas dovedl k dnešnímu dni naši zemi k rekordnímu státnímu dluhu ve výši 1 a půl bilionu korun. Na billboardy před komunálními volbami psal „nedopustíme zadlužování státu“ a současně ve sněmovně schvaloval zvýšení dluhu o dalších 135 miliard. To nelze nazvat jinak než jako pokrytectví. Jaké reformy tato vláda prosadila? Jediný konkrétní prosazený „reformní“ zákon je slavná povodňová stokoruna, tedy zvýšení daně z příjmu o 1200 korun ročně! S povodněmi samozřejmě nemá nic společného. To nelze nazvat jinak, než že je to ubohý výsledek údajného reformního odhodlání.
Čeká nás největší zvyšování DPH, údajně ve jménu penzijní reformy. Ta má ovšem spočívat jen ve vytváření nových regulovaných institucí, jež se mají stát odbytištěm pro další nekonečné várky státních dluhopisů.
Vláda figurek
To není „Reformní vláda“, ani „Vláda rozpočtové odpovědnosti“. Jestli má tato vláda mít nějaké jméno, pak je to Vláda figurek. Politické organizace, které ji tvoří, postavily do svých čel před volbami „čestné“ „antikorupční“ figurky, které měly na plakátech ošálit voliče. U VV a TOP09 je aspoň jasné, kdo je v pozadí a kdo figurky řídí. U ODS není jasné, kdo tvoří tuto organizaci a co její členové chtějí prosadit. Jediné, co je jasné, je, že nemá žádnou politickou filosofii.
Ministr financí Miroslav Kalousek schválil za ČR v Bruselu miliardové záruky za dluhopisy EU vydané na pomoc Irsku a Portugalsku. Neptal se na to ani českého parlamentu! Co kdyby nějaký příští ministr financí nechtěl dávat české záruky za půjčky eurozóně? I na to tato vláda myslí, proto pan Nečas schválil před měsícem v Bruselu změnu Lisabonské smlouvy, aby v budoucnu bylo pro ČR poskytování záruk povinné.
Někteří si mysleli, že by Svobodní měli spolupracovat s paní Bobošíkovou. Ale k tomu už snad není co dodávat. Paní Bobošíková se rozhodla zcela vyklidit liberálně-konzervativní politický prostor. Nyní hlásá socialismus a dokonce spolupracuje s trockistickými organizacemi nalevo od KSČM.
Svobodní jsou dnes jedinou politickou stranou, která hájí svobodu jednotlivce, demokracii a národní nezávislost. Není zde jiná strana, která stojí na jasné politické filosofii a která nabízí voličům konzistentní řešení pro všechny oblasti veřejné správy.
Bohužel to ještě mnoho voličů neví.
Není to ale naše vina. Kdyby nedostávaly parlamentní strany nemravné stomilionové příspěvky z našich daní, snadno bychom ve férové konkurenci obstáli.
Je ale – i přes tento hendikep – naší společnou odpovědností, abychom v našem úsilí vytrvali.
Naší výhodou je, že nemůžeme zbankrotovat. Nemáme totiž žádné dlouhodobé závazky v podobě nájmů a mezd a pravidlem našeho hospodaření je utrácet jen tolik peněz, kolik máme.
Jsou to naši členové a příznivci, kteří platí naši politickou činnost, a tak je to správné. Je správní zaplatit náklady sněmu tak, že každý účastník zaplatí svůj díl. Nemůžeme organizovat kongresy za milion, protože k nám neproudí peníze daňových poplatníků. Máme unikátní systém elektronické volby, který nás nestojí prakticky nic, na rozdíl od nákladného a pochybného systému VV.
Náš model, kdy minimalizujeme provozní výdaje, a kampaň hradíme z příspěvků členů a příznivců, považuji za jediný správný. Máme ale ztíženou situaci oproti stranám, které si berou na kampaně stamiliony korun z kapes nás všech, zatímco my naopak v kampaních musíme do státního rozpočtu peníze vkládat.
EU
Někdo nám vyčítá, že Svobodní chtějí EU zrušit. To není pravda. Chceme jen z EU vystoupit. Nechceme nikomu kazit štěstí. Pokud v EU Řekové, Němci a další stále nacházejí prospěch, ať si ji dál mají. Průzkumy ale naznačují, že lidé začínají mít EU dost.
