MACH: Nečas dostal mandát říct Bruselu ANO

MACH: Nečas dostal mandát říct Bruselu ANO

Poslanci a senátoři selhali. Dali Nečasovi mandát říct Bruselu ANO. Nevěděli nejspíš, o čem hlasovali ( vláda jim to vlastně ani neřekla). V Senátu pro souhlas hlasovalo 70 ze 70 přítomných

Premiér nyní odjede do Bruselu, a na dotaz prezidenta EU van Rompuye, jestli souhlasí se změnou smlouvy o fungování EU tak, že se tam přidá věta

Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti,

řekne ANO.

Tzv. vázaný mandát, tedy pravidlo, podle kterého premiér nesmí měnit Smlouvu o fungování EU bez předchozího souhlasu parlamentu, jsme při schvalování Lisabonské smlouvy uzákonili právě proto, aby to premiéři neměli tak jednoduché při změnách ratifikovaných smluvních podmínek.

Chystaná změna smlouvy má pro Českou republiku vážné důsledky. Bude nás stát desítky či stovky miliard korun, nebo spíš eur…

O co se jedná

Dosud platí ve Smlouvě o fungování Evropské unie věta, podle které unie nemůže členské státy sanovat.

Unie neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád…nebo …jiných veřejnoprávních subjektů …kteréhokoli členského státu…Členský stát neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád, …nebo …jiných veřejnoprávních subjektů …jiného členského státu.

Proto se taky EU dohodla na finanční pomoci Řecku a Irsku jaksi mimo rámec EU. Slovensku se díky tomu podařilo říci NE na pomoc Řecku (která byla organizována formou dvoustranných smluv mezi Řeckem na straně jedné a jednotlivými státy eurozóny na straně druhé). Stejně tak když se poskytovala půjčka Irsku, zřídily na to země eurozóny s.r.o. podle Lucemburského práva, za jejíž závazky se zavázaly ručit – tedy instituci mimo rámec EU. Nemohli Slovensku účast nařídit. Chyběla jim opora ve Smlouvě. Proto nyní chtějí Smlouvu o fungování EU změnit.

Plánovaná změna smlouvy legalizuje jakoukoliv pomoc unie krachujícím státům a je fatální i pro Českou republiku, protože ČR na rozdíl od Velké Británie a Dánska nemá vyjednanou výjimku na zavedení eura a o zavedení eura bude rozhodovat EU o nás bez nás.

(Podle platných smluv bude o zavedení eura a zrušení koruny v České republice rozhodovat Rada ministrů financí kvalifikovanou většinou podle článku 140, odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a to bez účasti České republiky.)

Poslanci a senátoři nyní otevřeli cestu k tomu, aby premiér Nečas odsouhlasil změnu smlouvy, podle které budeme nuceni sypat desítky či stovky miliard na krachující země eurozóny.

Mimochodem, v pátek se rada eurozóny vyslovila pro prodloužení splatnosti půjčky Řecku ze 3 na 7,5 roku. Není to nic jiného než přiznání, že Řecko 110 miliard eur nesplatí nikdy.

Změna smlouvy bez ratifikace

Ještě před půlrokem bylo nepředstavitelné, že by členské státy takto rozšířily pravomoce EU. Jak uváděl 25. října 2010 ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg: „ Spousta mých kolegů je stejného názoru, že buďme rádi, že jsme to tehdá s velkou námahou dohodli, protože teď to otevírat a vystavit se stejným sporům jako byly tehdá, to by mohlo ten celý spolek rozklížit.

Chytré hlavy v Bruselu ale vymyslely trik, jak smlouvy změnit bez ratifikace. Tvrdí, že smlouvu mění, aniž by tím rozšiřovali pravomoci EU.

Využili tzv. pasarely v Lisabonské smlouvě, kdy podle čánku 48, odst. 6 Smlouvy o EU o změně smlouvy rozhodne přímo Evropská rada a členské státy takovou změnu jen následně schválí bez ratifikace, za podmínky, že takové rozhodnutí „ nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii Smlouvami.“ ( Smlouva o Evropské unii). Vyhnou se tak „ratifikaci“, tedy nutnosti podpisu prezidenta a ústavní většiny či referendu v případě České republiky.

Udělali to ale za cenu lži, že tato změna nerozšiřuje pravomoci EU, ačkoliv je jasně rozšiřuje. Nikdo z českých poslanců ani senátorů se nad tím nepozastavil.

Psal jsem senátorům i poslancům podrobnou analýzu, ale bylo to marné. Všichni poslanci, modří nebo oranžoví jsou dnes euroservilní slaboši.

Nechci se na pomoci krachujícím státům podílet. Jsem zklamaný z toho, s jakou lehkostí pan Schwarzenberg a pan Nečas omezují svrchovanost České republiky a s jakou lehkostí jim naši zákonodárci k tomu dávají mandát. Bez jakékoliv seriozní diskuse v Senátu i ve Sněmovně. EU je systém, který naše představitele korumpuje. Vystoupení České republiky z této organizace považuji za čestný a legitimní politický cíl.

Dovětek v 16:45: hlasování ve Sněmovně – 120 pro, 2 proti, tipuju, že ti dva se jen spletli při hlasování

Petr Mach, Svobodní

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31