MACH: Omezení dávek: Výjimečně souhlasím s ČSSD

MACH: Omezení dávek: Výjimečně souhlasím s ČSSD

Částečně souhlasím s ČSSD, která kritizuje vládu za úmysl – pod záminkou řešení romské problematiky – vázat výplatu dávek v nezaměstnanosti na přijetí veřejně prospěšných prací.

Vláda Petra Nečase pod záminkou přinucení Romů k práci chystá několik opatření omezujících základní lidské svobody. Kromě centrálního registru přestupků to mají být i povinné práce pro lidi, kterým vznikne nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Kdo přijde o práci, bude muset nastoupit na „veřejně prospěšné práce“, aby získal plnění z pojištění pro případ nezaměstnanosti. Toto opatření odporuje základnímu principu pojištění. Představte si, že 10 let pracujete a platíte měsíc co měsíc ze svého platu pojištění pro případ nezaměstnanosti, pak o práci přijdete a chcete si pojistné plnění vybrat v podobě náhrady 45–65 % platu po dobu pěti měsíců, abyste měli čas najít si co nejlepší zaměstnání. Vláda vám najednou sdělí, že když odmítnete nastoupit zametat ulice, budete mít smůlu a léta placené pojistné bylo utopené kdesi v jiných výdajích státu.

Lze tedy výjimečně souhlasit s ČSSD, která proti takovému opatření protestuje.

Vláda pod záminkou „řešení“ romské otázky omezuje práva všech lidí. Koneckonců podmínění podpory v nezaměstnanosti přijetím veřejně prospěšných prací se beztak Romů prakticky netýká: podporu v nezaměstnanosti pobírá jen ten, kdo v minulosti pracoval, což pravděpodobně není případ většiny Romů.

Zrušme úřady práce i povinné pojistné

Stížnost ČSSD ale nejde ke kořenům.

Navrhuji lepší řešení. Zrušme státem organizované povinné pojistné na nezaměstnanost – když nám stát beztak chce upírat pojistné plnění. Mějme raději vyšší čistou mzdu. Vláda současným manévrem jen definitivně přiznává, že v tomto případě o žádné pojištění nejde. Jde o daň nazývanou pojistné. Nechme lidi, aby se případně pojistili dobrovolně u nějaké opravdové pojišťovny, pokud o to budou stát. Myslím, že většina lidí by raději zvolila vyšší čistou mzdu.

Proti tomu, abychom byli po ztrátě práce bez příjmu, nás koneckonců (kromě úspor) chrání ještě jiná pojistka: tříměsíční odstupné.

Když stát přestane organizovat pojistné, nebude potřebovat ani úřady práce, které stejně nikdy nikomu žádnou práci nenašly, a ušetříme miliardy na zbytečné byrokracii. Nebudeme mít pocit nespravedlnosti, že někdo pobírá na náš úkor větší pojistné plnění, než kolik do systému vložil.

Petr Mach je předsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31