Věci, které se zdají stabilní a které existují desítky let, se mohou náhle zbortit jako domek z karet. Tak jako padla Sazka, může padnout EU, může padnout MMF, může padnout ODS.
Buďme na takovou situaci připraveni.
Důležitost funkčních krajských předsednictev – přijímání členů (za rok či za pět může dojít k rozvratu ODS či TOP09, Svobodní se pomalu začnou objevovat v průzkumech preferencí – a může nastat příliv zájemců o členství). Nechceme ale každého! Nesmíme nadruhou stranu nechávat uchazeče o členství nechat dlouho čekat na rozhodnutí.
Krize vládnutí
Vládní krize, kterou zažíváme, není jen krizí vlády, je krizí vládnutí obecně a je pravděpodobné, že i po odchodu Nečase bude neblahý trend pokračovat – pod vedením sociální demokracie. Proto se tolik zasazujeme o konstituční demokracii, demokracii, kde zvolení politici mají jasné mantinely a nemohou cokoliv. Např. aby nemohli naši zemi tak libovolně zadlužovat, jako to dělají.
Naše slavná vláda rozpočtové odpovědnosti je ve skutečnosti široko daleko jediná, kdo ještě ani nezačala o ústavním omezení zadlužování debatovat. Zákaz zadlužování si do ústavy dalo mezitím několik zemí – věřte nebo ne, ale zákaz zadlužování vtělily do svých ústav např. Německo, Rakousko, Maďarsko, Polsko.
A co by dělali Svobodní, kdyby uspěli? Nezačali by se chovat jako ostatní politici? Kdyby se tolik voličů nebálo dát Svobodným hlas, kdybychom se hypoteticky v minulém roce dostali s 5 % do sněmovny, pak by velké strany mohly zvažovat, jestli přiberou do koalice raději VV, nebo Svobodné. Svobodní by trvali na rušení úřadů. Tato vláda nové úřady vytváří. Svobodní by trvali na vyrovnaném rozpočtu. TOP09 a ODS by si mohli vybrat – zda chtějí být v koalici s nevyzpytatelnou organizací VV nebo se Svobodnými, kteří by trvali na vyrovnání rozpočtu, omezení sociálních dávek, zrušení podpory biopaliv a rušení úřadů. Taková konstelace by byla ku prospěchu všech.
Všimněte si, kdykoliv vláda chce sebe sama označovat za pravicovou, a přitom dělá samé levicové kroky jako zvyšování daní a státního dluhu, uchyluje se znovu a znovu k falešnému antikomunismu. Naposledy výkřik o finanční kompenzaci pro účastníky tzv. třetího odboje. Komu dají medajli? Mašínovi ano, nebo raději ne? Havlovi? Uhlovi? Jičínskému?
Paynovi? Bednářovi?
Bude to zkoumat nějaká komise? Zřídíme nový úřad a zvýšíme daně? Je to celé nesmyslné.
Představuji si, jak ten nápad vznikl – koaliční devítka se do noci hádá, kdo koho špehuje a jestli VV opustí vládu. Nechtějí přestoupit před novináře bez výsledku a ztratit zbytky kreditu u věrných voličů, tak se na poslední chvíli domluví, že jim předhodí falešnou antikomunistickou kost.
Promarněný hlas
Určitě si vybavujete častou námitku proti volbě Svobodných. Volič se bál promarnit hlas tak raději volil velkou stranu.
Chtěl bych tyhle lidi znovu potkat a zeptat se jich, kdo tady promarnil hlas.
Nám dal každý hlas pro Svobodné sílu pokračovat a každý hlas pro Svobodné tak přibližuje okamžik, kdy uspějeme.
Tato vláda promarnila už celý rok 118-členné většiny ve sněmovně. Promarnila šanci šetřit. Zvýšila státní na 1500 miliard. Petr Nečas odsouhlasil v Bruselu doplněk Smlouvy o fungování EU, který nás má zbavit práva říci ne na sanování předlužených členů eurozóny. Dotují kde co. Nezrušili jediný úřad, další zakládají.
Řekl bych tedy, že každý, kdo dal hlas těmto stranám, ten svůj hlas promarnil. Říkejme toto našim voličům: Pokud už nechcete marnit své hlasy ve volbách, volte Svobodné!
Petr Mach je předsedou Svobodných
